Sloka 46

VERSO 46

Verš

Texto

tasya nirharaṇādīni
samparetasya bhārgava
yudhiṣṭhiraḥ kārayitvā
muhūrtaṁ duḥkhito ’bhavat

Synonyma

Sinônimos

tasya — jeho; nirharaṇa-ādīni — pohřební obřad; samparetasya — mrtvého těla; bhārgava — ó potomku Bhṛgua; yudhiṣṭhiraḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira; kārayitvā — vykonal; muhūrtam — na chvíli; duḥkhitaḥ — lítostivý; abhavat — stal se.

tasya — sua; nirharaṇa-ādīni — cerimonial fúnebre; samparetasya — do corpo morto; bhārgava — ó descendente de Bhṛgu; yudhiṣṭhiraḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira; kārayitvā — tendo-a executado; muhūrtam — por um momento; duḥkhitaḥ — pesaroso; abhavat — ficou.

Překlad

Tradução

Ó potomku Bhṛgua (Śaunako), po vykonání pohřebních rituálů pro mrtvé tělo Bhīṣmadeva se Mahārāje Yudhiṣṭhira na okamžik zmocnil zármutek.

Ó descendente de Bhṛgu [Śaunaka], após executar os rituais fúnebres para o corpo morto de Bhīṣmadeva, Mahārāja Yudhiṣṭhira ficou momentaneamente dominado pelo pesar.

Význam

Comentário

Bhīṣmadeva byl nejen velkou hlavou rodiny Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale také velkým filozofem a jeho přítelem, jakož i přítelem jeho bratrů a matky. Po smrti Mahārāje Pāṇḍua, otce pěti bratrů v čele s Mahārājem Yudhiṣṭhirem, se Bhīṣmadeva stal nejbližším dědem Pāṇḍuovců a ochráncem ovdovělé snachy Kuntīdevī. Starší strýc Mahārāje Yudhiṣṭhira Mahārāja Dhṛtarāṣṭra o ně sice také pečoval, ale jeho náklonnost patřila více jeho stu synům v čele s Duryodhanou. Nakonec byla nastražena kolosální léčka, která připravila pět napůl osiřelých bratrů o jejich oprávněný nárok na království Hastināpuru. Velkými úklady, které byly v královských palácích běžné, bylo pět bratrů vypovězeno do divočiny. Bhīṣmadeva však vždy zůstal pro Mahārāje Yudhiṣṭhira upřímně přejícím příznivcem, dědem, přítelem a filozofem; až do posledních chvil svého života. Zemřel velice šťastně, když viděl Mahārāje Yudhiṣṭhira na trůně. Byl by býval raději opustil své hmotné tělo už dávno, než aby snášel bolest z nezaslouženého utrpení Pāṇḍuovců, ale čekal na příznivý okamžik, jelikož si byl jistý tím, že synové Pāṇḍua zvítězí v bitvě na Kurukṣetře, majíce Samotného Pána Śrī Kṛṣṇu za svého ochránce. Jako oddaný Pána věděl, že Pánův oddaný nemůže být nikdy přemožen. Mahārāja Yudhiṣṭhira si byl všech těchto ušlechtilých přání Bhīṣmadeva plně vědom, a cítil proto jistě velké odloučení. Nelitoval hmotného těla, které Bhīṣmadeva opustil; litoval odloučení od této veliké duše. Pohřební obřad byl nezbytnou povinností, přestože Bhīṣmadeva byl osvobozenou duší. Jelikož Bhīṣmadeva byl bez potomstva, byl Mahārāja Yudhiṣṭhira jako nejstarší vnuk plně oprávněný tento obřad vykonat. Bylo to velikým požehnáním pro Bhīṣmadeva, že poslední rituály pro tohoto velkého muže vykonal stejně velký syn jeho rodiny.

SIGNIFICADO—Bhīṣmadeva era não apenas um grande líder da família de Mahārāja Yudhiṣṭhira, mas também era um grande filósofo e amigo para ele, seus irmãos e sua mãe. Desde que Mahārāja Pāṇḍu, o pai dos cinco irmãos encabeçados por Mahārāja Yudhiṣṭhira, havia morrido, Bhīṣmadeva fora o afetuosíssimo avô dos Pāṇḍavas e protetor da enviuvada nora Kuntīdevī. Embora Mahārāja Dhṛtarāṣṭra, o tio mais velho de Mahārāja Yudhiṣṭhira, estivesse ali para zelar por eles, sua afeição estava mais ao lado de seus cem filhos, encabeçados por Duryodhana. Finalmente, uma trama colossal foi montada para privar os cinco irmãos órfãos do direito legítimo ao reino de Hastināpura. Houve uma grande intriga, comum nos palácios imperiais, e os cinco irmãos foram exilados para um lugar deserto. Contudo, Bhīṣmadeva foi sempre um benquerente sinceramente compassivo, avô, amigo e filósofo para Mahārāja Yudhiṣṭhira, mesmo até o último momento de sua vida. Ele morreu muito feliz por ver Mahārāja Yudhiṣṭhira no trono; de outra forma, ele teria há muito abandonado seu corpo material, ao invés de sofrer a agonia dos sofrimentos imerecidos dos Pāṇḍavas. Ele estava simplesmente esperando pelo momento oportuno, porque estava seguro e certo de que os filhos de Pāṇḍu sairiam vitoriosos da Batalha de Kurukṣetra, pois Sua Onipotência Śrī Kṛṣṇa era o protetor deles. Como um devoto do Senhor, ele sabia que os devotos do Senhor não podem ser aniquilados em tempo algum. Mahārāja Yudhiṣṭhira estava completamente ciente de todas essas boas qualidades de Bhīṣmadeva, em consequência do que ele certamente estava sentindo a grande separação. Ele estava pesaroso pela saudade dessa grande alma, e não pelo corpo material que Bhīṣmadeva abandonara. O cerimonial fúnebre era um dever necessário, embora Bhīṣmadeva fosse uma alma liberada. Uma vez que Bhīṣmadeva não tinha sucessor, o neto mais velho, ou seja, Mahārāja Yudhiṣṭhira, era a pessoa indicada para executar essa cerimônia. Foi uma grande dádiva para Bhīṣmadeva que um filho da família, igualmente grandioso, levasse a cabo os últimos rituais para tão grande homem.