Sloka 47
Text 47
Verš
Text
kṛṣṇaṁ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ
kṛṣṇaṁ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ
Synonyma
Synonyms
tuṣṭuvuḥ — uspokojení; munayaḥ — velcí mudrci v čele s Vyāsadevem; hṛṣṭāḥ — všichni ve šťastném rozpoložení; kṛṣṇam — Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství; tat — Jeho; guhya — důvěrný; nāmabhiḥ — Jeho svatým jménem atd.; tataḥ — poté; te — oni; kṛṣṇa-hṛdayāḥ — ti, kteří nosí Pána Kṛṣṇu vždy ve svém srdci; sva-āśramān — každý do své poustevny; prayayuḥ — vrátili se; punaḥ — opět.
tuṣṭuvuḥ — satisfied; munayaḥ — the great sages, headed by Vyāsadeva, etc.; hṛṣṭāḥ — all in a happy mood; kṛṣṇam — unto Lord Kṛṣṇa, the Personality of Godhead; tat — His; guhya — confidential; nāmabhiḥ — by His holy name, etc.; tataḥ — thereafter; te — they; kṛṣṇa-hṛdayāḥ — persons who always bear Lord Kṛṣṇa in their hearts; sva-āśramān — to their respective hermitages; prayayuḥ — returned; punaḥ — again.
Překlad
Translation
Všichni velcí mudrci pak oslavovali Pána Śrī Kṛṣṇu, který tam byl přítomný, důvěrnými védskými hymny. Každý z nich se potom vrátil do své poustevny, s Pánem Kṛṣṇou stále ve svém srdci.
All the great sages then glorified Lord Śrī Kṛṣṇa, who was present there, by confidential Vedic hymns. Then all of them returned to their respective hermitages, bearing always Lord Kṛṣṇa within their hearts.
Význam
Purport
Oddaní Pána jsou vždy v srdci Pána a Pán je vždy v srdcích oddaných. Takový je sladký vztah mezi Pánem a Jeho oddanými. Díky své ryzí lásce a oddanosti Pánu Ho oddaní vždy vidí v sobě a rovněž Pán, přestože nemusí nic dělat a nemá o co by usiloval, neustále dohlíží na dobro Svých oddaných. Životy obyčejných živých bytostí řídí přírodní zákony prostřednictvím akcí a reakcí, ale Své oddané Pán vždy starostlivě vede pravou cestou. Oddaní jsou tedy pod přímou ochranou a péčí Pána. A Pán se rovněž dobrovolně svěřuje péči pouze Svých oddaných. Všichni mudrci vedení Vyāsadevem byli oddaní Pána, a proto po pohřebním obřadu přednášeli védské hymny pro potěšení Pána, který tam byl Osobně přítomný. Všechny védské hymny se přednášejí pro potěšení Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15). Všechny Vedy, Upaniṣady, Vedānta atd. hledají pouze Jeho a všechny hymny oslavují pouze Jeho. Mudrci tedy vykonali to, co přesně vyhovovalo dané situaci, a blaženě se rozešli do svých pousteven.
The devotees of the Lord are always in the heart of the Lord, and the Lord is always in the hearts of the devotees. That is the sweet relation between the Lord and His devotees. Due to unalloyed love and devotion for the Lord, the devotees always see Him within themselves, and the Lord also, although He has nothing to do and nothing to aspire to, is always busy in attending to the welfare of His devotees. For the ordinary living beings the law of nature is there for all actions and reactions, but He is always anxious to put His devotees on the right path. The devotees, therefore, are under the direct care of the Lord. And the Lord also voluntarily puts Himself under the care of His devotees only. So all the sages, headed by Vyāsadeva, were devotees of the Lord, and therefore they chanted the Vedic hymns after the funeral ceremony just to please the Lord, who was present there personally. All the Vedic hymns are chanted to please Lord Kṛṣṇa. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (15.15). All the Vedas, Upaniṣads, Vedānta, etc., are seeking Him only, and all hymns are for glorifying Him only. The sages, therefore, performed the exact acts suitable for the purpose, and they happily departed for their respective hermitages.