ŚB 1.11.33

Podmíněné živé bytosti se vždy ucházejí o přízeň bohyně štěstí, přestože její přirozeností je stěhovat se z místa na místo. Nikdo nemůže mít v hmotném světě štěstí nastálo — ani ten, kdo je nejvychytralejší. Na světě bylo tolik velkých říší, tolik mocných králů v různých zemích a tolik šťastlivců, ale všichni byli nakonec poraženi. To je zákon hmotné přírody. Duchovně to ovšem neplatí. Podle Brahma-saṁhity slouží Pánu s velkou úctou stovky a tisíce bohyní štěstí a jsou také s Pánem vždy o samotě. Společnost Pána je ale tak povzbudivě svěží, že Ho nemohou opustit ani na okamžik, přestože jejich přirozeností je být neklidné a pohybovat se z místa na místo. Duchovní vztah s Pánem je tak oživující a podnětný, že nikdo nemůže opustit Pánovu společnost, jakmile jednou přijal Jeho ochranu.

Živé bytosti jsou ve své přirozenosti ženského rodu. Mužem neboli uživatelem je Pán a všechny projevy Jeho různých sil mají ženskou povahu. V Bhagavad-gītě jsou živé bytosti označeny jako parā prakṛti neboli vyšší energie. Hmotné prvky jsou aparā prakṛti neboli nižší energie. Tyto energie vždy slouží k uspokojení jejich uživatele. Nejvyšším uživatelem je Pán Samotný, jak uvádí Bhagavad-gītā (5.29). Jsou-li tedy energie zaměstnány v přímé službě Pánu, obnovují svoji přirozenou náladu a tím pádem nedochází k rozkolu mezi silami a jejich majitelem.

Lidé, kteří slouží, se obvykle ucházejí o nějaké místo ve vládě, která je nejvyšším uživatelem ve státě. Jelikož Pán je nejvyšším uživatelem všeho uvnitř i vně vesmíru, je štěstím být zaměstnán u Něho. Žádná živá bytost, která se jednou zaměstná ve svrchované vládní službě Pánu, si nepřeje být z této služby propuštěna. Ucházet se o nějaké zaměstnání pod svrchovanou službou Pánu je nejvyšší dokonalostí lidského života. To živé bytosti přinese svrchované štěstí. Není třeba hledat nestálou bohyni štěstí beze vztahu s Pánem.