Text 176

Verš

Text

sei ghara āmāke deha’ — āche prayojana
nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa

Synonyma

Synonyms

sei ghara — tuto místnost; āmāke deha' — dej Mi prosím; āche prayojana — je potřeba; nibhṛte — na osamělém místě; vasiyā — sedící; tāhāṅ — tam; kariba smaraṇa — budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.

sei ghara — that room; āmāke deha’ — please give to Me; āche prayojana — there is necessity; nibhṛte — in the solitary place; vasiyā — sitting; tāhāṅ — there; kariba smaraṇa — I shall remember the lotus feet of the Lord.

Překlad

Translation

„Dejte Mi prosím tuto místnost, protože ji potřebuji. Na tomto osamělém místě se posadím a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“

“Please give that room to Me, for I have a need for it. Indeed, I shall remember the lotus feet of the Lord sitting in that solitary place.”

Význam

Purport

Tento výrok Śrī Caitanyi Mahāprabhua je významný. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: „Posadím se na tom osamělém místě a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“ Začátečníci by neměli toto sezení na osamělém místě a vzpomínání na Pána zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry napodobovat. Vždy musíme mít na paměti, že to byl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo chtěl takové osamělé místo, ať pro sebe, nebo pro Haridāse Ṭhākura. Nikdo nedokáže znenadání dosáhnout úrovně Haridāse Ṭhākura, sednout si na osamělém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Tímto způsobem může jednat pouze vznešená osobnost, jako je Haridāsa Ṭhākura nebo Śrī Caitanya Mahāprabhu, který osobně ukazuje správné chování ācāryi.

This statement of Śrī Caitanya Mahāprabhu is significant. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: “I shall sit down there in that solitary place and remember the lotus feet of the Lord.” Neophyte students are not to imitate sitting in a solitary place and remembering the lotus feet of the Lord by chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. We should always remember that it was Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself who wanted such a place, either for Himself or Haridāsa Ṭhākura. No one can suddenly attain the level of Haridāsa Ṭhākura and sit down in a solitary place to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra and remember the lotus feet of the Lord. Only an exalted person like Haridāsa Ṭhākura or Śrī Caitanya Mahāprabhu, who is personally exhibiting the proper behavior for an ācārya, can engage in such a practice.

V současnosti vidíme, že někteří členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy mají tendenci opustit svoje kazatelské činnosti, aby se usadili na nějakém odlehlém místě. To však není dobré znamení. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento postup, co se týče začátečníků, odsoudil. V jedné své písni dokonce říká: pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: „Sezení na osamělém místě s úmyslem zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru se považuje za podvádění.“ Začátečník to v žádném případě nedokáže. Začínající oddaný musí velice usilovně pracovat pod vedením duchovního mistra a tak kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Sednout si na odlehlém místě a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jak to dělal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, může teprve tehdy, když ve své oddanosti dosáhne zralosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale aby nám ukázal správný příklad, cestoval nepřetržitě šest let po Indii a teprve potom se usadil v Džagannáth Purí. Dokonce i tam zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru na velkých shromážděních v Jagannāthově chrámu. Důležité tedy je nesnažit se na začátku svého transcendentálního života napodobovat Haridāse Ṭhākura. Nejdříve musíme ve své oddanosti zcela dozrát a tak dostat svolení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedině tehdy se můžeme v klidu posadit na odlehlém místě, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Smysly jsou velmi silné, a pokud chce začátečník napodobovat Haridāse Ṭhākura, jeho nepřátelé (kāma, krodha, lobha, moha, mada a mātsarya) jej budou vyrušovat a unaví ho. Začátečník místo zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jen tvrdě usne. Kazatelská práce je určena pokročilým oddaným, a když pokročilý oddaný na žebříčku oddanosti pokročí ještě dále, může se uchýlit na odlehlé místo a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru tam. Pokud ale někdo jen imituje pokročilé úrovně duchovního života, poklesne jako sahajiyové ve Vrindávanu.

At the present moment we see that some of the members of the International Society for Krishna Consciousness are tending to leave their preaching activities in order to sit in a solitary place. This is not a very good sign. It is a fact that Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura has condemned this process for neophytes. He has even stated in a song, pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: “Sitting in a solitary place intending to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra is considered a cheating process.” This practice is not possible for neophytes at all. The neophyte devotee must act and work very laboriously under the direction of the spiritual master, and he must thus preach the cult of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Only after maturing in devotion can he sit down in a solitary place to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra as Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself did. Although Śrī Caitanya Mahāprabhu is the Supreme Personality of Godhead, to teach us a lesson He traveled all over India continuously for six years and only then retired at Jagannātha Purī. Even at Jagannātha Purī the Lord chanted the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra in great meetings at the Jagannātha temple. The point is that one should not try to imitate Haridāsa Ṭhākura at the beginning of one’s transcendental life. One must first become very mature in devotion and thus receive the approval of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Only at such a time may one actually sit down peacefully in a solitary place to chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra and remember the lotus feet of the Lord. The senses are very strong, and if a neophyte devotee imitates Haridāsa Ṭhākura, his enemies (kāma, krodha, lobha, moha, mada and mātsarya) will disturb and fatigue him. Instead of chanting the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra, the neophyte will simply sleep soundly. Preaching work is meant for advanced devotees, and when an advanced devotee is further elevated on the devotional scale, he may retire to chant the Hare Kṛṣṇa mantra in a solitary place. However, if one simply imitates advanced spiritual life, he will fall down, just like the sahajiyās in Vṛndāvana.