Skip to main content
Knihovna » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Ādi-līlā » KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 17.200

Verš

sei haite jihvā mora bale ‘hari’ ‘hari’
icchā nāhi, tabu bale, — ki upāya kari

Synonyma

sei haite — od té doby; jihvā — jazyk; mora — můj; bale — říká; hari hari — zvuk „Hari, Hari“; icchā — touha; nāhi — není; tabu — přesto; bale — říká; ki — jaký; upāya — prostředek; kari — mohu dělat.

Překlad

„,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dělat.̀“

Význam

Nevěřící démoni nechápou moc svatého jména a někdy si tropí žerty z vaiṣṇavů, kteří zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Takové žertování je pro ně také prospěšné. Čtrnáctý verš druhé kapitoly šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu uvádí, že i když se Hare Kṛṣṇa mahā-mantra pronese žertem, v nějakém obyčejném rozhovoru, při poukazování na něco jiného nebo nedbale, říká se tomu nāmābhāsa, což je recitace téměř na transcendentální úrovni. Tato úroveň nāmābhāsa je lepší než nāmāparādha. Nāmābhāsa probouzí ten nejvyšší druh myšlení, myšlení na Pána Viṣṇua. Ten, kdo myslí na Pána Viṣṇua, se osvobodí od hmotného požitku. Postupně se tak přiblíží k transcendentální službě Pánu a stane se způsobilým zpívat Pánovo svaté jméno na zcela transcendentální úrovni.