Před bitvou
Povijesna pozadina Bhagavad-gīte
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty,sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi.
Premda se obično izdaje i čita kao samostalno djelo, Bhagavad-gītā izvorno je dio Mahābhārate, sanskritskog epa koji opisuje povijest starodrevnog svijeta. Mahābhārata opisuje događaje koji su se odigrali pred sam početak doba Kali. Na početku toga doba, prije pet tisuća godina, Gospodin Kṛṣṇa objasnio je Bhagavad-gītu Svom prijatelju i bhakti Arjuni.
K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Njihov razgovor – jedan od najvećih filozofskih i religijskih dijaloga poznatih čovjeku – odigrao se uoči početka bitke, velikog bratoubilačkog rata između stotinu sinova Dhṛtarāṣṭre i njihovih rođaka Pāṇḍava, sinova Pāṇḍua.
Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu byli bratři. Narodili se v kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména odvozuje Mahābhārata svůj název. Dhṛtarāṣṭra, starší z obou bratrů, se narodil slepý, a proto trůn, který by jinak patřil jemu, připadl mladšímu Pāṇḍuovi.
Dhṛtarāṣṭra i Pāṇḍu bili su braća rođena u dinastiji Kurua, koja potječe od kralja Bharate, bivšeg vladara Zemlje, po kojem je Mahābhārata dobila ime. Stariji brat, Dhṛtarāṣṭra, bio je slijep od rođenja i zato je na prijestolje, koje bi mu inače pripalo, bio ustoličen mlađi brat, Pāṇḍu.
Když Pāṇḍu v mládí zemřel, jeho pět synů — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — se ocitlo v péči Dhṛtarāṣṭry, který se dočasně stal králem. Synové Dhṛtarāṣṭry a Pāṇḍua tak vyrůstali ve stejném paláci. Pod vedením zkušeného Droṇy společně pronikli do tajů vojenského umění a od praotce rodu Bhīṣmy se jim dostalo výchovy a vzdělání.
Nakon smrti Pāṇḍua, koji je umro mlad, njegovi sinovi – Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula i Sahadeva – bili su povjereni Dhṛtarāṣṭri, koji je na taj način, na izvjesno vrijeme, postao kralj. Tako su i Dhṛtarāṣṭrini i Pāṇḍuovi sinovi odrasli u istoj kraljevskoj palači. I jedne je i druge vojnoj vještini podučavao iskusni Droṇa, a svojim savjetom upućivao poštovani „djed" obitelji, Bhīṣma.
Synové Dhṛtarāṣṭry, zvláště nejstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovce nenáviděli a záviděli jim. A slepý a slabošský Dhṛtarāṣṭra si přál, aby království připadlo jeho vlastním synům, nikoliv synům Pāṇḍua.
Unatoč tome, Dhṛtarāṣṭrini sinovi, a napose najstariji sin Duryodhana, mrzili su Pāṇḍave i zavidjeli im, a slijepi je i slabi Dhṛtarāṣṭra želio da njegovi sinovi, a ne Pāṇḍave, naslijede kraljevstvo.
Duryodhana se tak s Dhṛtarāṣṭrovým svolením snažil Pāṇḍuovce zabít a pouze díky pečlivé ochraně jejich strýce Vidury a bratrance Śrī Kṛṣṇy se jim podařilo mnoha úkladům o život uniknout.
Tako je Duryodhana, uz Dhṛtarāṣṭrin pristanak, skovao zavjeru protiv Pāṇḍuovih mladih sinova, koji su samo zahvaljujući brižnoj zaštiti svoga strica Vidure i svoga rođaka Gospodina Kṛṣṇe bili spašeni od njegovih brojnih pokušaja umorstva.
Kṛṣṇa nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nejvyšší Pán, jenž sestoupil na Zemi. Hrál roli člena královské dynastie a synovce Pāṇḍuovy manželky Kuntī neboli Pṛthy, matky Pāṇḍuovců. Jakožto příbuzný i věčná opora náboženství stál na straně čestných Pāṇḍuovců a chránil je.
Gospodin Kṛṣṇa nije bio običan čovjek, već sam Vrhovni Bog, koji je sišao na Zemlju i igrao ulogu kraljevića u jednoj od dinastija toga vremena. U toj ulozi bio je i nećak Pāṇḍuove žene Kuntī, odnosno Pṛthe, majke Pāṇḍava. Tako je Kṛṣṇa i kao rođak i kao vječni branitelj religije, bio naklonjen Pāṇḍuovim vrlim sinovima, štiteći ih.
Vychytralý Duryodhana však nakonec vyzval Pāṇḍuovce ke hře v kostky a v tomto osudovém klání se spolu se svými bratry podvodně zmocnil Draupadī, počestné a oddané manželky Pāṇḍuovců. Pokusili se ji zneuctít a násilím svléknout do naha v přítomnosti všech shromážděných princů a králů. Kṛṣṇův božský zásah ji sice zachránil, ale následkem prohry přišli Pāṇḍuovci o království a museli na třináct let odejít do vyhnanství.
Međutim, lukavi je Duryodhana konačno izazvao Pāṇḍave na kockarski dvoboj. Tijekom tog sudbonosnog dvoboja, Duryodhana i njegova braća dobili su Draupadī, čestitu i odanu ženu Pāṇḍava, i uvredljivo je pokušali razgolititi pred svim okupljenim kraljevićima i kraljevima. Kṛṣṇa ju je Svojom božanskom intervencijom spasio, ali Pāṇḍave su zbog namještene kocke izgubili svoje kraljevstvo i bili prisiljeni živjeti u progonstvu trinaest godina.
Po návratu požádali Duryodhanu o své právoplatné království, ale ten je hrubě odbyl. Když snížili svůj požadavek na pouhých pět vesnic, aby jakožto kṣatriyové mohli sloužit veřejnosti vládou a správou majetku, povýšeně odvětil, že jim nedá ani tolik země, do které by bylo možno zabodnout jehlu.
Po povratku iz progonstva, s pravom su zatražili od Duryodhane da im vrati njihovo kraljevstvo, ali Duryodhana je to bezobzirno odbio. Vezani dužnošću koja im je kao kraljevićima nalagala da vladaju, petorica su Pāṇḍava sveli svoj zahtjev na samo pet sela. No Duryodhana je oholo odgovorio da im ne bi dao čak ni toliko zemlje da u nju mogu zabosti iglu.
Pāṇḍuovci byli po celou dobu snášenliví, ale nyní se zdálo, že musí nevyhnutelně vypuknout válka.
Sve vrijeme, Pāṇḍave su bili snošljivi i strpljivi, ali sada je rat postao neizbježan.
Když se však vladaři celé Země přidali k jedné či druhé straně, Kṛṣṇa samotný se ujal úlohy prostředníka, aby u Dhṛtarāṣṭrova dvora sjednával mír. Jeho návrhy byly ovšem odmítnuty a tehdy bylo jasné, že k válce dojde.
Dok su kraljevići svijeta prilazili različitim stranama, jedni Dhṛtarāṣṭrinim sinovima, a drugi Pāṇḍavama, sam je Kṛṣṇa preuzeo ulogu glasnika Pāṇḍuovih sinova i otišao u Dhṛtarāṣṭrinu palaču, tražeći mir. Kad su Njegovi prijedlozi bili odbijeni, rat je postao neminovan.
Pāṇḍuovci byli nanejvýš mravní, viděli a uznávali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní synové Dhṛtarāṣṭry nikoliv. Kṛṣṇa nicméně nabídl, že se války zúčastní podle přání obou stran — jakožto Bůh sice neměl osobně bojovat, ale jedné straně nabídl své vojsko a druhé svou osobní přítomnost v úloze rádce. Geniální politik Duryodhana si bez váhání vybral Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci stejně dychtivě přijali Kṛṣṇovu osobní pomoc. Tak Śrī Kṛṣṇa přijal roli, kdy bude v bitvě řídit úžasný vůz lučištníka Arjuny, a stává se jeho vozatajem.
Pāṇḍave, ljudi najvišeg morala, prihvatili su Kṛṣṇu kao Svevišnju Božansku Osobu, ali Dhṛtarāṣṭrini bezbožni sinovi nisu. Unatoč tome, Kṛṣṇa je ponudio da sudjeluje u ratu prema željama zaraćenih strana. Kao Bog, neće se osobno boriti, ali zaraćene strane mogu birati između Njegove vojske ili samoga Kṛṣṇe, kao savjetnika i pomagača. Politički genije Duryodhana oduševljeno je odabrao Kṛṣṇinu vojsku, dok su Pāṇḍave s jednakim oduševljenjem prihvatili samoga Kṛṣṇu.
Tím se dostáváme k začátku Bhagavad-gīty, kdy proti sobě stojí seřazena dvě vojska připravená k boji a Dhṛtarāṣṭra se starostlivě ptá svého tajemníka Sañjayi: “Co učinili?”
Tako je Kṛṣṇa postao vozač Arjuninih bojnih kola, preuzevši zadatak da vozi bojna kola glasovitog strijelca. To nas dovodi do trenutka početka Bhagavad-gīte, kada su se dvije vojske suočile, spremne za borbu, a Dhṛtarāṣṭra zabrinuto upitao svoga tajnika Sañjayu: „Što su učinili?"
Po načrtnutí událostí předcházejících bitvě je již třeba jen krátké poznámky k tomuto překladu a výkladu.
Scena je postavljena; potreban je samo kratki osvrt na ovaj prijevod i tumačenja.
Překladatelé Bhagavad-gīty se obvykle snaží zatlačit osobnost Kṛṣṇy do pozadí, aby udělali prostor vlastním představám a filozofiím. Mahābhārata je prohlašována za kuriózní mytologii a Kṛṣṇa se stává poetickou figurou, skrze kterou jakýsi anonymní génius předkládá své myšlenky. V nejlepším případě je Śrī Kṛṣṇa vydáván za méně významnou osobnost dějin.
Većina prevoditelja Bhagavad-gīte u svom prijevodu na engleski zanemaruje Kṛṣṇu kao osobu da bi stvorili prostor za vlastita shvaćanja i filozofije. Povijest Mahābhārate biva prihvaćena kao neobična mitologija, a Kṛṣṇa postaje poetsko sredstvo za predstavljanje ideja nekog anonimnog genija ili u najboljem slučaju, manje važna povijesna osoba.
Pokud však necháme Bhagavad-gītu hovořit samu za sebe, je osobnost Kṛṣṇy jejím cílem i podstatou.
Međutim, prema izjavama same Gīte, Kṛṣṇa je, kao osoba, i cilj i tema Bhagavad-gīte.
Tento překlad a výklad si tedy kladou za cíl vést čtenáře ke Kṛṣṇovi, nikoliv od Něho. V tomto ohledu je Bhagavad-gītā taková, jaká je, naprosto jedinečná. Jedinečné je i to, že se tak stává zcela logickou a srozumitelnou. Z toho, že Kṛṣṇa Gītu přednesl a Jeho osobnost je zároveň jejím konečným cílem, vyplývá, že toto je jediný překlad, který ukazuje pravý smysl tohoto vznešeného písma.
Ovaj prijevod i prateća tumačenja stoga ne odvraćaju, već usmjeravaju pozornost čitatelja prema Kṛṣṇi. Po tome je Bhagavad-gītā kakva jest jedinstvena. Bhagavad-gītā tako postaje potpuno skladna i razumljiva. Budući da je Kṛṣṇa govornik Bhagavad-gīte i njezin krajnji cilj, ovo je jedini prijevod koji predstavlja ovaj veliki spis u njegovom pravom svjetlu.
— Vydavatelé
— Izdavači