Před bitvou
Pred bitkou
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty,sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi.
Aj keď sa Bhagavad-gīta väčšinou číta a publikuje ako samostatné dielo, pôvodne sa objavuje v rozsiahlom staroindickom epose Mahābhārata. Rozprávanie Mahābhāraty siaha až do súčasného veku Kali. Bolo to približne pred 5 000 rokmi, na počiatku veku Kali, keď Śrī Kṛṣṇa predniesol Bhagavad-gītu Svojmu oddanému priateľovi Arjunovi.
K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
K ich rozhovoru — jednému z najväčších filozofických a náboženských dialógov — došlo vo chvíli, keď sa dve znepriatelené vojská dvoch spriaznených dynastií chystali stretnúť v boji. Na jednej strane stáli synovia Dhṛtarāṣṭrovi, Kuruovci, a na strane druhej ich bratanci, synovia Pāṇḍuovi, Pāṇḍuovci.
Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu byli bratři. Narodili se v kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména odvozuje Mahābhārata svůj název. Dhṛtarāṣṭra, starší z obou bratrů, se narodil slepý, a proto trůn, který by jinak patřil jemu, připadl mladšímu Pāṇḍuovi.
Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu boli bratia. Obidvaja sa narodili v Kuruovskej dynastii pochádzajúcej od kráľa Bharatu, dávneho vládcu zeme, od mena ktorého pochádza aj názov Mahābhārata. Starší brat Dhṛṭarāṣṭra sa narodil slepý, a tak bol trón, ktorý by mu inak patril, pridelený mladšiemu bratovi, Pāṇḍuovi.
Když Pāṇḍu v mládí zemřel, jeho pět synů — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — se ocitlo v péči Dhṛtarāṣṭry, který se dočasně stal králem. Synové Dhṛtarāṣṭry a Pāṇḍua tak vyrůstali ve stejném paláci. Pod vedením zkušeného Droṇy společně pronikli do tajů vojenského umění a od praotce rodu Bhīṣmy se jim dostalo výchovy a vzdělání.
Keď Pāṇḍu predčasne zomrel, jeho päť synov — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — prešlo pod ochranu Dhṛtarāṣṭrovu, ktorý sa tak dočasne ujal kráľovského žezla. Synovia Dhṛtarāṣṭrovi a Pāṇḍuovi vyrastali spoločne. Pod vedením Dronu prenikli do všetkých tajov bojového umenia a od praotca rodu, Bhīṣmu, získali duchovné vedenie.
Synové Dhṛtarāṣṭry, zvláště nejstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovce nenáviděli a záviděli jim. A slepý a slabošský Dhṛtarāṣṭra si přál, aby království připadlo jeho vlastním synům, nikoliv synům Pāṇḍua.
Dhṛtarāṣṭrovi synovia, najmä najstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovcov nenávideli a závideli im. Slepý a neprajnícky Dhṛtarāṣṭra chcel, aby trón zdedili jeho synovia, a Pāṇḍuovcom neprial.
Duryodhana se tak s Dhṛtarāṣṭrovým svolením snažil Pāṇḍuovce zabít a pouze díky pečlivé ochraně jejich strýce Vidury a bratrance Śrī Kṛṣṇy se jim podařilo mnoha úkladům o život uniknout.
A tak Duryodhana s Dhṛtarāṣṭrovým súhlasom pripravoval záhubu Pāṇḍuovcov. Iba vďaka láskyplnej ochrane Viduru a bratanca Kṛṣṇu sa Pāṇḍuovcom podarilo uniknúť všetkým nástrahám smrti.
Kṛṣṇa nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nejvyšší Pán, jenž sestoupil na Zemi. Hrál roli člena královské dynastie a synovce Pāṇḍuovy manželky Kuntī neboli Pṛthy, matky Pāṇḍuovců. Jakožto příbuzný i věčná opora náboženství stál na straně čestných Pāṇḍuovců a chránil je.
Pán Kṛṣṇa nie je obyčajná ľudská bytosť, ale sám Najvyšší Pán, ktorý zostúpil na Zem a hral úlohu princa v kráľovskej dynastii. V tejto úlohe bol teda bratancom Pāṇḍuovej manželky Kuntī (Pṛthy), matky Pāṇḍuovcov. Stál na strane zbožných Pāṇḍuovcov a ako príbuzný i ako večný udržovateľ náboženstva im vždy poskytol ochranu.
Vychytralý Duryodhana však nakonec vyzval Pāṇḍuovce ke hře v kostky a v tomto osudovém klání se spolu se svými bratry podvodně zmocnil Draupadī, počestné a oddané manželky Pāṇḍuovců. Pokusili se ji zneuctít a násilím svléknout do naha v přítomnosti všech shromážděných princů a králů. Kṛṣṇův božský zásah ji sice zachránil, ale následkem prohry přišli Pāṇḍuovci o království a museli na třináct let odejít do vyhnanství.
Duryodhana nakoniec vyzval Pāṇḍuovcov k hre v kocky, aby ich mohol pripraviť o kráľovský trón. Počas tohoto osudného stretnutia sa Duryodhana so svojimi bratmi zmocnil Draupadī, cudnej a oddanej manželky Pāṇḍuovcov a pred celým zhromaždením princov a kráľov sa ju pokúsil vyzliecť donaha a tak verejne zneuctiť. Kṛṣṇa ju zázračným spôsobom pred zneuctením zachránil, avšak pravidlá prehry prikazovali Pāṇḍuovcom zrieknuť sa kráľovstva a odobrať sa na trinásť rokov do vyhnanstva.
Po návratu požádali Duryodhanu o své právoplatné království, ale ten je hrubě odbyl. Když snížili svůj požadavek na pouhých pět vesnic, aby jakožto kṣatriyové mohli sloužit veřejnosti vládou a správou majetku, povýšeně odvětil, že jim nedá ani tolik země, do které by bylo možno zabodnout jehlu.
Po návrate z exilu požadovali Pāṇḍuovci naspäť svoje kráľovstvo, avšak Duryodhana ich žiadosť zlostne odmietol. Keď Pāṇḍuovci zmenšili svoju požiadavku a prosili iba o päť dedín, aby mohli slúžiť ľudu (čo bolo ich kṣatriyskou povinnosťou) Duryodhana pyšne odvetil, že im nedá ani taký kúsok zeme, do ktorého by bolo možné zapichnúť hrot ihly.
Pāṇḍuovci byli po celou dobu snášenliví, ale nyní se zdálo, že musí nevyhnutelně vypuknout válka.
Aj keď boli Pāṇḍuovci veľmi mierni a trpezliví, zdalo sa, že vojna je neodkladná.
Když se však vladaři celé Země přidali k jedné či druhé straně, Kṛṣṇa samotný se ujal úlohy prostředníka, aby u Dhṛtarāṣṭrova dvora sjednával mír. Jeho návrhy byly ovšem odmítnuty a tehdy bylo jasné, že k válce dojde.
Vládcovia z celého sveta sa pripojili k jednej či druhej strane a Kṛṣṇa sa osobne ujal úlohy posla a odišiel za Duryodhanom, aby dohodol mier. Keď ani tento pokus nevyšiel, vojna bola istá.
Pāṇḍuovci byli nanejvýš mravní, viděli a uznávali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní synové Dhṛtarāṣṭry nikoliv. Kṛṣṇa nicméně nabídl, že se války zúčastní podle přání obou stran — jakožto Bůh sice neměl osobně bojovat, ale jedné straně nabídl své vojsko a druhé svou osobní přítomnost v úloze rádce. Geniální politik Duryodhana si bez váhání vybral Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci stejně dychtivě přijali Kṛṣṇovu osobní pomoc. Tak Śrī Kṛṣṇa přijal roli, kdy bude v bitvě řídit úžasný vůz lučištníka Arjuny, a stává se jeho vozatajem.
Pāṇḍuovci, ľudia vysokých kvalít, vedeli, že Kṛṣṇa je Najvyššia Božská Osobnosť, zatiaľ čo bezbožní synovia Dhṛtarāṣṭrovy Jeho postavenie neuznávali. Kṛṣṇa však ponúkol pomoc v boji obidvom stranám. Kṛṣṇa ako Najvyšší Pán sľúbil, že sa boja osobne ako bojovník nezúčastní, ale že jedna strana môže použiť Jeho vojenskú silu a druhá môže využiť Jeho osobnú pomoc. Duryodhana, politický génius, sa rozhodol pre Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci s rovnakým nadšením prijali Kṛṣṇovu osobnú pomoc.
Tím se dostáváme k začátku Bhagavad-gīty, kdy proti sobě stojí seřazena dvě vojska připravená k boji a Dhṛtarāṣṭra se starostlivě ptá svého tajemníka Sañjayi: “Co učinili?”
Tak sa Kṛṣṇa stal Arjunovým vozatajom. Bhagavad-gītā začína v tomto okamihu — obidve znepriatelené vojská stoja proti sebe na bojisku a Dhṛtarāṣṭra sa nedočkavo pýta svojho tajomníka Sañjayu: „Čo robia?“ Bitka začína.
Po načrtnutí událostí předcházejících bitvě je již třeba jen krátké poznámky k tomuto překladu a výkladu.
Situacia je jasna, preto postacuje k tomuto versu a vykladu iba kratky komentar.
Překladatelé Bhagavad-gīty se obvykle snaží zatlačit osobnost Kṛṣṇy do pozadí, aby udělali prostor vlastním představám a filozofiím. Mahābhārata je prohlašována za kuriózní mytologii a Kṛṣṇa se stává poetickou figurou, skrze kterou jakýsi anonymní génius předkládá své myšlenky. V nejlepším případě je Śrī Kṛṣṇa vydáván za méně významnou osobnost dějin.
Väčšina autorov predkladajúcich Bhagavad-gītu v angličtine má v obľube odviesť čitateľovu pozornosť od Kṛṣṇovej osobnosti a vytvoriť tak priestor pre svoje vlastné koncepcie a filozofie. História Mahābhāraty sa pokladá za mytológiu a Kṛṣṇa za osobu obdarenú poetickým duchom, schopnú vysloviť idey neznámeho génia, alebo prinajlepšom za významnú historickú osobnosť.
Pokud však necháme Bhagavad-gītu hovořit samu za sebe, je osobnost Kṛṣṇy jejím cílem i podstatou.
Avšak Kṛṣṇa nie je iba pôvodným autorom Bhagavad-gīty, ale súčasne jej cieľom a podstatou.
Tento překlad a výklad si tedy kladou za cíl vést čtenáře ke Kṛṣṇovi, nikoliv od Něho. V tomto ohledu je Bhagavad-gītā taková, jaká je, naprosto jedinečná. Jedinečné je i to, že se tak stává zcela logickou a srozumitelnou. Z toho, že Kṛṣṇa Gītu přednesl a Jeho osobnost je zároveň jejím konečným cílem, vyplývá, že toto je jediný překlad, který ukazuje pravý smysl tohoto vznešeného písma.
Tento preklad sa teda spolu s podrobnými komentármi snaží obrátiť pozornosť čitateľa ku Kṛṣṇovi, namiesto toho, aby Ho pred ním zakrýval. V tom je Bhagavad-gītā — taká, aká je jedinečná. Jej jedinečnosť spočíva tiež v celkovej dôslednosti a zrozumiteľnosti. Keďže rečníkom, ako aj konečným cieľom Gīty je Kṛṣṇa samotný, ide nepochybne o jediný preklad, ktorý toto veľké dielo predkladá v jeho pravom svetle.
— Vydavatelé
-vydavatelia-