Skip to main content

TEXT 34

VERZ 34

Verš

Besedilo

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānaṁ mat-parāyaṇaḥ
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānaṁ mat-parāyaṇaḥ

Synonyma

Synonyms

mat-manāḥ — vždy myslící na Mne; bhava — staň se; mat — Můj; bhaktaḥ — oddaný; mat — Můj; yājī — uctívatel; mām — Mně; namaskuru — skládej poklony; mām — ke Mně; eva — zcela; eṣyasi — přijdeš; yuktvā — pohroužená; evam — takto; ātmānam — tvoje duše; mat-parāyaṇaḥ — oddaný Mně.

mat-manāḥ – nenehno misleč Name; bhava – postani; mat – Moj; bhaktaḥ – bhakta; mat – Moj; yājī – častilec; mām – Meni; namaskuru – izkazuj spoštovanje; mām – k Meni; eva – popolnoma; eṣyasi – boš prišel; yuktvā – zatopljen; evam – tako; ātmānam – tvoja duša; mat-parāyaṇaḥ – vdana Meni.

Překlad

Translation

Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, skládej Mi poklony a uctívej Mě. Plně upoután Mnou ke Mně pak zaručeně dospěješ.

Zmeraj misli Name, postani Moj bhakta, izkazuj Mi spoštovanje in Me obožuj. Tako popolnoma zatopljen v misli Name boš nedvomno prišel k Meni.

Význam

Purport

V tomto verši je jasně naznačeno, že vědomí Kṛṣṇy je jediným prostředkem k dosažení osvobození od tohoto znečištěného hmotného světa. Někteří bezostyšní tvůrci komentářů překrucují význam toho, co je zde jednoznačně uvedeno — že všechna oddaná služba náleží Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Odvádějí bohužel pozornost čtenáře k něčemu, co vůbec není vhodné. Nevědí, že Kṛṣṇova mysl a Kṛṣṇa se od sebe neliší. Kṛṣṇa není obyčejná lidská bytost, ale Absolutní Pravda. Jeho tělo, Jeho mysl a On sám jsou jedno a totéž a jsou absolutní. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī cituje z Kūrma Purāṇy ve své Anubhāṣye, komentáři k Caitanya-caritāmṛtě (u veršů 41 — 48 páté kapitoly Ādi-līly): deha-dehi-vibhedo 'yaṁ neśvare vidyate kvacit. To znamená, že u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, není rozdíl mezi Jím samotným a Jeho tělem. Jelikož ale bezohlední autoři komentářů neznají vědu o Kṛṣṇovi, pokoušejí se Kṛṣṇu skrýt a oddělují Jeho osobnost od Jeho mysli či těla. Přestože je to známka jejich naprosté neznalosti vědy o Kṛṣṇovi, někteří na takovém svádění lidí na scestí vydělávají.

Iz tega verza je razvidno, da je zavest Kṛṣṇe edina metoda, s katero se lahko rešimo iz nečistega materialnega sveta. Brezvestni komentatorji včasih pačijo pomen tega nedvoumnega verza, v katerem je jasno rečeno, da mora biti vdano služenje v celoti posvečeno Vsevišnji Božanski Osebnosti, Kṛṣṇi. Bralce žal zavajajo k predstavam, ki so daleč od resničnosti. Taki komentatorji ne vedo, da med Kṛṣṇovim umom in samim Kṛṣṇo ni razlike. Kṛṣṇa ni navaden človek, temveč Absolutna Resnica. Njegovo telo, Njegov um in On sam so eno in so absolutni. V Kūrma Purāṇi, ki jo Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī navaja v svoji Anubhāṣyi, komentarju k Caitanya-caritāmṛti (Ādi-līlā, 5. poglavje, verzi 41–48), je rečeno: deha-dehi-vibhedo 'yaṁ neśvare vidyate kvacit. To pomeni, da med Kṛṣṇo, Vsevišnjim Gospodom, in Njegovim telesom ni razlike. Ker pa omenjeni komentatorji ne poznajo znanosti o Kṛṣṇi, zakrivajo Kṛṣṇo ter ločujejo Njega samega od Njegovega uma in telesa. To je posledica skrajnega nepoznavanja znanosti o Kṛṣṇi, pa vendar nekateri na ta način zavajajo druge in s tem dobro zaslužijo.

Určité osoby mají démonskou povahu — také myslí na Kṛṣṇu, avšak nepřátelsky. Příkladem je král Kaṁsa, Kṛṣṇův strýc. I on stále přemýšlel o Kṛṣṇovi, ale jako o svém nepříteli. Byl bez ustání plný úzkosti a přemítal, kdy ho Kṛṣṇa přijde zabít. Takové myšlení nám nepomůže. Musíme na Kṛṣṇu myslet s oddanou láskou. To je potom bhakti. Neustále bychom měli příznivě rozvíjet poznání o Kṛṣṇovi. A co to znamená? Učit se od pravého učitele. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a již několikrát jsme uváděli, že Jeho tělo není hmotné, ale sestává z věčného, blaženého poznání. Takové hovory o Kṛṣṇovi pomohou každému stát se oddaným. Jiné snahy o poznávání Kṛṣṇy — využívající špatného zdroje, budou bezvýsledné.

Na Kṛṣṇo mislijo tudi demonski ljudje, ki pa počno to s sovraštvom. Primer takega človeka je Kṛṣṇov stric kralj Kaṁsa, ki je ves čas razmišljal o Kṛṣṇi kot o svojem sovražniku. Nenehno je bil v strahu, kdaj ga bo Kṛṣṇa ubil. Od takega razmišljanja o Kṛṣṇi ne bomo imeli koristi. Na Kṛṣṇo moramo misliti z ljubeznijo in vdanostjo. To je bhakti. Neprestano moramo negovati znanje o Kṛṣṇi. Kako lahko to storimo? Tako, da se učimo od verodostojnega učitelja. Kṛṣṇa je Vsevišnja Božanska Osebnost in že večkrat smo govorili o tem, da Njegovo telo ni materialno, temveč večno ter polno blaženosti in vednosti. Taki pogovori o Kṛṣṇi nam bodo pomagali, da postanemo bhakte. Znanje o Kṛṣṇi, ki si ga pridobimo iz napačnega vira, pa nam ne bo prineslo nobene koristi.

Měli bychom proto upřít svou mysl na věčnou, původní podobu Kṛṣṇy a uctívat Ho s přesvědčením v srdci, že je Nejvyšší. V Indii je možné spatřit statisíce chrámů zasvěcených uctívání Kṛṣṇy, kterému se v nich prokazuje oddaná služba. Uctívající při ní má Kṛṣṇovi skládat poklony; má před Božstvem sklonit hlavu a zaměstnat ve službě Jemu svou mysl, tělo, činnosti — zkrátka všechno. Díky tomu bude bez odchýlení plně zaujat Kṛṣṇou, což mu pomůže přemístit se na Kṛṣṇaloku. Nikdo by se neměl nechat zmást bezostyšnými tvůrci komentářů. Je třeba se věnovat devíti metodám oddané služby, které začínají nasloucháním a zpíváním o Kṛṣṇovi. Čistá oddaná služba je to nejvyšší, čeho lidská společnost může dosáhnout.

Osredotočiti se moramo torej na večno, prvobitno podobo Kṛṣṇe, ki Ga moramo častiti, v srcu prepričani, da je Kṛṣṇa Vsevišnji. V Indiji je na tisoče templjev, v katerih ljudje častijo Kṛṣṇo in Mu vdano služijo. Kdor tako služi Kṛṣṇi, Mu mora izkazovati spoštovanje. Prikloniti se mora pred Božanstvom, Mu služiti z umom in telesom ter Mu posvetiti vsa svoja dejanja. Tako bo postal popolnoma osredotočen na Kṛṣṇo in ne bo mislil na nič drugega. To mu bo omogočilo, da doseže Kṛṣṇaloko. Brezvestni komentatorji nas ne bi smeli zavesti. Posvetiti se moramo deveterim dejavnostim vdanega služenja, začenši s poslušanjem o Kṛṣṇi in opevanjem Kṛṣṇe. Čisto vdano služenje je najvišji cilj, ki ga lahko doseže človeštvo.

Sedmá a osmá kapitola Bhagavad-gīty pojednávají o čisté oddané službě Pánu, prosté spekulativního poznání, mystické yogy a činností prováděných s touhou po jejich plodech. Ti, kdo nejsou úplně očištěni, mohou být přitahováni různými aspekty Nejvyššího, jako jsou neosobní brahmajyoti a lokalizovaná Paramātmā, ale čistý oddaný nachází útočiště přímo v oddané službě Nejvyššímu Pánu.

Sedmo in osmo poglavje Bhagavad-gīte opisujeta čisto vdano služenje Gospodu, v katerem ni primesi spekulativnega mišljenja, mistične yoge in delovanja z željo po čutnem uživanju. Tiste, ki niso popolnoma čisti, lahko pritegnejo drugi Gospodovi aspekti, kot sta brezosebni brahmajyoti in lokalizirana Paramātmā, čisti bhakta pa služi samemu Vsevišnjemu Gospodu.

Jedna krásná báseň o Kṛṣṇovi líčí, jak jsou lidé uctívající polobohy hloupí a nikdy nedostanou nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu. Oddanému se sice může zpočátku někdy stát, že se neudrží na úrovni, na které právě je, ale přesto má být považován za lepšího, než jsou všichni filozofové a yogīni. Každý by měl vědět, že ten, kdo stále jedná vědom si Kṛṣṇy, je dokonalý světec. Jeho nahodilých činností, které nejsou oddanou službou, bude ubývat a brzy nepochybně spočine na úrovni naprosté dokonalosti. Čistým oddaným nehrozí poklesnutí, neboť se o ně osobně stará Nejvyšší Pán. Každá inteligentní osoba by proto měla přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a žít v hmotném světě šťastně. Nakonec získá nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu.

V neki čudoviti pesmi o Kṛṣṇi je jasno rečeno, da so častilci polbogov skrajno neinteligentni in da ne morejo nikoli doseči Kṛṣṇe, največjega dobitka. Bhakta začetnik lahko včasih zaide s predpisane poti, toda vedeti moramo, da je kljub temu večji od vseh filozofov in yogījev. Kdor zmeraj deluje za Kṛṣṇo, je svet človek. Njegovih naključnih nepravilnih dejanj bo sčasoma zmeraj manj in brez dvoma bo kmalu dosegel najvišjo popolnost. Čisti bhakta pravzaprav ne more pasti, saj Vsevišnji Gospod osebno skrbi zanj. Inteligenten človek bi se moral zato brez obotavljanja posvetiti metodi zavesti Kṛṣṇe. Tako bo lahko srečno živel v materialnem svetu, nazadnje pa bo dosegel največji dobitek, Kṛṣṇo.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o nejdůvěrnějším poznání.

Tako se končajo Bhaktivedantova pojasnila devetega poglavja Śrīmad Bhagavad-gīte z naslovom "Najzaupnejše znanje".