Skip to main content

TEXT 34

TEXT 34

Verš

Text

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānaṁ mat-parāyaṇaḥ
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānaṁ mat-parāyaṇaḥ

Synonyma

Synonyms

mat-manāḥ — vždy myslící na Mne; bhava — staň se; mat — Můj; bhaktaḥ — oddaný; mat — Můj; yājī — uctívatel; mām — Mně; namaskuru — skládej poklony; mām — ke Mně; eva — zcela; eṣyasi — přijdeš; yuktvā — pohroužená; evam — takto; ātmānam — tvoje duše; mat-parāyaṇaḥ — oddaný Mně.

mat-manāḥ — always thinking of Me; bhava — become; mat — My; bhaktaḥ — devotee; mat — My; yājī — worshiper; mām — unto Me; namas-kuru — offer obeisances; mām — unto Me; eva — completely; eṣyasi — you will come; yuktvā — being absorbed; evam — thus; ātmānam — your soul; mat-parāyaṇaḥ — devoted to Me.

Překlad

Translation

Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, skládej Mi poklony a uctívej Mě. Plně upoután Mnou ke Mně pak zaručeně dospěješ.

Engage your mind always in thinking of Me, become My devotee, offer obeisances to Me and worship Me. Being completely absorbed in Me, surely you will come to Me.

Význam

Purport

V tomto verši je jasně naznačeno, že vědomí Kṛṣṇy je jediným prostředkem k dosažení osvobození od tohoto znečištěného hmotného světa. Někteří bezostyšní tvůrci komentářů překrucují význam toho, co je zde jednoznačně uvedeno — že všechna oddaná služba náleží Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Odvádějí bohužel pozornost čtenáře k něčemu, co vůbec není vhodné. Nevědí, že Kṛṣṇova mysl a Kṛṣṇa se od sebe neliší. Kṛṣṇa není obyčejná lidská bytost, ale Absolutní Pravda. Jeho tělo, Jeho mysl a On sám jsou jedno a totéž a jsou absolutní. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī cituje z Kūrma Purāṇy ve své Anubhāṣye, komentáři k Caitanya-caritāmṛtě (u veršů 41 — 48 páté kapitoly Ādi-līly): deha-dehi-vibhedo 'yaṁ neśvare vidyate kvacit. To znamená, že u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, není rozdíl mezi Jím samotným a Jeho tělem. Jelikož ale bezohlední autoři komentářů neznají vědu o Kṛṣṇovi, pokoušejí se Kṛṣṇu skrýt a oddělují Jeho osobnost od Jeho mysli či těla. Přestože je to známka jejich naprosté neznalosti vědy o Kṛṣṇovi, někteří na takovém svádění lidí na scestí vydělávají.

In this verse it is clearly indicated that Kṛṣṇa consciousness is the only means of being delivered from the clutches of this contaminated material world. Sometimes unscrupulous commentators distort the meaning of what is clearly stated here: that all devotional service should be offered to the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. Unfortunately, unscrupulous commentators divert the mind of the reader to that which is not at all feasible. Such commentators do not know that there is no difference between Kṛṣṇa’s mind and Kṛṣṇa. Kṛṣṇa is not an ordinary human being; He is Absolute Truth. His body, His mind and He Himself are one and absolute. It is stated in the Kūrma Purāṇa, as it is quoted by Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī in his Anubhāṣya comments on Caitanya-caritāmṛta (Fifth Chapter, Ādi-līlā, verses 41–48), deha-dehi-vibhedo ’yaṁ neśvare vidyate kvacit. This means that there is no difference in Kṛṣṇa, the Supreme Lord, between Himself and His body. But because the commentators do not know this science of Kṛṣṇa, they hide Kṛṣṇa and divide His personality from His mind or from His body. Although this is sheer ignorance of the science of Kṛṣṇa, some men make profit out of misleading people.

Určité osoby mají démonskou povahu — také myslí na Kṛṣṇu, avšak nepřátelsky. Příkladem je král Kaṁsa, Kṛṣṇův strýc. I on stále přemýšlel o Kṛṣṇovi, ale jako o svém nepříteli. Byl bez ustání plný úzkosti a přemítal, kdy ho Kṛṣṇa přijde zabít. Takové myšlení nám nepomůže. Musíme na Kṛṣṇu myslet s oddanou láskou. To je potom bhakti. Neustále bychom měli příznivě rozvíjet poznání o Kṛṣṇovi. A co to znamená? Učit se od pravého učitele. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a již několikrát jsme uváděli, že Jeho tělo není hmotné, ale sestává z věčného, blaženého poznání. Takové hovory o Kṛṣṇovi pomohou každému stát se oddaným. Jiné snahy o poznávání Kṛṣṇy — využívající špatného zdroje, budou bezvýsledné.

There are some who are demonic; they also think of Kṛṣṇa, but enviously, just like King Kaṁsa, Kṛṣṇa’s uncle. He was also thinking of Kṛṣṇa always, but he thought of Kṛṣṇa as his enemy. He was always in anxiety, wondering when Kṛṣṇa would come to kill him. That kind of thinking will not help us. One should be thinking of Kṛṣṇa in devotional love. That is bhakti. One should cultivate the knowledge of Kṛṣṇa continuously. What is that favorable cultivation? It is to learn from a bona fide teacher. Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, and we have several times explained that His body is not material, but is eternal, blissful knowledge. This kind of talk about Kṛṣṇa will help one become a devotee. Understanding Kṛṣṇa otherwise, from the wrong source, will prove fruitless.

Měli bychom proto upřít svou mysl na věčnou, původní podobu Kṛṣṇy a uctívat Ho s přesvědčením v srdci, že je Nejvyšší. V Indii je možné spatřit statisíce chrámů zasvěcených uctívání Kṛṣṇy, kterému se v nich prokazuje oddaná služba. Uctívající při ní má Kṛṣṇovi skládat poklony; má před Božstvem sklonit hlavu a zaměstnat ve službě Jemu svou mysl, tělo, činnosti — zkrátka všechno. Díky tomu bude bez odchýlení plně zaujat Kṛṣṇou, což mu pomůže přemístit se na Kṛṣṇaloku. Nikdo by se neměl nechat zmást bezostyšnými tvůrci komentářů. Je třeba se věnovat devíti metodám oddané služby, které začínají nasloucháním a zpíváním o Kṛṣṇovi. Čistá oddaná služba je to nejvyšší, čeho lidská společnost může dosáhnout.

One should therefore engage his mind in the eternal form, the primal form of Kṛṣṇa; with conviction in his heart that Kṛṣṇa is the Supreme, he should engage himself in worship. There are hundreds of thousands of temples in India for the worship of Kṛṣṇa, and devotional service is practiced there. When such practice is made, one has to offer obeisances to Kṛṣṇa. One should lower his head before the Deity and engage his mind, his body, his activities – everything. That will make one fully absorbed in Kṛṣṇa without deviation. This will help one transfer to Kṛṣṇaloka. One should not be deviated by unscrupulous commentators. One must engage in the nine different processes of devotional service, beginning with hearing and chanting about Kṛṣṇa. Pure devotional service is the highest achievement of human society.

Sedmá a osmá kapitola Bhagavad-gīty pojednávají o čisté oddané službě Pánu, prosté spekulativního poznání, mystické yogy a činností prováděných s touhou po jejich plodech. Ti, kdo nejsou úplně očištěni, mohou být přitahováni různými aspekty Nejvyššího, jako jsou neosobní brahmajyoti a lokalizovaná Paramātmā, ale čistý oddaný nachází útočiště přímo v oddané službě Nejvyššímu Pánu.

The Seventh and Eighth chapters of Bhagavad-gītā have explained pure devotional service to the Lord that is free from speculative knowledge, mystic yoga and fruitive activities. Those who are not purely sanctified may be attracted by different features of the Lord like the impersonal brahma-jyotir and localized Paramātmā, but a pure devotee directly takes to the service of the Supreme Lord.

Jedna krásná báseň o Kṛṣṇovi líčí, jak jsou lidé uctívající polobohy hloupí a nikdy nedostanou nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu. Oddanému se sice může zpočátku někdy stát, že se neudrží na úrovni, na které právě je, ale přesto má být považován za lepšího, než jsou všichni filozofové a yogīni. Každý by měl vědět, že ten, kdo stále jedná vědom si Kṛṣṇy, je dokonalý světec. Jeho nahodilých činností, které nejsou oddanou službou, bude ubývat a brzy nepochybně spočine na úrovni naprosté dokonalosti. Čistým oddaným nehrozí poklesnutí, neboť se o ně osobně stará Nejvyšší Pán. Každá inteligentní osoba by proto měla přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a žít v hmotném světě šťastně. Nakonec získá nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu.

There is a beautiful poem about Kṛṣṇa in which it is clearly stated that any person who is engaged in the worship of demigods is most unintelligent and cannot achieve at any time the supreme award of Kṛṣṇa. The devotee, in the beginning, may sometimes fall from the standard, but still he should be considered superior to all other philosophers and yogīs. One who always engages in Kṛṣṇa consciousness should be understood to be a perfectly saintly person. His accidental nondevotional activities will diminish, and he will soon be situated without any doubt in complete perfection. The pure devotee has no actual chance to fall down, because the Supreme Godhead personally takes care of His pure devotees. Therefore, the intelligent person should take directly to the process of Kṛṣṇa consciousness and happily live in this material world. He will eventually receive the supreme award of Kṛṣṇa.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o nejdůvěrnějším poznání.

Thus end the Bhaktivedanta Purports to the Ninth Chapter of the Śrīmad Bhagavad-gītā in the matter of the Most Confidential Knowledge.