Bg. 8.11

Śrī Kṛṣṇa doporučil Arjunovi ṣaṭ-cakra-yogu, při níž jógí soustředí životní vzduch mezi obočí. Předpokládal, že Arjuna nemusí vědět, jak se ṣaṭ-cakra-yoga provádí, a proto mu tento proces v následujících verších vysvětlí. Pán říká, že i když je Brahman jediný, má různé projevy a aspekty. Zvláště pro impersonalisty je akṣara neboli oṁ-kāra – slabika oṁ – totožná s Brahmanem. Kṛṣṇa zde hovoří o neosobním Brahmanu, do něhož se dostávají mudrci žijící ve stavu odříkání.

Ve védském vzdělávacím systému se žáci od samého začátku učí pronášet oṁ a poznávají nejvyšší neosobní Brahman tak, že žijí s duchovním učitelem a dodržují úplný celibát. To jim pomáhá poznat dva aspekty Brahmanu. Příprava v brahmacārī āśramu je velice důležitá pro žákův pokrok v duchovním životě, ale v současné době takový život brahmacārīho není možný. Společenská struktura světa se změnila do té míry, že učit se celibátu od začátku studentského života je zhola nemožné. Na celém světě je mnoho institucí zaměřených na studium různých druhů poznání, ale neexistuje uznaná instituce, která by učila studenty zásadám brahmacārīch. Pokud člověk nežije v celibátu, bude velice těžko dělat duchovní pokrok. Proto Pán Caitanya ve shodě s pokyny písem určenými pro Kali-yugu vyhlásil, že v tomto věku není možné poznat Nejvyššího žádným jiným způsobem než zpíváním svatých jmen Pána Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare/Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare.