Skip to main content

TEXT 42

VERSO 42

Verš

Texto

tasmād ajñāna-sambhūtaṁ
hṛt-sthaṁ jñānāsinātmanaḥ
chittvainaṁ saṁśayaṁ yogam
ātiṣṭhottiṣṭha bhārata
tasmād ajñāna-sambhūtaṁ
hṛt-sthaṁ jñānāsinātmanaḥ
chittvainaṁ saṁśayaṁ yogam
ātiṣṭhottiṣṭha bhārata

Synonyma

Sinônimos

tasmāt — proto; ajñāna-sambhūtam — zrozenou z nevědomosti; hṛt-stham — sídlící v srdci; jñāna — poznání; asinā — zbraní; ātmanaḥ — vlastního já; chittvā — utínající; enam — tuto; saṁśayam — pochybnost; yogam — v yoze; ātiṣṭha — setrvávej; uttiṣṭha — povstaň k boji; bhārata — ó potomku Bharaty.

tasmāt — portanto; ajñāna-sambhūtam — nascido da ignorância; hṛt-stham — situado no coração; jñāna — do conhecimento; asinā — pela arma; ātmanaḥ — do eu; chittvā — cortando; enam — este; saṁśayam — dúvida; yogam — em yoga; ātiṣṭha — situe-se; uttiṣṭha — levante-se para lutar; bhārata — ó descendente de Bharata.

Překlad

Tradução

Proto je nutné utnout pochyby, jež z nevědomosti vyvstaly v tvém srdci, zbraní poznání. Vyzbrojen yogou, vstaň a bojuj, Bhārato.

Portanto, as dúvidas que, por ignorância, surgiram em seu coração devem ser cortadas com a arma do conhecimento. Armado com a yoga, ó Bhārata, levante-se e lute.

Význam

Comentário

Yoga, kterou učí tato kapitola, se jmenuje sanātana-yoga a rozumí se jí věčné činnosti živé bytosti. Dělí se na dva druhy činů prováděných jako oběť: jeden se nazývá oběť hmotného vlastnictví a druhý poznání vlastního já, což je čistá duchovní činnost. Pokud se oběť hmotného vlastnictví nesladí se zájmem duchovní realizace, stává se hmotnou. Koná-li se však s duchovním cílem neboli jako oddaná služba, pak je dokonalá. Když se dostáváme k duchovním činnostem, vidíme, že jsou také dvojího druhu: poznání vlastního já (neboli svého přirozeného postavení) a pravdy o Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo se drží cesty Bhagavad-gīty takové, jaká je, může těmto dvěma důležitým kategoriím duchovního poznání velice snadno porozumět. Nemá potíže nabýt dokonalého poznání vlastního já coby Pánovy nedílné části, které je velmi prospěšné, neboť pak může snadno porozumět transcendentálním činnostem Nejvyššího Pána. Ty popisuje na začátku této kapitoly Pán samotný. Ten, kdo nechápe pokyny Gīty, nemá víru a zneužívá nepatrné nezávislosti, kterou mu Pán dal. Pokud někdo bez ohledu na tyto pokyny nechápe skutečnou povahu Pána — že je věčnou, blaženou a vševědoucí Osobností Božství — musí být prvotřídní hlupák. Nevědomost lze odstranit postupným přijetím zásad spojených s vědomím Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy se probouzí různými oběťmi polobohům, obětí Brahmanu, obětí formou celibátu, formou života hospodáře, obětí v podobě ovládání smyslů, v podobě mystické yogy, askeze, zříkání se hmotného vlastnictví, obětí formou studia Ved a účasti ve společenském zřízení zvaném varṇāśrama-dharma. To vše se nazývá oběť a zakládá se na usměrněném jednání. Při všech těchto činnostech je však důležitým faktorem seberealizace. Ten, kdo chce dospět k tomuto cíli, je skutečným studentem Bhagavad-gīty. Každý, kdo pochybuje o autoritě Kṛṣṇy, však poklesne. Proto se doporučuje studovat Bhagavad-gītu — nebo jakékoliv jiné písmo — pod vedením pravého duchovního učitele, jemuž je třeba sloužit a také se odevzdat. Pravý duchovní učitel patří k učednické posloupnosti sestupující z věčnosti a bez sebemenšího odchýlení se drží pokynů Nejvyššího Pána, jak je Pán sám udělil před milióny let bohu Slunce, od kterého se dostaly do pozemského království. Je tedy třeba kráčet cestou Bhagavad-gīty tak, jak to učí Gītā samotná, a dávat si pozor na lidi se sobeckými zájmy, kteří chtějí vyvyšovat sami sebe a svádějí ostatní z cesty. Je nesporné, že Pán je nejvyšší osobou a Jeho činnosti jsou transcendentální. Ten, kdo to chápe, je osvobozený od samého počátku svého studia Bhagavad-gīty.

O sistema de yoga ensinado neste capítulo chama-se sanātana-yoga, ou atividades eternas executadas pela entidade viva. Esta yoga divide as ações sacrificatórias em duas categorias: uma delas é chamada sacrifício dos bens materiais, e a outra, conhecimento do eu, que é atividade espiritual pura. Se o sacrifício dos bens materiais não for empregado para a compreensão espiritual, então, este sacrifício torna-se material. Mas aquele que executa estes sacrifícios com objetivo espiritual, ou em serviço devocional, faz um sacrifício perfeito. Quando chegamos às atividades espirituais, verificamos que elas também se dividem em duas, a saber: compreensão do próprio eu (ou da posição constitucional), e a verdade referente à Suprema Personalidade de Deus. Quem segue o caminho do Bhagavad-gītā como ele é pode mui facilmente entender estas duas importantes divisões do conhecimento espiritual. Ele não sente nenhuma dificuldade em obter conhecimento perfeito de que o eu é parte integrante do Senhor. E esta compreensão é benéfica, pois podem-se então compreender facilmente as atividades transcendentais do Senhor. No começo deste capítulo, as atividades transcendentais do Senhor foram mencionadas pelo próprio Senhor Supremo. Quem não entende as instruções do Gītā é infiel, e deve ser considerado como aquele que usa mal a independência fragmentária que lhe foi concedida pelo Senhor. Aquele que não compreende a verdadeira natureza do Senhor como a eterna, bem-aventurada e onisciente Personalidade de Deus apesar de todas estas instruções, decerto é o tolo número um. A ignorância pode ser removida através da aceitação gradual dos princípios da consciência de Kṛṣṇa. Desperta-se a consciência de Kṛṣṇa com os diferentes tipos de sacrifícios oferecidos aos semideuses, sacrifício ao Brahman, sacrifício no celibato, na vida familiar, no controle dos sentidos, na prática da yoga mística, na penitência, na renúncia aos bens materiais, no estudo dos Vedas e na participação na instituição social chamada varṇāśrama-dharma. Todos estes são conhecidos como sacrifício, e todos eles baseiam-se em ação regulada. Mas o centro de todas estas atividades, o fator mais importante é a auto-realização. Aquele que busca este objetivo é um verdadeiro estudante do Bhagavad-gītā, mas quem duvida da autoridade de Kṛṣṇa, fracassa. Aconselha-se, portanto, que se estude o Bhagavad-gītā, ou qualquer outra escritura, sob a orientação de um mestre espiritual genuíno, oferecendo serviço e rendição. O mestre espiritual autêntico está eternamente na sucessão discipular e em hipótese alguma ele se desvia das instruções que o Senhor Supremo transmitiu ao deus do Sol há milhares de anos, por cujo intermédio as instruções do Bhagavad-gītā desceram ao reino terrestre. Deve-se, portanto, seguir o caminho do Bhagavad-gītā como ele é expresso no próprio Gītā e ficar atento às pessoas interesseiras, que buscam o engrandecimento pessoal e que desviam os outros do caminho verdadeiro. O Senhor é definitivamente a pessoa suprema, e Suas atividades são transcendentais. Quem entende isto é uma pessoa que já começa o seu estudo do Bhagavad-gītā numa plataforma liberada.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtvrté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o transcendentálním poznání.

Neste ponto encerram-se os significados Bhaktivedanta do Quarto Capítulo do Śrīmad Bhagavad-gītā que trata do Conhecimento Transcendental.