Bg. 4.42

Jóga, kterou učí tato kapitola, se nazývá sanātana-yoga, tedy věčné činnosti živé bytosti. K této józe patří dva druhy obětí: jednou je obětování hmotného vlastnictví a druhou je poznávání sebe sama, což je čistá duchovní činnost. Pokud není oběť hmotného vlastnictví zapojená do snahy o duchovní realizaci, zůstává hmotnou. Pokud ji ale člověk dělá s duchovním cílem neboli jako oddanou službu, pak je dokonalá. Duchovní činnosti jsou také dvojího druhu: poznávání sebe sama neboli svého přirozeného postavení, a poznávání pravdy o Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo následuje cestu Bhagavad-gīty takové, jaká je, může těmto dvěma důležitým kategoriím duchovního poznání velice snadno porozumět. Bez potíží si osvojí dokonalé poznání, že individuální duše je nedílnou částí Pána. A toto pochopení je prospěšné, protože s ním může člověk snadno porozumět transcendentálním činnostem Pána. O nich mluvil na začátku této kapitoly Nejvyšší Pán sám. Jestliže někdo učení Nejvyšší Osobnosti Božství nerozumí, znamená to, že nemá víru a že zneužívá nepatrnou nezávislost, kterou mu Pán dal. Jen úplný hlupák po vyslechnutí tohoto učení nechápe, že Pán je věčnou, blaženou a vševědoucí Osobností Božství. Této nevědomosti se člověk může zbavit postupným přijetím zásad vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy probouzejí různé druhy obětí uvedené v této kapitole, jako oběti polobohům, oběť neosobnímu Brahmanu, oběť v podobě celibátu nebo rodinného života, ovládání smyslů, praktikování mystické jógy, askeze, zříkání se hmotného vlastnictví, studia Véd a účasti ve vědeckém společenském zřízení zvaném varṇāśrama-dharma. To všechno jsou oběti, založené na usměrněném jednání. Při všech těchto činnostech je ale důležitým faktorem seberealizace. Komu se jedná o seberealizaci, je skutečným studentem Bhagavad-gīty. Kdo ale pochybuje o autoritě Kṛṣṇy, poklesne. Proto se doporučuje studovat Bhagavad-gītu nebo jakékoliv jiné písmo pod vedením pravého duchovního učitele, kterému je třeba se odevzdat a sloužit. Pravý duchovní učitel patří k učednické posloupnosti, která existuje od věčnosti, a ani v nejmenším se neodchyluje od učení Nejvyššího Pána, jak ho před milióny let vyslechl bůh Slunce, od něhož se pak dostalo do pozemského království. Proto by měl člověk následovat cestu Bhagavad-gīty tak, jak je v ní popsaná, a dávat si pozor na sobecké lidi, kteří chtějí vyzdvihnout sami sebe a svádějí druhé na scestí. Pán je bezesporu nejvyšší osobou a Jeho činnosti jsou transcendentální. Ten, kdo to chápe, je od samého počátku svého studia Bhagavad-gīty osvobozený.