TEXT 28
STIH 28
Verš
Tekst
vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanāny eva
tatra kā paridevanā
vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanāny eva
tatra kā paridevanā
Synonyma
Synonyms
avyakta-ādīni – u početku neočitovano; bhūtāni – sve što je stvoreno; vyakta – očitovano; madhyāni – u sredini; bhārata – o potomče Bharate; avyakta – neočitovano; nidhanāni – nakon uništenja; eva – sve je tako; tatra – stoga; kā – zašto; paridevanā – žalio.
Překlad
Translation
Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, v přechodném období projevené, a když jsou zničeny, zůstávají opět neprojevené. Proč tedy bědovat?
Sva su stvorena bića u početku neočitovana, u srednjem stadiju očitovana i nakon uništenja ponovno neočitovana. Zašto bi onda žalio?
Význam
Purport
Jsou dva druhy filozofů — jedni věří v existenci duše a druzí nikoliv. Žádný z nich však nemá důvod naříkat. Ti, kdo následují Vedy, nazývají lidi nevěřící v existenci duše ateisty. Ale i když za účelem diskuse přijmeme ateistickou teorii, přesto platí, že není důvod k nářku. Ponecháme-li stranou oddělenou existenci duše, je skutečností, že hmotné prvky zůstávají před stvořením neprojevené. Z tohoto subtilního neprojeveného stavu dochází k projevení. Z éteru vzniká vzduch, ze vzduchu oheň, z ohně voda a z vody země. Ze země vzniká mnoho rozmanitých projevů; například velký mrakodrap. Po zbourání je tento mrakodrap opět neprojevený a nakonec zůstává v podobě atomů. Zákon zachování energie platí stále, ale v průběhu času jsou věci projevené a neprojevené — to je jediný rozdíl. Proč tedy naříkat kvůli projevenému či neprojevenému stavu? Skutečností zůstává, že ani v neprojeveném stavu není nic ztraceno. Na počátku i na konci jsou všechny prvky neprojevené a jen v prostředním stádiu jsou projevené; z hmotného hlediska to neznamená žádný skutečný rozdíl.
SMISAO: Ako prihvatimo da postoje dvije vrste filozofa, jedni koji vjeruju u postojanje duše i drugi koji ne vjeruju u njezino postojanje, ni u kom slučaju nema razloga za žaljenje. One koji ne vjeruju u postojanje duše sljedbenici vedske mudrosti nazivaju ateistima. No čak i ako rasprave radi prihvatimo ateističku teoriju, nema razloga za žaljenje. Neovisno o postojanju duše materijalni su elementi prije stvaranja neočitovani. Iz toga suptilnoga neočitovanog stanja nastaje pojavni svijet, kao što iz etera nastaje zrak, iz zraka vatra, iz vatre voda, a iz vode zemlja. Iz zemlje nastaje mnoštvo različitih pojava. Uzmimo na primjer veliki neboder, koji nastaje iz zemlje. Kada se sruši, ta pojava ponovno postaje neočitovana i na kraju ostaje u obliku atoma. Zakon o održanju energije vrijedi, ali stvari s vremenom bivaju očitovane i neočitovane – u tome je razlika. Zašto bismo onda žalili, u očitovanom ili neočitovanom stadiju? Na neki način, ništa se ne gubi niti u neočitovanom stadiju. I na početku i na kraju svi su elementi neočitovani; očitovani su samo u srednjem stadiju, i stoga tu nema nikakve stvarne materijalne razlike.
Přijímáme-li védský závěr, jak je uvedený v Bhagavad-gītě — že tato hmotná těla časem zaniknou (antavanta ime dehāḥ), ale duše je věčná (nityasoktāḥ śarīriṇaḥ) — pak musíme mít vždy na paměti, že tělo je jako oděv. Proč bychom tedy měli naříkat nad změnou oděvu? Hmotné tělo je ve vztahu k věčné duši prakticky neskutečné; je něco jako sen. Ve snu si můžeme myslet, že létáme po obloze nebo sedíme v kočáře jako král, ale když se probudíme, vidíme, že nejsme ani na nebi, ani v kočáře. Védská moudrost nabádá k seberealizaci na základě toho, že hmotné tělo prakticky neexistuje. V žádném případě — ať už v existenci duše věříme, nebo v ní nevěříme — tedy nemáme důvod naříkat nad ztrátou těla.
Ako prihvatimo vedski zaključak izložen u Bhagavad-gīti da ova materijalna tijela s vremenom bivaju uništena (antavanta ime dehāḥ), ali da je duša vječna (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ), uvijek moramo imati na umu da je tijelo neka vrst odjeće. Zašto bismo žalili za promjenom odjeće? U odnosu na vječnu dušu materijalno tijelo nema stvarna postojanja. Ono je poput sna. U snu možemo misliti da letimo nebom ili sjedimo na kočiji kao kralj, ali kada se probudimo možemo vidjeti da nismo ni na nebu ni na kočiji. Vedska mudrost potiče samospoznaju na temelju nepostojanja materijalnog tijela. Stoga, bez obzira na to vjerujemo li ili ne vjerujemo u postojanje duše, nemamo razloga za žaljenje nad gubitkom tijela.