TEXT 3

VERZ 3

Verš

Besedilo

yo mām ajam anādiṁ ca
vetti loka-maheśvaram
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarva-pāpaiḥ pramucyate

Synonyma

Synonyms

yaḥ — ten, kdo; mām — Mě; ajam — nezrozeného; anādim — bez počátku; ca — a; vetti — zná; loka — planet; mahā-īśvaram — nejvyššího pána; asammūḍhaḥ — neošálen; saḥ — on; martyeṣu — mezi smrtelníky; sarva-pāpaiḥ — od všech reakcí za hříšné činy; pramucyate — je osvobozen.

yaḥ – kdor; mām – Mene; ajam – nerojenega; anādim – brez začetka; ca – tudi; vetti – pozna; loka – planetov; mahā-īśvaram – vrhovnega gospodarja; asammūḍhaḥ – nezaslepljen; saḥ – on; martyeṣu – med smrtniki; sarva-pāpaiḥ – posledic vseh grehov; pramucyate – je rešen.

Překlad

Translation

Jen člověk, který není ošálen a ví, že jsem nezrozený, bez počátku a Nejvyšší Pán všech světů, je osvobozen od veškerých hříchů.

Samo tisti, ki ve, da sem nerojen in brez začetka ter da sem vrhovni gospodar vseh svetov, ni zaslepljen in je osvobojen posledic vseh grehov.

Význam

Purport

V třetí sloce sedmé kapitoly je uvedeno: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye — ti, kdo usilují o dosažení úrovně duchovního vnímání, nejsou obyčejní lidé. Převyšují mnoho miliónů obyčejných lidí, kteří o duchovní realizaci nic nevědí. Avšak z těch osob, jež se skutečně snaží pochopit své duchovní postavení, je nejúspěšnější duchovně realizovanou osobou ta, která poznala, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, nezrozený vlastník všeho. Jedině na této úrovni úplného porozumění Kṛṣṇově svrchované pozici může být živá bytost osvobozena od všech následků hříšných činů.

V sedmem poglavju (7.3) je rečeno: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye – kdor si prizadeva doseči duhovno spoznanje, ni navaden človek; boljši je od milijonov navadnih ljudi, ki ne vedo ničesar o duhovnem spoznavanju. Med tistimi, ki resnično poskušajo spoznati svojo duhovno naravo, pa najvišjo stopnjo duhovnega spoznanja doseže, kdor spozna, da je Kṛṣṇa Vsevišnja Božanska Osebnost, nerojeni lastnik vsega, kar je. Samo na tej stopnji, ko se povsem zavemo Kṛṣṇovega vrhovnega položaja, se lahko osvobodimo posledic vseh grehov.

Pán je zde nazván aja (nezrozený), ale v Jeho případě se jedná o něco jiného než u živých bytostí, které jsou popisovány jako aja ve druhé kapitole. Nejvyšší se liší od živých bytostí, které se rodí a umírají následkem ulpívání na hmotě. Podmíněné duše mění svá těla, ale Jeho tělo je neměnné. Pán se nerodí ani tehdy, když přichází do hmotného světa; proto je ve čtvrté kapitole řečeno, že díky své vnitřní energii nepodléhá vlivu nižší, hmotné přírody, a zůstává vždy na úrovni vyšší energie.

Gospod je v tem verzu opisan z besedo aja, „nerojen“, vendar pa se razlikuje od živih bitij, ki so v drugem poglavju Bhagavad-gīte prav tako imenovana aja. Gospod ni kakor živa bitja, ki se rojevajo in umirajo zaradi navezanosti na materijo. Pogojene duše menjujejo telesa, Njegovo telo pa je nespremenljivo. Gospod ostaja nerojen celo, kadar pride v materialni svet. V četrtem poglavju je zato rečeno, da se pojavi pod okriljem Svoje notranje, višje energije in da ni nikoli pod vplivom nižje, materialne energije.

Slova vetti loka-maheśvaram vyjadřují nutnost vědět, že Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vlastník planetárních soustav tohoto vesmíru. Existoval před stvořením a od svého stvoření se liší. Všichni polobozi byli stvořeni v tomto hmotném světě, ale o Kṛṣṇovi je řečeno, že není stvořen — proto se liší i od tak mocných polobohů, jakými jsou Brahmā a Śiva. A jelikož je stvořitelem Brahmy, Śivy a všech ostatních, je Nejvyšší Osobou vládnoucí všem planetám.

V tem verzu je rečeno: vetti loka-maheśvaram – vedeti moramo, da je Gospod Kṛṣṇa vrhovni lastnik vseh planetov v univerzumu. Obstajal je pred stvarjenjem in se razlikuje od stvarstva. Vsi polbogovi so bili ustvarjeni v materialnem svetu, za Kṛṣṇo pa je rečeno, da ni bil ustvarjen, zato se razlikuje celo od velikih polbogov, kakršna sta Brahmā in Śiva. Ker je Gospod stvarnik Brahme, Śive in drugih polbogov, je Vrhovna Oseba, gospodar vseh planetov.

Śrī Kṛṣṇa se tedy liší od všeho stvořeného a každý, kdo Ho takto pozná, bude ihned osvobozen od všech reakcí za hříšné jednání. Živá bytost může znát Nejvyššího Pána jen tehdy, když je oproštěná od všech hříšných činností. A Bhagavad-gītā uvádí, že poznat Ho nelze jinak než oddanou službou.

Śrī Kṛṣṇa se torej razlikuje od vsega ustvarjenega, in kdor to ve, se takoj osvobodi posledic vseh svojih grehov. Znanje o Vsevišnjem Gospodu si lahko pridobimo šele, ko se rešimo posledic vseh grešnih dejanj. Kot je rečeno v Bhagavad-gīti, lahko Gospoda spoznamo le z vdanim služenjem in nikakor drugače.

Nesmíme se snažit chápat Kṛṣṇu jako lidskou bytost. Jak bylo uvedeno dříve, jedině hlupák Ho může považovat za člověka. Totéž je zde vyjádřeno znovu, jiným způsobem. Ten, kdo není hloupý, ale naopak natolik inteligentní, že dokáže pochopit přirozené postavení Boha, je vždy prostý všech hříchů a jejich následků.

Kṛṣṇe ne bi smeli imeti za človeško bitje. Kot že rečeno, tako razmišljajo o Njem samo neumni ljudje. To je z drugimi besedami izraženo tudi v tem verzu. Kdor ni neumen, temveč je dovolj inteligenten, da lahko razume večno naravo Boga, je rešen posledic vseh svojih grehov.

Jak může být Kṛṣṇa nezrozený, když se o Něm ví, že je synem Devakī? To je rovněž vysvětleno, ve Śrīmad-Bhāgavatamu: Kṛṣṇa se nenarodil jako obyčejné dítě. Projevil se před Devakī a Vasudevou ve své původní podobě a pak se změnil v děťátko.

Kṛṣṇa je znan kot Devakījin sin. Kako lahko potem rečemo, da je nerojen? To je pojasnjeno v Śrīmad-Bhāgavatamu: ko se je Kṛṣṇa pojavil pred Devakī in Vasudevo, se ni rodil kakor navaden otrok. Pojavil se je v Svojem izvornem telesu, zatem pa se je spremenil v navadnega otroka.

Vše, co je vykonáno pod vedením Kṛṣṇy, je transcendentální. Nemůže to být znečištěné hmotnými reakcemi, které mohou být příznivé nebo nepříznivé. Pojetí, že v hmotném světě jsou příznivé a nepříznivé věci, je v podstatě výplod mysli — zde není příznivé nic. Vše je nepříznivé, neboť nepříznivá je již samotná hmotná příroda. To, že je něco příznivé, si pouze představujeme. Skutečně příznivé mohou být pouze činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, prováděné s úplnou oddaností a zaměstnaností ve službě. Jestliže tedy chceme, aby naše činnosti byly příznivé, měli bychom jednat pod vedením Nejvyššího Pána. Takové vedení poskytují autoritativní písma, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, nebo pravý duchovní učitel. Ten je Pánovým zástupcem, a jím poskytované vedení je proto vedením, které poskytuje Pán. Duchovní učitel, světci a písma ukazují stejnou cestu. Pokyny z těchto tří zdrojů si navzájem neodporují. Vše, co je vykonáno pod takovým vedením, je prosté reakcí přicházejících za zbožné nebo bezbožné činy patřící k tomuto hmotnému světu. Transcendentální postoj oddaného při jeho činnostech je skutečným postojem zříkání se. To se nazývá sannyās. V prvním verši šesté kapitoly je uvedeno, že ten, kdo jedná z povinnosti — proto, že mu takové jednání uložil Nejvyšší Pán — a nehledá útočiště v plodech svých činností (anāśritaḥ karma-phalam), je tím, kdo se opravdu zříká. Každý, kdo jedná pod vedením Nejvyššího Pána, je skutečný sannyāsī či yogī; nikoliv ten, kdo se tak pouze obléká.

Vse, kar storimo po Kṛṣṇovem navodilu, je transcendentalno ter nima ugodnih in neugodnih posledic, kakršne imajo materialna dejanja. Prepričanje, da nekatere stvari v materialnem svetu prinašajo srečo, druge pa nesrečo, je samo proizvod uma, kajti v materialnem svetu ni ničesar obetajočega. Vse je neugodno, saj je neugodna sama materialna narava. Da nam lahko prinese srečo, si zgolj domišljamo. Resnično srečenosne so dejavnosti zavesti Kṛṣṇe, opravljene s čisto vdanostjo in v duhu služenja. Če si torej zares želimo, da bi nam naše delovanje prineslo srečo, moramo delovati po navodilih Vsevišnjega Gospoda. Ta navodila najdemo v avtoritativnih svetih spisih, kakršna sta Śrīmad-Bhāgavatam in Bhagavad-gītā, lahko pa jih dobimo tudi od verodostojnega duhovnega učitelja. Ker je duhovni učitelj predstavnik Vsevišnjega Gospoda, so navodila, ki jih dobimo od njega, navodila samega Gospoda. Duhovni učitelj, sveti ljudje in sveti spisi nas usmerjajo k istemu cilju in si v ničemer ne nasprotujejo. Če delujemo po njihovih navodilih, so naša dejanja brez posledic, kakršne imajo materialna pobožna in brezbožna dela. Transcendentalna zavest, s katero deluje bhakta, je zavest odpovedovanja. Takemu načinu delovanja pravimo sannyāsa. Kdor deluje iz dolžnosti, po ukazu Vsevišnjega Gospoda, in nima želje po sadovih svojega dela (anāśritaḥ karma-phalam), resnično živi v odpovedi, kar je rečeno v prvem verzu šestega poglavja Bhagavad-gīte. Pravi sannyāsī in yogī je tisti, ki deluje po navodilih Vsevišnjega Gospoda, ne pa tisti, ki si samo nadene oblačilo sannyāsīja ali pa se pretvarja, da je yogī.