Skip to main content

VERSO 11

Sloka 11

Texto

Verš

śrī-prahrāda uvāca
paraḥ svaś cety asad-grāhaḥ
puṁsāṁ yan-māyayā kṛtaḥ
vimohita-dhiyāṁ dṛṣṭas
tasmai bhagavate namaḥ
śrī-prahrāda uvāca
paraḥ svaś cety asad-grāhaḥ
puṁsāṁ yan-māyayā kṛtaḥ
vimohita-dhiyāṁ dṛṣṭas
tasmai bhagavate namaḥ

Sinônimos

Synonyma

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja respondeu; paraḥ — um inimigo; svaḥ — um parente ou amigo; ca — também; iti — assim; asat-grāhaḥ — concepção de vida material; puṁsām — das pessoas; yat — de quem; māyayā — pela energia externa; kṛtaḥ — criada; vimohita — confusa; dhiyaṁ — daqueles cuja inteligência; dṛṣṭaḥ — experimentando na prática; tasmai — a Ele; bhagavate — a Suprema Personalidade de Deus; namaḥ — minhas respeitosas reverências.

śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; paraḥ — nepřítel; svaḥ — příbuzný nebo přítel; ca — také; iti — takto; asat-grāhaḥ — hmotné pojetí života; puṁsām — osob; yat — jehož; māyayā — působením vnější energie; kṛtaḥ — stvořené; vimohita — zmatená; dhiyām — těch, jejichž inteligence; dṛṣṭaḥ — poznané v praxi; tasmai — Jemu; bhagavate — Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; namaḥ — s úctou se klaním.

Tradução

Překlad

Prahlāda Mahārāja respondeu: Deixai-me oferecer minhas respeitosas reverências à Suprema Personalidade de Deus, cuja energia externa criou distinções, tais como “meu amigo” e “meu inimigo”, iludindo a inteligência dos homens. Na verdade, agora estou passando por esta experiência, embora anteriormente já tenha ouvido as fontes autorizadas falarem a respeito disso.

Prahlāda Mahārāja odpověděl: S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož vnější energie klame inteligenci lidí, a tak vytváří rozdíly jako “můj přítel” a “můj nepřítel”. Již jsem o tom slyšel z autoritativních zdrojů, ale nyní to sám zažívám.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—Como se afirma na Bhagavad-gītā (5.18):

vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ

“Os sábios humildes, em virtude do conhecimento verdadeiro, veem com uma visão equânime o brāhmaṇa erudito e cortês, a vaca, o elefante, o cachorro e o comedor de cachorro [pária].” Paṇḍitāḥ, aqueles que são eruditos de verdade – os devotos avançados e equânimes, que conhecem tudo por completo – não veem nenhuma entidade viva como amiga ou inimiga. Ao contrário, com uma visão mais ampla, percebem que todos são partes de Kṛṣṇa, como confirma Śrī Caitanya Mahāprabhu (jīvera ‘svarūpa’ haya — kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’). Todas as entidades vivas, sendo partes do Senhor Supremo, prestam-se a servir o Senhor, assim como cada parte do corpo se presta a servir todo o corpo.

“Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejně učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.” Ti, kdo jsou skutečně učení (paṇḍitāḥ) — vyrovnaní, pokročilí oddaní, kteří dokonale znají vše — nevidí žádnou živou bytost jako nepřítele či přítele. Díky svému širšímu rozhledu vidí, že každý je částí Kṛṣṇy. Tuto pravdu také potvrdil Śrī Caitanya Mahāprabhu (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Posláním každé živé bytosti jakožto části Nejvyššího Pána je sloužit Pánu, tak jako je úkolem každé části těla sloužit celému tělu.

Como servas do Senhor Supremo, todas as entidades vivas são iguais, mas o vaiṣṇava, devido à sua humildade natural, ao se dirigir às outras entidades vivas, chama-as de prabhu. O vaiṣṇava vê os outros servos como pessoas tão avançadas que ele tem muito a aprender com elas. Assim, ele aceita como prabhus, mestres, todos os outros devotos do Senhor. Embora todos sejam servos do Senhor, o servo vaiṣṇava, devido à humildade, vê outro servo como seu mestre. Para compreender o mestre, é preciso primeiro compreender o mestre espiritual.

Všechny živé bytosti jsou služebníci Nejvyššího Pána a jako takové jsou si rovny, ale vaiṣṇava se z přirozené pokory obrací na všechny ostatní živé bytosti slovem prabhu. Vidí jiné služebníky jako natolik pokročilé, že se od nich má co učit. Všichni ostatní oddaní Osobnosti Božství jsou pro něho tedy prabhuové, “pánové”. Každý je služebníkem Kṛṣṇy, ale jeden vaišnavský služebník vidí v důsledku pokory druhého služebníka jako svého pána. Poznání pána začíná u poznání duchovního učitele.

yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi

“Pela misericórdia do mestre espiritual, recebe-se a bênção de Kṛṣṇa. Sem a graça do mestre espiritual, ninguém pode fazer avanço algum.”

“Milostí duchovního učitele člověk získá požehnání od Kṛṣṇy. Bez milosti duchovního učitele nelze dělat žádné pokroky.”

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kintu prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Porque é o servo mais íntimo do Senhor, deve-se honrar o mestre espiritual tanto quanto o Senhor Supremo. Isso é recomendado por todas as escrituras reveladas e seguido por todas as autoridades. Portanto, ofereço minhas respeitosas reverências aos pés de lótus desse mestre espiritual, que é um representante genuíno de Śrī Hari [Kṛṣṇa].”
O mestre espiritual, o servo de Deus, está ocupado em prestar ao Senhor o serviço mais confidencial, a saber, libertar todas as almas condicionadas das garras de māyā, onde todos pensam: “Essa pessoa é minha inimiga, e aquela outra é minha amiga.” Na verdade, a Suprema Personalidade de Deus é o amigo de todas as entidades vivas, e todas elas são servas eternas do Senhor Supremo. A unidade é possível através desta compreensão, e não através de pensarmos artificialmente que cada um de nós é Deus ou igual a Deus. A verdadeira compreensão é que Deus é o mestre supremo e que todos nós, servos do Senhor Supremo, estamos na mesma plataforma. Nārada, o mestre espiritual de Prahlāda Mahārāja, já lhe explicara isso. Prahlāda, porém, estava surpreso com o fato de que, confusa, uma alma pensa que alguém é seu inimigo e que outrem é seu amigo.

“Duchovní učitel má být ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, protože je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem. To dokládají všechna zjevená písma a následují to všechny autority. Proto se uctivě klaním lotosovým nohám takového duchovního učitele, který je pravým zástupcem Śrī Hariho.” Duchovní učitel, služebník Boha, prokazuje Pánu tu nejdůvěrnější službu. Věnuje se vysvobozování všech podmíněných duší ze zajetí māyi, v němž si duše myslí: “To je můj nepřítel a to můj přítel.” Ve skutečnosti je Nejvyšší Osobnost Božství přítelem všech živých bytostí a ty jsou Pánovými věčnými služebníky. Realizaci jednoty umožní toto porozumění, nikoliv nepřirozená představa, že každý z nás je Bůh nebo rovný Bohu. Správným porozuměním je, že Bůh je svrchovaný pán a my všichni jsme Jeho služebníci, a tudíž na téže duchovní úrovni jako On. To se již Prahlāda Mahārāja naučil od svého duchovního učitele Nārady, ale přesto ho překvapilo, jak může zmatená duše považovat jednu osobu za svého nepřítele a druhou za svého přítele.

Enquanto a pessoa permanecer na filosofia da dualidade, julgando alguém como amigo e outrem como inimigo, deve-se compreender que ela está nas garras de māyā. O filósofo māyāvādī, que pensa que todas as entidades vivas são Deus e, portanto, são a mesma coisa, também está errado: Ninguém é igual a Deus. O servo não pode ser igual ao amo. De acordo com a filosofia vaiṣṇava, o amo é uno e os servos também são unos, mas, mesmo na fase liberada, deve haver distinção entre amo e servo. Na fase condicionada, pensamos que alguns seres vivos são nossos amigos, enquanto outros são nossos inimigos, e assim estamos na dualidade. Na fase liberada, entretanto, prevalece o conceito de que Deus é o amo e que todas as entidades vivas, sendo servas de Deus, são iguais.

Dokud se někdo drží filozofie duality a pokládá někoho za přítele a někoho jiného za nepřítele, je v zajetí māyi. Māyāvādský filozof, který si myslí, že všechny živé bytosti jsou Bůh a jsou tím pádem totožné, se také mýlí. Bohu se nikdo nevyrovná. Služebník nemůže být rovný pánovi. Podle vaišnavské filozofie je pán jeden a služebníci jsou také jedné kategorie, ale rozdíl mezi pánem a služebníkem musí nutně přetrvat i ve stavu osvobození. V podmíněném stavu si myslíme, že některé živé bytosti jsou naši přátelé a jiné naopak nepřátelé, a tak podléháme dualitě. Pojetí v osvobozeném stavu je však takové, že Bůh je pán a všechny živé bytosti jsou jakožto Jeho služebníci stejné.