VERSO 57
Sloka 57
Texto
Verš
mad-bhāvaṁ bhinnam ātmanaḥ
tataḥ saṁsāra etasya
dehād deho mṛter mṛtiḥ
mad-bhāvaṁ bhinnam ātmanaḥ
tataḥ saṁsāra etasya
dehād deho mṛter mṛtiḥ
Sinônimos
Synonyma
yat — o qual; etat — isto; vismṛtam — esquecido; puṁsaḥ — pela entidade viva; mat-bhāvam — Minha posição espiritual; bhinnam — separação; ātmanaḥ — da Alma Suprema; tataḥ — dessa; saṁsāraḥ — vida condicionada material; etasya — da entidade viva; dehāt — de um corpo; dehaḥ — outro corpo; mṛteḥ — de uma morte; mṛtiḥ — outra morte.
yat — co; etat — toto; vismṛtam — zapomenuté; puṁsaḥ — živé bytosti; mat-bhāvam — Mé duchovní postavení; bhinnam — odloučení; ātmanaḥ — od Nejvyšší Duše; tataḥ — z toho; saṁsāraḥ — hmotný, podmíněný život; etasya — živé bytosti; dehāt — z jednoho těla; dehaḥ — jiné tělo; mṛteḥ — z jedné smrti; mṛtiḥ — další smrt.
Tradução
Překlad
Quando a entidade viva, julgando-se diferente de Mim, esquece-se de sua identidade espiritual em conformidade com a qual goza de unidade qualitativa coMigo em eternidade, conhecimento e bem-aventurança, é então que sua vida material condicionada começa. Em outras palavras, em vez de ajustar seus interesses aos Meus, ela se interessa em suas expansões corpóreas, tais como esposa, filhos e posses materiais. Dessa maneira, por influência de suas ações, recebe um corpo após outro, e, depois de uma morte, outra morte acontece.
Když si živá bytost myslí, že se ode Mě liší, a tak zapomíná svou duchovní identitu kvalitativní totožnosti se Mnou co se týče věčnosti, poznání a blaženosti, znamená to začátek jejího hmotného, podmíněného života. Místo aby svůj zájem ztotožňovala s Mým, zajímá se o své tělesné expanze, jako je manželka, děti a hmotné vlastnictví. Kvůli takovému jednání pro ni vzniká z jednoho těla druhé a po jedné smrti přichází další.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—De um modo geral, os filósofos māyāvādīs ou as pessoas influenciadas pelos filósofos māyāvādīs julgam que estão no mesmo nível da Suprema Personalidade de Deus. É essa a causa de sua vida condicionada. Como afirma o poeta vaiṣṇava Jagadānanda Paṇḍita em seu Prema-vivarta:
Māyāvādští filozofové nebo lidé jimi ovlivnění si o sobě obvykle myslí, že se vyrovnají Nejvyšší Osobnosti Božství. To je příčinou jejich podmíněného života. Vaiṣṇavský básník Jagadānanda Paṇḍita napsal ve své Prema-vivartě:
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
Logo que a entidade viva se esquece de sua posição constitucional e se esforça para se tornar una com o Supremo, sua vida condicionada começa. A concepção de que o Brahman Supremo e a entidade viva são iguais, não apenas em qualidade, mas também em quantidade, é a causa da vida condicionada. Se alguém se esquece da diferença entre o Senhor Supremo e a entidade viva, sua vida condicionada começa. Vida condicionada significa abandonar um corpo para aceitar outro e se submeter à morte para aceitar outra morte. O filósofo māyāvādī ensina a filosofia de tat tvam asi, dizendo: “És igual a Deus.” Ele se esquece de que tat tvam asi se refere à posição marginal da entidade viva, a qual é como o brilho solar. Existem calor e luz no Sol, e também existem calor e luz no brilho solar, e assim, qualitativamente, eles são unos. Mas ninguém deve esquecer-se de que o brilho solar repousa no Sol. Como o Senhor diz na Bhagavad-gītā, brahmaṇo hi pratiṣṭhāham: “Eu sou a fonte que origina o Brahman.” O brilho solar é importante devido à presença do globo solar. Ninguém deve pensar que o globo solar é importante devido à onipresença do brilho solar. Esquecer esse fato e se equivocar com ele se chama māyā. Porque se esquece de sua posição constitucional e da posição constitucional do Senhor Supremo, a pessoa cai vítima de māyā, ou do saṁsāra – a vida condicionada. Com relação a isso, Madhvācārya diz:
Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení a snaží se být totožná s Nejvyšším — jinými slovy, když zapomene na rozdíl mezi sebou a Nejvyšším Pánem — její podmíněný život začíná. Pojetí, že Nejvyšší Brahman a živá bytost jsou totožní nejen kvalitou, ale i kvantitou, je příčinou podmíněného života. Podmíněný život znamená, že živá bytost opouští jedno tělo, aby přijala jiné, a prodělává smrt, aby prodělala další. Māyāvādští filozofové učí filozofii tat tvam asi. Říkají: “Jsi totéž co Bůh.” Zapomínají, že tat tvam asi platí v rámci okrajového postavení živé bytosti, která je jako sluneční svit. Slunce i sluneční svit obsahují teplo a světlo, a tím je dána jejich kvalitativní totožnost. Nesmíme však zapomínat, že sluneční svit závisí na Slunci. Pán říká v Bhagavad-gītě: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham — “Já jsem původní zdroj Brahmanu.” Sluneční svit je důležitý díky přítomnosti Slunce; ne že Slunce je důležité díky všepronikajícímu slunečnímu svitu. Zapomenutí nebo mylné pochopení této skutečnosti se nazývá māyā. Když živá bytost zapomene na své přirozené postavení a na postavení Nejvyššího Pána, dostává se do māyi či saṁsāry — podmíněného života. Madhvācārya v této souvislosti říká:
vismaran saṁsared iha
abhinnaṁ saṁsmaran yāti
tamo nāsty atra saṁśayaḥ
vismaran saṁsared iha
abhinnaṁ saṁsmaran yāti
tamo nāsty atra saṁśayaḥ
Quando alguém pensa que não existe nenhuma diferença entre a entidade viva e o Senhor Supremo, não há dúvida de que está em ignorância (tamaḥ).
Když si někdo myslí, že se živá bytost v ničem neliší od Nejvyššího Pána, je nepochybně pod vlivem nevědomosti (tamaḥ).