VERSO 5
Sloka 5
Texto
Verš
mitrodāsīna-vidviṣaḥ
sarva eva hi sarveṣāṁ
bhavanti kramaśo mithaḥ
mitrodāsīna-vidviṣaḥ
sarva eva hi sarveṣāṁ
bhavanti kramaśo mithaḥ
Sinônimos
Synonyma
bandhu — amigos; jñāti — membros familiares; ari — inimigos; madhyastha — neutros; mitra — benquerentes; udāsīna — indiferentes; vidviṣaḥ — ou pessoas invejosas; sarve — todas; eva — na verdade; hi — decerto; sarveṣām — de todas; bhavanti — tornam-se; kramaśaḥ — aos poucos; mithaḥ — umas das outras.
Tradução
Překlad
Neste mundo material, que segue em frente parecendo um rio que arrasta a entidade viva, todas as pessoas se tornam amigos, parentes ou inimigos no decorrer do tempo. Elas também agem com neutralidade, como mediadoras, desprezam umas às outras e cultivam muitas outras relações. Entretanto, apesar desses vários tipos de convívio, ninguém possui um relacionamento permanente.
V tomto hmotném světě, který plyne jako řeka, jež unáší živou bytost, se postupně všichni lidé stávají přáteli, příbuznými a nepřáteli. Chovají se také neutrálně, dělají prostředníky, pohrdají jeden druhým a jednají v mnoha dalších vztazích. Přes všechny tyto různé styky však není ničí vztah trvalý.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Nossa experiência prática neste mundo material é que a mesma pessoa que hoje é nosso amigo amanhã pode tornar-se nosso inimigo. As relações que temos como amigos ou inimigos, homens da família ou estranhos, são, na verdade, o resultado de diferentes relacionamentos. Citraketu Mahārāja se lamentava por seu filho, que agora estava morto, mas ele poderia ter ponderado de outra maneira a situação. “Esta entidade viva”, ele poderia ter pensado, “foi meu inimigo em minha vida anterior, e agora, tendo aparecido como meu filho, está me deixando prematuramente apenas para me causar dor e agonia.” Por que ele não deveria considerar que seu filho morto fora seu antigo inimigo e, em vez de ficar lamentando-se, por que não se sentir feliz com a morte do inimigo? Como se afirma na Bhagavad-gītā (3.27), prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ: de fato, tudo acontece devido à nossa associação com os modos da natureza material. Portanto, alguém que, em contato com o modo da bondade, é meu amigo hoje, pode ser meu inimigo amanhã, ao se deixar influenciar pelos modos da paixão e da ignorância. À medida que os modos da natureza material agem, ficamos iludidos e, em termos das reações de diferentes convívios em diferentes condições, aceitamos que os outros são amigos, inimigos, filhos ou pais.
V tomto hmotném světě máme praktickou zkušenost, že tentýž člověk, který je dnes naším přítelem, je již zítra naším nepřítelem. Naše vztahy přátel a nepřátel či členů rodiny a cizích lidí jsou ve skutečnosti výsledky našeho různého jednání. Citraketu Mahārāja naříkal kvůli svému synovi, který byl nyní mrtvý, ale mohl o celé situaci uvažovat jinak. Mohl si myslet: “Tato živá bytost byla v mém minulém životě mým nepřítelem a nyní — když se zjevila jako můj syn — předčasně odchází, jen aby mi způsobila velkou bolest.” Proč by neměl mrtvého syna považovat za svého dřívějšího nepřítele a místo nářku mít radost z nepřítelovy smrti? Bhagavad-gītā (3.27) uvádí: prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ — vše se ve skutečnosti děje kvůli našemu styku s kvalitami hmotné přírody. Ten, kdo je dnes můj přítel a je ve styku s kvalitou dobra, proto může být zítra mým nepřítelem, který bude ve styku s kvalitami vášně a nevědomosti. Kvůli iluzi vytvořené působením kvalit hmotné přírody považujeme druhé za své přátele, nepřátele, syny či otce podle reakcí za různá jednání v různých podmínkách.