CAPÍTULO DEZ

KAPITOLA DESÁTÁ

O Debate entre Jaḍa Bharata e Mahārāja Rahūgaṇa

Rozhovor mezi Jaḍa Bharatou a Mahārājem Rahūgaṇou

Neste capítulo, Bharata Mahārāja, agora Jaḍa Bharata, foi exitosamente aceito pelo rei Rahūgaṇa, soberano dos Estados conhecidos como Sindhu e Sauvīra. O rei forçou Jaḍa Bharata a carregar seu palanquim e o castigou por não o carregar devidamente. Precisava-se de alguém para carregar o palanquim do rei Rahūgaṇa, e, para preencher essa demanda, os carregadores principais viram em Jaḍa Bharata a pessoa mais adequada para prestar o serviço. Então, ele foi forçado a carregar o palanquim. Jaḍa Bharata, contudo, não se rebelou contra essa ordem arrogante, senão que aceitou humildemente a tarefa e carregou o rei. Todavia, enquanto o transportava, ele tinha muito cuidado para não pisar nas formigas e, sempre que via uma formiga, ficava parado até que ela passasse. Por causa disso, ele não era capaz de acompanhar o ritmo dos outros carregadores. Dentro do palanquim, o rei ficou muito irritado e, com palavras ofensivas, repreendeu Jaḍa Bharata, mas, como estava inteiramente livre do conceito corpóreo, Jaḍa Bharata não protestou; ele continuou carregando o palanquim. Ao ver que ele não mudara de comportamento, o rei ameaçou puni-lo, e, recebendo essa ameaça do rei, Jaḍa Bharata decidiu falar. Ele protestou contra a linguagem chula usada pelo rei quando este o repreendia, e o rei, ouvindo as instruções de Jaḍa Bharata, despertou-se para o verdadeiro conhecimento. Quando recobrou sua consciência, o rei compreendeu que havia ofendido uma personalidade grandiosa, santa e erudita. Foi então que, com muita humildade e respeito, ele orou a Jaḍa Bharata. Desta vez, queria entender o profundo significado das palavras filosóficas escolhidas por Jaḍa Bharata e, cheio de sinceridade, implorou seu perdão. Admitiu que o ofensor aos pés de lótus de um devoto puro com certeza será punido pelo tridente do senhor Śiva

V této kapitole Bharatu Mahārāje — nyní jako Jaḍa Bharatu — úspěšně přijal král Rahūgaṇa, vládce států Sindhu a Sauvīry. Král nejprve nutil Jaḍa Bharatu nést jeho královská nosítka a káral ho, že je nenese správně. Pro nosítka krále Rahūgaṇy bylo třeba jednoho nosiče a hlavní nosiči pro tento účel shledali Jaḍa Bharatu nejvhodnější osobou. Byl tedy donucen nést královská nosítka. Jaḍa Bharata proti tomuto pyšnému rozkazu neprotestoval a pokorně se práce ujal. Když však nosítka nesl, dával pozor, aby nešlápl na mravence, a jakmile nějakého uviděl, zastavil se, aby ho nechal přejít. Kvůli tomu nedokázal udržet krok s ostatními nosiči, což krále v nosítkách nesmírně rozčilovalo a hrubě mu za to vynadal. Jaḍa Bharata byl však zcela oproštěný od tělesného pojetí, a proto neprotestoval a nesl nosítka dále. Když jednal stejně jako předtím, král mu pohrozil potrestáním. V odpověď na jeho hrozbu začal Jaḍa Bharata hovořit. Ohradil se proti hrubým slovům, která král použil, když ho káral, a jakmile král slyšel jeho pokyny, byl probuzen ke skutečnému poznání. Jakmile procitl, pochopil, že urazil velkého, učeného světce. Tehdy se na Jaḍa Bharatu obrátil s pokornou a uctivou modlitbou — chtěl pochopit hluboký smysl jeho filozofických slov a upřímně ho prosil o odpuštění. Přiznal, že když někdo spáchá přestupek vůči lotosovým nohám čistého oddaného, čeká ho potrestání trojzubcem Pána Śivy.

VERSO 1:: Śukadeva Gosvāmī continuou: Meu querido rei, depois disso, o rei Rahūgaṇa, soberano dos Estados conhecidos como Sindhu e Sauvīra, dirigia-se a Kapilāśrama. Quando os principais carregadores do palanquim do rei alcançaram as margens do rio Ikṣumatī, eles precisaram de outro carregador. Começaram, então, a procurar alguém, e por acaso encontraram Jaḍa Bharata. Consideraram o fato de que Jaḍa Bharata era muito jovem e forte e tinha membros vigorosos. Como as vacas e os asnos, ele estava em ótimas condições para transportar fardos. Pensando dessa maneira, embora semelhante trabalho não fosse digno da grande alma Jaḍa Bharata, eles, sem hesitar, forçaram-no a carregar o palanquim.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, král Rahūgaṇa, vládce států Sindhu a Sauvīry, cestoval krátce poté do Kapilāśramu. Když dospěl k břehům řeky Ikṣumatī, hlavní nosiči jeho královských nosítek potřebovali dalšího nosiče. Vydali se proto někoho najít a shodou okolností narazili na Jaḍa Bharatu. Vzali v úvahu, že je mladý, silný a má pevné údy, a proto usoudili, že je zcela schopný nosit náklady jako krávy a osli. Nezdráhali se ho tedy donutit, aby nesl nosítka, přestože se Jaḍa Bharata, velká duše, na takovou práci vůbec nehodil.

VERSO 2:: Contudo, devido ao seu senso de não-violência, Jaḍa Bharata carregava o palanquim de maneira muito irregular. À medida que avançava, metro após metro, ele parava para se certificar de que não estava prestes a pisar em alguma formiga. Em consequência disso, ele não conseguia acompanhar o ritmo dos outros carregadores. Como o palanquim balançava, o rei Rahūgaṇa imediatamente perguntou aos carregadores: “Por que estais carregando este palanquim sem o equilibrar devidamente? Melhor carregardes direito.”

Sloka 2:: Kvůli svému sklonu k nenásilí však Jaḍa Bharata nesl královská nosítka velmi nerovnoměrně. Při každém kroku se podíval metr dopředu, aby nešlápl na mravence, a nebyl schopný držet krok s ostatními nosiči. Nosítka se začala kymácet a král Rahūgaṇa se okamžitě zeptal: “Proč s těmi nosítky tak házíte? Neste je normálně!”

VERSO 3:: Ao ouvirem as repreensões de Mahārāja Rahūgaṇa, os carregadores do palanquim ficaram muito temerosos de serem punidos e começaram a falar-lhe o seguinte.

Sloka 3:: Když nosiči slyšeli výhružná slova Mahārāje Rahūgaṇy, začali se velice obávat trestu a promluvili k němu následujícím způsobem.

VERSO 4:: Ó senhor, por favor, nota que não somos, de modo algum, negligentes no desempenho de nossos deveres. Temos fielmente carregado este palanquim de acordo com teu desejo, mas esse homem, que recentemente passou a trabalhar conosco, não consegue caminhar muito rápido. Portanto, ele nos impede de carregar o palanquim.

Sloka 4:: Ó pane, prosím věz, že vykonávání svých povinností ani v nejmenším nezanedbáváme. Svědomitě neseme nosítka podle tvého přání, ale tento muž, kterého jsme nedávno přivedli, aby s námi pracoval, neumí chodit rychle. Nemůžeme s ním proto nosítka nést.

VERSO 5:: O rei Rahūgaṇa entendeu as palavras dos carregadores, e viu que eles temiam ser punidos. Entendeu também que, pela simples culpa de uma pessoa, o palanquim não estava sendo devidamente carregado. Sabendo perfeitamente bem disso e ouvindo-lhes a súplica, ficou um pouco irado, embora fosse muito avançado em ciência política e muito experiente. Sua ira surgiu devido à sua natureza inata de rei. Com efeito, a mente do rei Rahūgaṇa estava coberta pelo modo da paixão, em decorrência do que ele dirigiu as seguintes palavras a Jaḍa Bharata, cuja refulgência Brahman, tal qual um fogo coberto de cinzas, não era claramente visível.

Sloka 5:: Král Rahūgaṇa rozuměl slovům nosičů, kteří se báli, že budou potrestáni. Bylo mu také jasné, že se nosítka kymácela vinou jen jednoho z nich. S tímto vědomím a po vyslechnutí jejich stížnosti se mírně rozhněval, a to i přesto, že měl hluboké znalosti politické vědy a velké zkušenosti. Hněv se v něm probudil kvůli jeho vrozené povaze krále. Mysl krále Rahūgaṇy zahalovala kvalita vášně, a proto promluvil k Jaḍa Bharatovi, jehož záři Brahmanu nebylo zřetelně vidět, jelikož byla zakrytá jako oheň popelem.

VERSO 6:: O rei Rahūgaṇa disse a Jaḍa Bharata: “Quão trabalhoso é isso, meu querido irmão. Certamente pareces muito fatigado porque, sem ajuda, carregaste sozinho este palanquim durante muito tempo e por uma longa distância. Além disso, devido à tua idade avançada, enfrentaste grandes obstáculos. Meu querido amigo, vejo que não és muito firme, nem muito forte e vigoroso. Será que teus colegas carregadores não cooperam contigo?”

Sloka 6:: Král Rahūgaṇa řekl Jaḍa Bharatovi: Jak je to těžké, můj milý bratře! Jsi jistě velice unavený, neboť již dlouhou dobu a dalekou cestu neseš tato nosítka sám, bez cizí pomoci. Kromě toho jsi již starý a máš velké potíže. Můj milý příteli, vidím, že tvé tělo není příliš odolné, a nejsi ani silný a zdatný. Což s tebou ostatní nosiči nespolupracují?

VERSO 7:: Depois disso, ao ver que seu palanquim continuava recebendo solavancos dos carregadores, o rei ficou muito irado e disse: Patifes, o que estais fazendo? Será que, embora haja vida em vossos corpos, morrestes? Não sabeis que sou vosso mestre? Estais me desrespeitando e, por isso, deixais de cumprir minha ordem. Em vista disso, eu vos punirei assim como Yamarāja, o superintendente da morte, pune as pessoas pecaminosas. Eu vos darei o tratamento adequado para que volteis à razão e façais as coisas corretamente.

Sloka 7:: Když král poté viděl, že nosiči jeho nosítky i nadále kymácejí, velice se rozhněval a řekl: Ty darebáku, co to děláš? Jsi mrtvý, přestože máš život v těle? Ty nevíš, že jsem tvůj pán? Nebereš mě na vědomí a neplníš můj příkaz; za tuto neposlušnost tě nyní potrestám stejně, jako Yamarāja, vládce smrti, trestá hříšné lidi. Udělím ti náležitou lekci, abys přišel k rozumu a jednal, jak se patří.

VERSO 8:: Julgando-se um monarca, o rei Rahūgaṇa estava situado no conceito corpóreo e deixava-se influenciar pelos modos materiais de paixão e ignorância. Devido à loucura, ele castigou Jaḍa Bharata com palavras descabidas e contraditórias. Jaḍa Bharata era um devoto elevadíssimo e a querida morada da Suprema Personalidade de Deus. Embora se considerasse muito erudito, o rei ignorava a posição de um devoto avançado e fixo em serviço devocional; tampouco conhecia as suas características. Jaḍa Bharata era a residência da Suprema Personalidade de Deus e sempre levava dentro do seu coração a forma do Senhor. Ele era o querido amigo de todos os seres vivos, e não alimentava qualquer concepção corpórea. Portanto, com um sorriso nos lábios, falou as seguintes palavras.

Sloka 8:: Král Rahūgaṇa, který se považoval za krále, žil v tělesném pojetí a byl pod vlivem hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Ve svém šílenství tedy káral Jaḍa Bharatu nemístnými a rozporuplnými slovy. Jaḍa Bharata byl prvotřídním oddaným a milovaným sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože se král považoval za velice učeného, neznal postavení ani vlastnosti pokročilého oddaného, zaměstnaného oddanou službou. Jaḍa Bharata byl sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ve svém srdci neustále nosil podobu Pána. Byl drahým přítelem všech živých bytostí a neměl žádné tělesné pojetí. Usmál se tedy a pronesl následující slova.

VERSO 9:: O grande brāhmaṇa Jaḍa Bharata disse: Meu querido rei e herói, tudo o que falaste sarcasticamente é verdade, sem dúvida alguma. De fato, essas não são simples palavras de repreensão, pois o corpo é o transportador. A carga levada pelo corpo não me pertence, pois sou a alma espiritual. Não há contradição em tuas afirmações porque sou diferente do corpo. Eu não sou o carregador do palanquim; o corpo é o carregador. Decerto, como propuseste, não me empenhei em carregar o palanquim, pois estou desapegado do corpo. Disseste que não sou forte e vigoroso, e essas palavras caem muito bem em alguém que ignora a distinção entre o corpo e a alma. Talvez o corpo seja gordo ou magro, mas nenhum homem erudito usaria esses termos ao referir-se à alma espiritual. Quanto à alma espiritual, não sou nem gordo nem macilento; portanto, estás correto ao dizer que não sou muito robusto. Também, se o objetivo desta viagem e o caminho que leva a ele fossem meus, haveria muitos problemas para mim, mas, como eles não se relacionam comigo, mas com meu corpo, não existe problema algum.

Sloka 9:: Velký brāhmaṇa Jaḍa Bharata pravil: Můj milý králi a hrdino, vše, co jsi tak sarkasticky řekl, je bezpochyby pravda. Nejedná se o pouhá káravá slova, neboť nosičem je ve skutečnosti tělo. Náklad, který nese tělo, nepatří mně, protože já jsem duše. Tvé výroky si neodporují, jelikož se liším od těla. Já nejsem nosičem těchto nosítek; je jím tělo. Nenamáhal jsem se nosit královská nosítka, jak jsi naznačil, protože jsem od těla odpoutaný. Řekl jsi, že nejsem zdatný a silný, a z těchto slov vyplývá, že ten, kdo je vyslovil, nezná rozdíl mezi tělem a duší. Tělo může být tlusté či tenké, ale žádný učený člověk by takové věci neřekl o duši. Co se týče duše, nejsem tlustý ani hubený; proto máš pravdu, když říkáš, že nejsem příliš zdatný. Kdyby cíl této výpravy a cesta, která k němu vede, byly mé, měl bych mnoho problémů; jelikož však nemají vztah ke mně, ale k mému tělu, žádný problém zde nenastává.

VERSO 10:: Obesidade, magreza, aflição corpórea ou mental, sede, fome, medo, discórdia, desejos de felicidade material, velhice, sono, apego a posses materiais, ira, lamentação, ilusão e identificar o eu com o corpo são transformações pelas quais passa o revestimento material da alma espiritual. A pessoa absorta no conceito corpóreo material deixa-se envolver com essas coisas, mas estou livre de todas as concepções corpóreas. Em consequência disso, não sou nem gordo nem magro, nem nada que tenhas mencionado.

Sloka 10:: Otylost, hubenost, tělesné a mentální utrpení, žízeň, hlad, strach, neshody, touhy po hmotném štěstí, stáří, spánek, připoutanost k hmotnému vlastnictví, hněv, nářek, iluze a ztotožňování těla s vlastním já — to vše jsou proměny hmotného obalu duše. Na toho, kdo je pohroužený v hmotném tělesném pojetí, mají tyto věci vliv, ale já jsem od všech tělesných pojetí osvobozený. Nejsem proto ani tlustý, ani hubený, ani nic dalšího z toho, o čem jsi hovořil.

VERSO 11:: Meu querido rei, acusaste-me desnecessariamente de estar morto apesar de vivo. Quanto a isso, posso apenas dizer que se verifica esse fenômeno em toda parte porque todas as coisas materiais têm seu começo e seu fim. Quanto ao fato de julgares ser o rei e amo e, dessa maneira, tentares me dar ordens, isso também é incorreto, haja vista que essas posições são temporárias. Hoje és o rei e eu te presto serviço, mas amanhã essa posição pode mudar, e podes ser meu servo e eu o teu mestre. Essas são circunstâncias temporárias, criadas pela providência.

Sloka 11:: Můj milý králi, zbytečně jsi mě nařkl, že jsem mrtvý zaživa. K tomu mohu jen říci, že tak je tomu se vším, protože vše hmotné má svůj počátek a konec. Tvá představa, že jsi král a pán, na základě které se mi snažíš rozkazovat, je také nesprávná, protože tato postavení jsou dočasná. Dnes jsi král a já tvůj služebník, ale zítra se mohou naše pozice vyměnit a ty můžeš být můj služebník a já tvůj pán. Jedná se o dočasné okolnosti, které jsou dílem osudu.

VERSO 12:: Meu querido rei, se ainda pensas que és o soberano e que sou teu servo, deves dar-me ordens, e eu deverei segui-las. Posso então dizer que essa distinção é temporária, e que persiste apenas graças ao uso ou à convenção. Não vejo nenhuma outra causa. Sendo assim, quem é o amo, e quem é o servo? Todos estão sendo forçados pelas leis da natureza material; portanto, ninguém é amo e ninguém é servo. Entretanto, se pensas que és o amo e que sou o servo, aceitarei isso. Por favor, ordena-me. O que posso fazer por ti?

Sloka 12:: Můj milý králi, jestli si i přesto stále myslíš, že jsi král a já tvůj služebník, měl bys mi dát nějaký příkaz, který bych měl vykonat. V takovém případě mohu říci, že tento rozdíl je dočasný a vychází jen ze zvyku či konvence. Žádnou jinou příčinu nevidím. Kdo je tedy pánem a kdo služebníkem? Každého ovládají zákony hmotné přírody; nikdo proto není pán a nikdo není ani služebník. Pokud však přesto považuješ sebe za pána a mě za služebníka, přijímám to. Prosím, rozkaž mi — co pro tebe mohu udělat?

VERSO 13:: Meu querido rei, tu disseste: “Patife, estúpido, sujeito insano! Eu te castigarei e, então, voltarás à razão.” Quanto a isso, permite-me dizer que, embora eu viva como um tolo, surdo e mudo, na verdade, sou uma pessoa autorrealizada. O que ganharás punindo a minha pessoa? Se teu julgamento é verdadeiro, e eu sou louco, então tua punição equivaleria a bater em um cavalo morto. De nada isso adiantará. Quando um louco é punido, ele não se cura de sua loucura.

Sloka 13:: Můj milý králi, řekl jsi: “Ty darebáku, ty tupý blázne! Potrestám tě, abys přišel k rozumu.” V této souvislosti mi dovol, abych ti oznámil, že i když žiji jako tupý, hluchý a němý člověk, jsem ve skutečnosti seberealizovanou osobou. Co získáš tím, když mě potrestáš? Je-li tvá domněnka správná a já jsem skutečně blázen, pak tvůj trest bude připomínat bití mrtvého koně. Nebude mít žádné účinky. Trest blázna z jeho šílenství nevyléčí.

VERSO 14:: Śukadeva Gosvāmī disse: Ó Mahārāja Parīkṣit, quando o rei Rahūgaṇa castigou com palavras ásperas o grandioso devoto Jaḍa Bharata, este, que era santo e pacífico, tolerou tudo e respondeu adequadamente. A ignorância decorre do conceito corpóreo, e Jaḍa Bharata não era afetado por essa falsa concepção. Por sua humildade natural, ele nunca se julgava um grande devoto, e concordava em sofrer os resultados de seu karma passado. Como um homem comum, ele pensava que, carregando o palanquim, estava destruindo as reações de seus erros anteriores. Pensando dessa maneira, ele começou a carregar o palanquim como antes.

Sloka 14:: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, když král Rahūgaṇa káral vznešeného oddaného Jaḍa Bharatu hrubými slovy, tento mírumilovný světec vše toleroval a náležitě mu odpověděl. Nevědomost pochází z tělesného pojetí a Jaḍa Bharata nebyl tímto falešným pojetím ovlivněný. Ze své přirozené pokory se nikdy nepovažoval za velkého oddaného a souhlasil, že si vytrpí výsledky své minulé karmy. Jako obyčejný člověk si myslel, že nese-li nosítka, ničí tím reakce za své minulé špatné jednání. S těmito myšlenkami se chopil králových nosítek a nesl je dál jako předtím.

VERSO 15:: Śukadeva Gosvāmī prosseguiu: Ó melhor da dinastia Pāṇḍu [Mahārāja Parīkṣit], o rei dos Estados de Sindhu e Sauvīra [Mahārāja Rahūgaṇa] depositava muita fé nas declarações referentes à Verdade Absoluta. Foi com essa qualificação que ele ouviu de Jaḍa Bharata essa apresentação filosófica que, aprovada por todas as escrituras voltadas para os processos do yoga místico, afrouxa o nó no coração. Sua concepção material de julgar-se rei foi assim destruída. Imediatamente, ele desceu do palanquim e, caindo esticado sobre o solo, colocou sua cabeça aos pés de lótus de Jaḍa Bharata, candidatando-se a receber o perdão de suas palavras insultuosas ao grande brāhmaṇa. Então, ele fez a seguinte oração.

Sloka 15:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó nejlepší z pāṇḍuovské dynastie (Mahārāji Parīkṣite), král států Sindhu a Sauvīry (Mahārāja Rahūgaṇa) měl velkou víru v rozhovory o Absolutní Pravdě. Jelikož byl takto kvalifikovaný, vyslechl od Jaḍa Bharaty onen filozofický výklad, jehož pravdivost potvrzují všechna písma týkající se procesu mystické yogy a který povoluje uzel v srdci. Jeho hmotné pojetí sebe sama jako krále tak bylo zničeno. Okamžitě sestoupil ze svých nosítek a padl na zem, s hlavou u lotosových nohou Jaḍa Bharaty, aby tak požádal o odpuštění za svá urážlivá slova proti velkému brāhmaṇovi. Poté se k němu začal modlit.

VERSO 16:: O rei Rahūgaṇa disse: Ó brāhmaṇa, parece que, movimentando-te neste mundo, estás completamente encoberto e passas desapercebido para os outros. Quem és tu? És um brāhmaṇa erudito e uma pessoa santa? Vejo que estás usando um cordão sagrado. És um daqueles santos exímios e liberados, tais como Dattātreya e outros estudiosos eruditos altamente avançados? Permite-me perguntar de quem és discípulo. Onde vives? Por que vieste a este lugar? Tua missão ao vir aqui é nos beneficiar? Por favor, dize-me quem és.

Sloka 16:: Král Rahūgaṇa řekl: Ó brāhmaṇo, vypadá to, že se pohybuješ tímto světem skrytý a druhými nepoznán. Kdo jsi? Jsi učený brāhmaṇa a světec? Vidím, že nosíš posvátnou šňůru. Jsi jeden z těch vznešených, osvobozených světců, jako je Dattātreya a další, vysoce pokročilí učenci? Mohu se tě zeptat, čí jsi žák? Kde žiješ? Proč jsi přišel na toto místo? Je tvým posláním přinést nám prospěch? Prozraď mi prosím, kdo jsi.

VERSO 17:: Meu querido senhor, não tenho medo algum do raio do rei Indra, tampouco me assusta o tridente serpentino e despedaçador do senhor Śiva. Não me importo com a punição de Yamarāja, o superintendente da morte, nem tenho medo do fogo, do Sol escaldante, da Lua, do vento ou das armas de Kuvera. Todavia, temo ofender um brāhmaṇa. Isso me causa imenso temor.

Sloka 17:: Můj drahý pane, vůbec se nebojím blesku krále Indry ani hadovitého, ostrého trojzubce Pána Śivy. Nedělám si starosti ohledně trestu od Yamarāje, vládce smrti, a nebojím se ani ohně, palčivého slunce, měsíce, větru či zbraní Kuvery. Bojím se však urazit brāhmaṇu. Z toho mám velký strach.

VERSO 18:: Meu querido senhor, parece que a influência de teu grande conhecimento espiritual está oculta. De fato, estás desprovido de toda a associação material e sempre absorves os teus pensamentos no Supremo. Por conseguinte, és ilimitadamente avançado em conhecimento espiritual. Por favor, dize-me por que estás vagando como um tolo. Ó grande pessoa santa, falaste palavras concordantes com os processos ióguicos, mas, para nós, é-nos impossível entender o que disseste. Portanto, faze o obséquio de explicar-nos tudo isso.

Sloka 18:: Můj drahý pane, zdá se, že vliv tvého velkého duchovního poznání je skrytý. Ve skutečnosti nemáš žádné styky s hmotným světem a jsi plně pohroužený v myšlenkách na Nejvyššího; proto jsi neomezeně pokročilý v duchovním poznání. Řekni mi prosím, proč se touláš po kraji jako blázen. Ó velký světče, pronesl jsi slova, jejichž pravdivost potvrzuje jógový proces, ale my je nedokážeme pochopit. Podej nám proto laskavě jejich vysvětlení.

VERSO 19:: Considero-te o mais elevado mestre do poder místico. Conheces a ciência espiritual perfeitamente bem. És o mais elevado de todos os sábios eruditos, e desceste para o benefício de toda a sociedade humana. Vieste para dar conhecimento espiritual, e és um representante direto de Kapiladeva, a encarnação de Deus e porção plenária do conhecimento. Portanto, eu te pergunto, ó mestre espiritual: Qual é o refúgio mais seguro neste mundo?

Sloka 19:: Mám za to, že jsi tím nejvznešenějším vládcem mystických sil. Dokonale znáš duchovní vědu. Jsi nejlepší ze všech učených mudrců, který sestoupil pro dobro celé lidské společnosti. Přicházíš udílet duchovní poznání a jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Boha a úplné části poznání. Proto se tě ptám, ó duchovní mistře, co je nejbezpečnějším útočištěm v tomto světě?

VERSO 20:: Não é verdade que és o representante direto de Kapiladeva, a encarnação da Suprema Personalidade de Deus? Para analisar as pessoas e ver quem realmente é humano e quem não o é, te apresentaste como surdo-mudo. Não é com esse intuito que percorres a superfície do mundo? Quanto a mim, sou muito apegado à vida familiar e às atividades mundanas, e sou cego no que diz respeito ao conhecimento espiritual. No entanto, eis-me aqui diante de ti, desejoso de que me ilumines. Como posso avançar na vida espiritual?

Sloka 20:: Není to tak, že jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství? Vydáváš se za hluchou a němou osobu, abys zkoumal lidi a viděl, kdo je skutečně člověkem a kdo nikoliv. Necestuješ snad takto po povrchu světa? Já velice lpím na rodinném životě a světských činnostech a jsem slepý k duchovnímu poznání; nicméně nyní tu stojím před tebou a žádám tě, abys mě osvítil. Jak mohu pokročit v duchovním životě?

VERSO 21:: Tu disseste: “O trabalho não me cansa.” Embora a alma seja diferente do corpo, existe fadiga devido ao trabalho corporal, o que parece ser a fadiga da alma. Quando estás carregando o palanquim, decerto há trabalho para a alma. Esta é a minha suposição. Também disseste que o comportamento externo observado entre o mestre e o servo não é real, mas, embora no mundo fenomenal ele não seja real, os produtos do mundo fenomenal podem efetivamente afetar algo. Isso é visível e experimentado. Desse modo, embora as atividades materiais não sejam permanentes, elas não podem ser tidas como falsas.

Sloka 21:: Řekl jsi: “Nejsem unavený z práce.” I když se duše liší od těla, tělesná práce způsobuje únavu, a ta se zdá být únavou duše. Když neseš nosítka, jistě to pro duši znamená práci. To je má domněnka. Řekl jsi také, že vnější chování projevené mezi pánem a služebníkem není skutečné, ale přestože ve světě jevů není skutečné, výtvory tohoto světa mohou různé věci skutečně ovlivnit. To vidíme a prožíváme. Proto i když nejsou hmotné činnosti trvalé, nemůžeme říci, že jsou nepravdivé.

VERSO 22:: O rei Rahūgaṇa prosseguiu: Meu querido senhor, disseste que denominações como obesidade e magreza corpóreas não são características da alma. Isso é incorreto porque denominações como dor e prazer certamente são sentidas pela alma. Caso coloques uma panela de leite e arroz dentro do fogo, o arroz e o leite naturalmente submetem-se ao aquecimento sucessivo. Do mesmo modo, devido às dores e aos prazeres corpóreos, os sentidos, a mente e a alma são afetados. A alma não pode ficar inteiramente livre desse condicionamento.

Sloka 22:: Král Rahūgaṇa pokračoval: Můj drahý pane, řekl jsi, že označení, jako je otylost a hubenost těla, nejsou charakteristiky duše. To nemůže být pravda, protože duše nepochybně vnímá označení, jako je bolest a radost. Když postavíme hrnec s mlékem a rýží na oheň, zahřeje se automaticky mléko a po něm i rýže. Podobně jsou smysly, mysl a duše ovlivněny tělesnými bolestmi a radostmi. Duše se nemůže od tohoto podmínění zcela odpoutat.

VERSO 23:: Meu querido senhor, disseste que as relações entre o rei e seu súdito ou entre o amo e seu servo não são eternas, mas, embora essas relações sejam temporárias, quando alguém assume a posição de rei, seu dever é governar os cidadãos e punir aqueles que desobedecem às leis. Ao puni-los, ele ensina os cidadãos a obedecerem às leis do Estado. Também disseste que punir um surdo-mudo é como mastigar o mastigado ou moer uma pasta, isto é, não há benefício algum nisso. Contudo, se alguém está absorto em seu próprio dever ocupacional designado pelo Senhor Supremo, suas atividades pecaminosas certamente são reduzidas. Assim sendo, se alguém se ocupa à força em seu dever, ele se beneficia, pois lhe é possível, dessa maneira, aniquilar todas as atividades pecaminosas.

Sloka 23:: Můj drahý pane, řekl jsi, že vztah mezi králem a poddaným nebo mezi pánem a služebníkem není věčný, ale i přes pomíjivost těchto vztahů je povinností toho, kdo zaujme postavení krále, vládnout občanům a trestat ty, kdo se neřídí zákony státu. Tím, že je trestá, učí občany poslušnosti vůči zákonům. Dále jsi řekl, že trestat člověka, který je hluchý a němý, je totéž jako žvýkat již přežvýkané nebo drtit již rozmělněnou drť — nepřináší to žádný prospěch. Pokud však člověk vykonává svou předepsanou povinnost, jak nařizuje Nejvyšší Pán, nepochybně to omezí jeho hříšné jednání. Je-li tedy násilím zaměstnán plněním své povinnosti, získá z toho prospěch, neboť tak může zničit všechny své hříšné činnosti.

VERSO 24:: Tudo o que falaste parece-me contraditório. Ó melhor amigo dos aflitos, cometi uma grande ofensa insultando-te. Pelo simples fato de possuir um corpo de rei, estava envaidecido pelo falso prestígio. Por causa disso, é certo que me tornei um ofensor. Portanto, oro que, por favor, me olhes com tua misericórdia imotivada. Se assim o fizeres, poderei libertar-me das atividades pecaminosas em que incorri ao insultar tua pessoa.

Sloka 24:: Vše, co jsi řekl, mi připadá rozporuplné. Ó nejlepší příteli nešťastných, dopustil jsem se velkého přestupku tím, že jsem tě zneuctil. Byl jsem falešně pyšný na své tělo krále, a to mě dohnalo k urážkám. Modlím se proto, abys na mě laskavě pohlédl a prokázal mi svou bezpříčinnou milost. Jestliže tak učiníš, přinese mi to úlevu od mého hříšného jednání, kterého jsem se dopustil urážlivými slovy vůči velké osobnosti.

VERSO 25:: Ó meu querido senhor, és amigo da Suprema Personalidade de Deus, quem, por Sua vez, é amigo de todas as entidades vivas. Portanto, és equânime para com todos, e estás livre da concepção corpórea. Embora eu tenha cometido uma ofensa ao insultar-te, sei que nada ganharás e nada perderás com o meu insulto. Estás fixo em tua determinação, mas cometi uma ofensa. Devido a isso, mesmo que eu fosse tão forte como o senhor Śiva, serei aniquilado imediatamente em razão de minha ofensa aos pés de lótus de um vaiṣṇava.

Sloka 25:: Ó můj drahý pane, jsi přítel Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jenž je přítelem všech živých bytostí. Stavíš se proto ke každému stejně a jsi prostý tělesného pojetí. I když jsem spáchal přestupek tím, že jsem tě urazil, vím, že pro tebe má urážka neznamená ztrátu ani zisk. Jsi pevný ve svém odhodlání, ale já jsem se dopustil přestupku. I kdybych byl stejně silný jako Pán Śiva, za můj přestupek u lotosových nohou vaiṣṇavy mě čeká okamžitá zkáza.