VERSO 15
Sloka 15
Texto
Verš
evaṁ giritraḥ priyayābhibhāṣitaḥ
pratyabhyadhatta prahasan suhṛt-priyaḥ
saṁsmārito marma-bhidaḥ kuvāg-iṣūn
yān āha ko viśva-sṛjāṁ samakṣataḥ
evaṁ giritraḥ priyayābhibhāṣitaḥ
pratyabhyadhatta prahasan suhṛt-priyaḥ
saṁsmārito marma-bhidaḥ kuvāg-iṣūn
yān āha ko viśva-sṛjāṁ samakṣataḥ
Sinônimos
Synonyma
ṛṣiḥ uvāca — o grande sábio Maitreya disse; evam — assim; giritraḥ — senhor Śiva; priyayā — por sua querida esposa; abhibhāṣitaḥ — sendo interpelado por; pratyabhyadhatta — respondeu; prahasan — enquanto sorria; suhṛt-priyaḥ — querido aos parentes; saṁsmāritaḥ — lembrando-se; marma-bhidaḥ — cruéis; kuvāk-iṣūn — palavras maliciosas; yān — as quais (palavras); āha — disse; kaḥ — que (Dakṣa); viśva-sṛjām — dos criadores da manifestação universal; samakṣataḥ — na presença.
ṛṣiḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pravil; evam — takto; giritraḥ — Pán Śiva; priyayā — drahou chotí; abhibhāṣitaḥ — oslovený; pratyabhyadhatta — odvětil; prahasan — s úsměvem; suhṛt-priyaḥ — drahý všem příbuzným; saṁsmāritaḥ — vzpomněl si; marma-bhidaḥ — drásající srdce; kuvāk-iṣūn — zlomyslná slova; yān — která (slova); āha — vyslovil; kaḥ — kdo (Dakṣa); viśva-sṛjām — stvořitelů vesmírného projevu; samakṣataḥ — v přítomnosti.
Tradução
Překlad
O grande sábio Maitreya disse: O senhor Śiva, o libertador da colina Kailāsa, tendo sido assim interpelado por sua querida esposa, respondeu sorridente, embora, ao mesmo tempo, ele se lembrasse das palavras maliciosas e cruéis proferidas por Dakṣa diante dos mantenedores dos afazeres universais.
Velký mudrc Maitreya pravil: Pán Śiva, osvoboditel hory Kailās, s úsměvem odpověděl na oslovení své drahé ženy, ale zároveň se rozpomenul na zlomyslná, srdce drásající slova, kterých Dakṣa užil v přítomnosti správců vesmíru.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Quando o senhor Śiva ouviu de sua esposa sobre Dakṣa, o efeito psicológico foi que ele imediatamente se lembrou das fortes palavras faladas contra ele na assembleia dos mantenedores do universo e, lembrando-se daquelas palavras, ele ficou pesaroso em seu coração, embora, para agradar sua esposa, ele tivesse sorrido. Na Bhagavad-gītā, declara-se que uma pessoa liberada está sempre em equilíbrio mental, tanto na aflição quanto na felicidade neste mundo material. Portanto, pode-se agora levantar a questão sobre a causa de uma personalidade liberada como o senhor Śiva estar tão infeliz devido às palavras de Dakṣa. A resposta é dada por Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. O senhor Śiva é ātmārāma, ou seja, está situado em autorrealização plena, mas, como ele é a encarnação encarregada do modo material da ignorância, tamo-guṇa, às vezes ele é afetado pelo prazer e pela dor do mundo material. A diferença entre o prazer e a dor deste mundo material e o prazer e a dor do mundo espiritual está em que, no mundo espiritual, o efeito é qualitativamente absoluto. Portanto, pode ser que alguém se sinta triste no mundo absoluto, mas a manifestação de suposta dor é sempre plena de bem-aventurança. Por exemplo, certa vez, o Senhor Kṛṣṇa, em Sua infância, foi castigado por Sua mãe, Yaśodā, e o Senhor Kṛṣṇa chorou. Contudo, embora Ele derramasse lágrimas de Seus olhos, isso não deve ser considerado uma reação do modo da ignorância, pois o incidente foi pleno de prazer transcendental. Quando Kṛṣṇa fazia travessuras de muitas maneiras, às vezes parecia que Ele causava aflição às gopīs, mas, na verdade, esses relacionamentos eram plenos de bem-aventurança transcendental. Essa é a diferença entre os mundos material e espiritual. O mundo espiritual, onde tudo é puro, está pervertidamente refletido neste mundo material. Uma vez que tudo no mundo espiritual é absoluto, nas variedades espirituais de aparente prazer e aparente dor não se percebe outra coisa que não seja eterna bem-aventurança, ao passo que, no mundo material, por tudo estar contaminado pelos modos da natureza material, há sentimentos de prazer e dor. Portanto, embora o senhor Śiva fosse uma pessoa plenamente autorrealizada, por estar encarregado do modo material da ignorância, ele se sentiu pesaroso.
Když Pán Śiva slyšel, jak jeho žena mluví o Dakṣovi, okamžitě si vzpomněl na tvrdá slova, jichž proti němu Dakṣa užil ve sněmu správců vesmíru. Chtěl svou ženu potěšit, a proto se usmíval, ale vzpomínka na ta slova ho rmoutila. V Bhagavad-gītě je řečeno, že osvobozená osobnost je ve stálé duševní rovnováze jak ve štěstí, tak i v neštěstí tohoto hmotného světa. Můžeme se tedy ptát, jak se mohla osvobozená osobnost, jako je Pán Śiva, cítit slovy Dakṣi tak dotčená. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura to vysvětluje následovně: Pán Śiva je sice ātmārāma, dokonale seberealizovaný, ale jelikož je inkarnací, která se stará o hmotnou kvalitu nevědomosti, tamo-guṇu, je někdy ovlivněn radostí a strastí hmotného světa. Rozdíl mezi radostí a strastí v hmotném a v duchovním světě je ten, že v duchovním světě jsou jejich důsledky na kvalitativně stejné, absolutní úrovni. V absolutním světě lze rovněž pociťovat zármutek, ale projevy takzvané strasti tam vždy přinášejí blaženost. Například jednou Pána Kṛṣṇu jako dítě potrestala Jeho matka Yaśodā, a Pán Kṛṣṇa se kvůli tomu rozplakal. Z očí Mu kanuly slzy, ale nebyly to slzy způsobené kvalitou nevědomosti, neboť celá tato zábava byla naplněná transcendentální radostí. Kṛṣṇa si hrál mnoha různými způsoby a někdy se zdálo, že způsobuje gopīm trápení, ale ve skutečnosti byly jejich vztahy vždy plné transcendentální blaženosti. To je rozdíl mezi hmotným a duchovním světem. Hmotný svět je zvráceným obrazem duchovního světa, kde je vše čisté. V duchovním světě je vše absolutní, a duchovní rozmanitost radosti a strasti je tam tudíž prožívána vždy jako věčná blaženost, zatímco v hmotném světě, kde je vše znečištěné kvalitami hmotné přírody, představují radost a strast dva různé pocity. Jelikož tedy Pán Śiva odpovídá za hmotnou kvalitu nevědomosti, byl smutný, přestože je dokonale seberealizovanou osobností.