Skip to main content

VERSO 3

Sloka 3

Texto

Verš

anādir ātmā puruṣo
nirguṇaḥ prakṛteḥ paraḥ
pratyag-dhāmā svayaṁ-jyotir
viśvaṁ yena samanvitam
anādir ātmā puruṣo
nirguṇaḥ prakṛteḥ paraḥ
pratyag-dhāmā svayaṁ-jyotir
viśvaṁ yena samanvitam

Sinônimos

Synonyma

anādiḥ — sem começo; ātmā — a Alma Suprema; puruṣaḥ — a Personalidade de Deus; nirguṇaḥ — transcendental aos modos materiais da natureza; prakṛteḥ paraḥ — além deste mundo material; pratyak-dhāmā — perceptível em toda parte; svayam-jyotiḥ — autorrefulgente; viśvam — toda a criação; yena — por quem; samanvitam — é mantida.

anādiḥ — bez počátku; ātmā — Nejvyšší Duše; puruṣaḥ — Osobnost Božství; nirguṇaḥ — transcendentální hmotným kvalitám přírody; prakṛteḥ paraḥ — nad tímto hmotným světem; pratyak-dhāmā — viditelný všude; svayam-jyotiḥ — vydávající vlastní záři; viśvam — celé stvoření; yena — kým; samanvitam — je udržované.

Tradução

Překlad

A Suprema Personalidade de Deus é a Alma Suprema, e Ele não tem começo. Ele é transcendental aos modos materiais da natureza e está além da existência deste mundo material. Ele é perceptível em toda parte porque é autorrefulgente, e toda a criação se mantém mediante Seu brilho autorrefulgente.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je Nejvyšší Duše a nemá počátek. Je transcendentální hmotným kvalitám přírody a je nad tímto hmotným světem. Je všude viditelný, protože vydává vlastní záři, kterou je udržováno celé stvoření.

Comentário

Význam

Descreve-se que a Suprema Personalidade de Deus não tem começo. Ele é puruṣa, o Espírito Supremo. Puruṣa significa “pessoa”. Quando pensamos em uma pessoa dentro de nossa experiência atual, essa pessoa tem um começo. Isso significa que ela nasceu e que há uma história desde o começo de sua vida. Porém, menciona-se aqui especificamente que o Senhor é anādi, sem começo. Se examinarmos todas as pessoas, observaremos que todas têm um começo, mas, quando nos aproximamos de alguém que não tem começo, Ele é a Pessoa Suprema. Essa é a definição dada na Brahma-saṁhitā. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ: a Suprema Personalidade de Deus é Kṛṣṇa, o controlador supremo; Ele não tem começo e é o começo de todos. Essa definição encontra-se em todos os textos védicos.

Je zde řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství je bez počátku. Je puruṣa, Nejvyšší Duše. Puruṣa znamená “osoba”. Každá osoba, kterou známe v současnosti, má svůj počátek. To znamená, že se narodila a má svoji minulost od počátku svého života. Pán je zde však zvláště označen slovem anādi, “bez počátku”. Budeme-li prověřovat všechny osoby, zjistíme, že každá má svůj počátek, ale když dojdeme k někomu, kdo nemá počátek, je to Nejvyšší Osoba. To je definice, kterou dává Brahma-saṁhitā. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nejvyšší vládce. Nemá žádný počátek a je počátkem všech. Tuto definici nalezneme ve všech védských textech.

O Senhor é descrito como a alma, ou espírito. Qual é a definição de espírito? O espírito é perceptível em toda parte. Brahman significa “grande”. Sua grandeza é percebida em toda parte. E qual é essa grandeza? A consciência. Temos experiência pessoal da consciência, pois ela está espalhada por todo o corpo; em cada poro capilar de nosso corpo, podemos sentir a consciência. Isso é consciência individual. Da mesma forma, existe a superconsciência. Pode-se dar o exemplo de uma pequena luz e da luz solar. A luz solar é percebida em toda parte, mesmo dentro da sala ou no céu, mas a pequena luz é experimentada dentro de um limite específico. Analogamente, nossa consciência é percebida dentro do limite de nosso corpo em particular, mas a superconsciência, ou a existência de Deus, é percebida em toda parte. Ele está presente em toda parte através de Sua energia. Declara-se no Viṣṇu Purāṇa que qualquer coisa que encontremos, em toda e qualquer parte, é a distribuição da energia do Senhor Supremo. Na Bhagavad-gītā, confirma-se também que o Senhor é onipenetrante e existe em todo lugar através de Seus dois tipos de energia, uma espiritual e outra material. Tanto a energia espiritual quanto a material espalham-se por toda parte, e isso prova a existência da Suprema Personalidade de Deus.

Pán je zde označen jako duše, duchovní energie. Jaká je její definice? Duchovní energii lze vnímat všude. Brahman znamená “veliký”. Jeho velikost lze vnímat všude. A co představuje tuto velikost? Vědomí. Známe vědomí osobně, protože se šíří po celém těle — cítíme ho v každém vlasovém váčku. To je individuální vědomí. A stejně tak existuje nadvědomí. Můžeme uvést příklad malého světla a světla slunce. Sluneční světlo vidíme všude, ve svém pokoji i na nebi, ale malé světlo má omezený dosah. Své vědomí vnímáme v rámci svého těla, ale nadvědomí neboli existenci Boha můžeme vnímat všude. Je přítomný všude prostřednictvím Své energie. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že vše, s čím se kdekoliv setkáváme, je energie šířená Nejvyšším Pánem. Rovněž v Bhagavad-gītě je potvrzeno, že Pán je všeprostupující a existuje všude prostřednictvím Své energie dvojího druhu, duchovní a hmotné. Duchovní i hmotná energie se rozprostírají všude, a to je důkaz existence Nejvyšší Osobnosti Božství.

A existência de consciência em toda parte não é temporária. Ela não tem começo e, por não o ter, também não tem fim. A teoria de que a consciência se desenvolve numa determinada fase de combinação material não é aceita aqui neste verso, pois se diz que a consciência que existe em toda parte não tem começo. A teoria materialista ou ateísta de que não existe alma, de que não existe Deus e de que a consciência é o resultado de uma combinação de elementos materiais não é aceitável. A matéria não é sem-início; ela tem um começo. Assim como este corpo material tem um começo, o corpo universal também o tem. E assim como nosso corpo material começa com base em nossa alma, da mesma forma, todo o gigantesco corpo universal começa com base na Alma Suprema. O Vedānta-sūtra diz – janmādy asya. Toda esta manifestação material – sua criação, seu crescimento, sua manutenção e sua dissolução – é uma emanação da Pessoa Suprema. Também na Bhagavad-gītā, o Senhor diz: “Eu sou o começo, a fonte de nascimento de tudo.”

Všudypřítomná existence vědomí není dočasná. Je bez počátku, a jelikož nemá počátek, je také bez konce. Tento verš nesouhlasí s teorií, že se vědomí vyvíjí v určitém stadiu kombinace hmoty, protože říká, že všudypřítomné vědomí je bez počátku. Materialistická nebo ateistická teorie, že neexistuje duše, že neexistuje Bůh a že vědomí je výsledkem kombinace hmoty, je nepřijatelná. Hmota není bez počátku; má svůj počátek. Stejně jako toto hmotné tělo má svůj počátek, má ho i vesmírné tělo. A stejně jako naše hmotné tělo vzniklo na základě naší duše, celé obrovské vesmírné tělo vzniklo na základě Nejvyšší Duše. Vedānta-sūtra říká: janmādy asya. Celý hmotný projev — jeho stvoření, růst, udržování a zničení — pochází z Nejvyšší Osoby. Také v Bhagavad-gītě Pán říká: “Jsem počátek a původ všeho.”

Este verso descreve a Suprema Personalidade de Deus. Ele não é uma pessoa temporária, nem tem um começo. Ele não tem causa e é a causa de todas as causas. Paraḥ significa “transcendental”, “além da energia criativa”. O Senhor é o criador da energia criativa. Podemos observar que existe uma energia criativa no mundo material, mas Ele não está sob o controle dessa energia. Ele está prakṛti-paraḥ, além desta energia. Não está sujeito aos três tipos de sofrimentos criados pela energia material porque está além dela. Os modos da natureza material não O afetam. Aqui se explica que svayaṁ-jyotiḥ: Ele próprio é luz. Temos experiência no mundo material de luzes que são reflexos de outra luz, assim como o luar é o reflexo da luz solar. A luz solar também é reflexo do brahmajyoti. De modo similar, o brahmajyoti, a refulgência espiritual, é reflexo do corpo do Senhor Supremo. Isso se confirma na Brahma-saṁhitā: yasya prabhā prabhavataḥ. O brahmajyoti, ou seja, a refulgência Brahman, deve-se ao brilho de Seu corpo. Portanto, aqui se diz que svayaṁ-jyotiḥ: Ele próprio é luz. Sua luz distribui-se de diferentes maneiras, como o brahmajyoti, como a luz solar e como o luar. A Bhagavad-gītā confirma que, no mundo espiritual, não há necessidade de luz solar, luar ou eletricidade. As Upaniṣads também confirmam isto – porque o brilho do corpo da Suprema Personalidade de Deus é suficiente para iluminar o mundo espiritual, não há necessidade de luz solar, luar ou qualquer outra luz ou eletricidade. Essa autoiluminação também contradiz a teoria de que a alma espiritual, ou a consciência espiritual, desenvolve-se num determinado grau de combinação da matéria. O termo svayaṁ-jyotiḥ indica que nEle não há mácula de nenhuma coisa material ou nenhuma reação material. Aqui se confirma que o conceito da onipenetrância do Senhor deve-se à Sua iluminação em toda parte. Temos experiência de que o Sol está situado num lugar, mas a luz do Sol difunde-se por toda a volta num raio de milhões e milhões de quilômetros. Essa é nossa experiência prática. Analogamente, embora a luz suprema esteja situada em Sua morada pessoal, Vaikuṇṭha ou Vṛndāvana, Sua luz difunde-se não apenas no mundo espiritual, como também além dele. No mundo material, também, essa luz é refletida pelo globo solar, e a luz do Sol é refletida pelo globo lunar. Assim, embora Ele esteja situado em Sua própria morada, Sua luz distribui-se por toda parte nos mundos material e espiritual. A Brahma-saṁhitā (5.37) confirma isso. Goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ: Ele vive em Goloka, mas, ainda assim, está presente em toda a criação. Ele é a Superalma de tudo, a Suprema Personalidade de Deus, e tem inúmeras qualidades transcendentais. Também se conclui que, embora Ele seja, sem dúvida, uma pessoa, Ele não é um puruṣa deste mundo material. Os filósofos māyāvādīs não podem entender que, além deste mundo material, possa haver uma pessoa; portanto, eles são impersonalistas. Mas aqui se explica muito bem que a Personalidade de Deus está além da existência material.

Zde je popis Nejvyšší Osobnosti Božství. Není dočasnou osobou a je bez počátku. Nemá žádnou příčinu a je příčinou všech příčin. Paraḥ znamená “transcendentální”, “nad tvůrčí energií”. Pán je stvořitelem tvůrčí energie. V hmotném světě můžeme vidět tvůrčí energii, ale Pán nespadá pod její vliv. Je prakṛti-paraḥ, nad touto energií. Nepodléhá trojímu utrpení, které vytváří hmotná energie, protože je nad ní. Nedotýkají se Ho kvality hmotné přírody. Dále je svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. V hmotném světě známe světlo jako odraz jiného světla. Měsíční světlo je odrazem slunečního světla, které je odrazem brahmajyoti. A duchovní záře brahmajyoti je odrazem těla Nejvyššího Pána. To potvrzuje Brahma-saṁhitā: yasya prabhā prabhavataḥ. Brahmajyoti, záře Brahmanu, vychází z Jeho těla. Proto je zde řečeno: svayaṁ jyotiḥ — On Sám je světlo. Jeho světlo se šíří různými způsoby: jako brahmajyoti, jako sluneční světlo a jako měsíční světlo. Bhagavad-gītā potvrzuje, že v duchovním světě není třeba světla slunce, světla měsíce nebo elektřiny. Rovněž Upaniṣady to potvrzují—jelikož je duchovní svět dostatečně ozářen tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, není tam zapotřebí slunečního, měsíčního ani jakéhokoliv jiného světla či elektřiny. Tato svítivost také vyvrací teorii, že se duše neboli duchovní vědomí vyvíjí na určité úrovni kombinace hmoty. Výraz svayaṁ-jyotiḥ naznačuje, že duše nemá nic společného s hmotou ani s jakoukoliv hmotnou reakcí. Je zde potvrzeno, že pojetí Pánovy všudypřítomnosti se zakládá na Jeho světle, které se šíří všude. Známe příklad slunce, které je na jednom místě, ale jeho světlo se šíří miliony a miliony kilometrů do všech stran. To je naše praktická zkušenost. Pán jako zdroj nejvyššího světla je sice přítomen ve Svém sídle, na Vaikuṇṭě nebo Goloce Vṛndāvaně, a Jeho světlo se přesto šíří nejen v duchovním světě, ale i mimo něj. V hmotném světě odráží toto světlo planeta Slunce a sluneční světlo odráží planeta Měsíc. Přestože se Pán nachází ve Svém sídle, Jeho světlo se šíří po všech duchovních i hmotných světech. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37): goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ — Pán žije na Goloce, ale přesto je přítomný v celém stvoření. Je Nadduší všeho, Nejvyšší Osobností Božství, a má nespočetně mnoho transcendentálních vlastností. Ačkoliv je nepochybně osobou, není puruṣou tohoto hmotného světa. Māyāvādští filozofové nechápou, že za hranicemi tohoto hmotného světa může být osoba, a proto jsou impersonalisté. Zde je však velice pěkně vysvětleno, že Osobnost Božství je nad hmotnou existencí.