Skip to main content

VERSO 6

Sloka 6

Texto

Verš

nirodho ’syānuśayanam
ātmanaḥ saha śaktibhiḥ
muktir hitvānyathā rūpaṁ
sva-rūpeṇa vyavasthitiḥ
nirodho ’syānuśayanam
ātmanaḥ saha śaktibhiḥ
muktir hitvānyathā rūpaṁ
sva-rūpeṇa vyavasthitiḥ

Sinônimos

Synonyma

nirodhaḥ — o término da manifestação cósmica; asya — dEle; anuśayanam — o descanso da encarnação puruṣa Mahā-Viṣṇu em sono místico; ātmanaḥ — das entidades vivas; saha — juntamente; śaktibhiḥ — com as energias; muktiḥ — liberação; hitvā — abandonando; anyathā — de outro modo; rūpam — forma; sva-rūpeṇa — na forma constitucional; vyavasthitiḥ — situação permanente.

nirodhaḥ — ukončení vesmírného projevu; asya — Jeho; anuśayanam — pohroužení Mahā-Viṣṇua, puruṣa inkarnace, do mystického spánku; ātmanaḥ — živých bytostí; saha — společně s; śaktibhiḥ — s energiemi; muktiḥ — osvobození; hitvā — opouštějící; anyathā — jinak; rūpam — podoba; sva-rūpeṇa — v původní věčné podobě; vyavasthitiḥ — trvalý stav.

Tradução

Překlad

A imersão da entidade viva, juntamente com sua tendência à vida condicionada, no repouso místico do Mahā-Viṣṇu chama-se o término da manifestação cósmica. Liberação é a situação permanente da forma da entidade viva depois que ela abandona os mutáveis corpos materiais grosseiro e sutil.

Když živá bytost a její sklon k podmíněnému životu splynou s mystickým spánkem Mahā-Viṣṇua, nazývá se to ukončení vesmírného projevu. Osvobození je trvalým stavem živé bytosti, ve kterém opouští proměnlivá hrubohmotná a jemnohmotná těla a dosahuje své věčné podoby.

Comentário

Význam

IGNIFICADO—Como já discutimos várias vezes, há duas espécies de entidades vivas. A maioria delas é sempre liberada, ou nitya-mukta, enquanto algumas delas são sempre condicionadas. As almas sempre condicionadas são inclinadas a desenvolver como mentalidade o exercício do domínio sobre a natureza material, e, por isso, a criação cósmica material é manifesta para dar às almas sempre condicionadas duas espécies de condições favoráveis. Uma delas é que a alma condicionada pode agir segundo sua tendência de assenhorear-se da manifestação cósmica, e a outra proporciona à alma condicionada a oportunidade de voltar ao Supremo. Assim, depois do término da manifestação cósmica, a maioria das almas condicionadas imerge na existência do Mahā-Viṣṇu, a Personalidade de Deus, que repousa em Seu sono místico, para voltarem a ser criadas na próxima criação. Todavia, algumas das almas condicionadas, que seguem o som transcendental sob a forma dos textos védicos e, assim, são capazes de voltar ao Supremo, obtêm corpos espirituais originais após abandonarem os corpos condicionados grosseiro e sutil. Os corpos condicionados materiais se desenvolvem em consequência do fato de as entidades vivas terem esquecido a relação que há entre elas e Deus, e, no decurso da manifestação cósmica, as almas condicionadas recebem a oportunidade de reviver seu estado de vida original com a ajuda das escrituras reveladas, tão misericordiosamente compiladas pelo Senhor em Suas diferentes encarnações. Ler ou ouvir essas escrituras transcendentais ajuda a pessoa a se tornar liberada mesmo no estado da existência material condicionada. A meta de todos os textos védicos é o serviço devocional à Personalidade de Deus, e logo que alguém se fixa neste ponto, livra-se imediatamente da vida condicionada. As formas materiais grosseira e sutil devem-se apenas à ignorância da alma condicionada, e ela se candidata a libertar-se do estado condicionado tão logo se fixa no serviço devocional ao Senhor. Esse serviço devocional é uma atração transcendental pelo Supremo, pois Ele é a fonte de todas as atitudes agradáveis. Todos estão procurando desfrutar de algum sentimento de prazer, mas ninguém conhece a fonte suprema de toda a atração (raso vai saḥ rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati). Os hinos védicos informam a todos sobre a fonte suprema de todo o prazer; o manancial ilimitado de todo o prazer é a Personalidade de Deus, e quem for bastante afortunado para obter essa informação em textos transcendentais, como o Śrīmad-Bhāgavatam, libera-se permanentemente para ocupar seu próprio lugar no reino de Deus.

Jak jsme již několikrát vysvětlovali, existují dva druhy živých bytostí. Z větší části jsou věčně osvobozené (nitya-mukta), ale některé z nich jsou věčně podmíněné. Věčně podmíněné duše mají sklony panovat hmotné přírodě, a proto je projeveno hmotné vesmírné stvoření, které jim dává dvě možnosti. Podmíněná duše může jednak uspokojovat svoji touhu vládnout vesmírnému projevu, a jednak dostává možnost vrátit se zpátky k Bohu. Většina podmíněných duší tedy po ukončení vesmírného projevu splývá s existencí Osobnosti Božství, Mahā-Viṣṇua, který leží v mystickém spánku, a tyto duše dostávají další těla v novém stvoření. Některé z podmíněných duší se však řídí transcendentálním zvukem v podobě védské literatury, a tudíž se mohou vrátit zpátky k Bohu a po opuštění hrubohmotných a jemnohmotných těl dosáhnout svého původního duchovního těla. Hmotná podmíněná těla se vyvíjejí proto, že živé bytosti zapomínají na svůj vztah k Bohu, a v době existence vesmírného projevu dostávají podmíněné duše příležitost obnovit své původní postavení, k čemuž jim pomáhají zjevená písma, která Pán ve Svých různých inkarnacích tak milostivě sestavil. Čtení nebo naslouchání z transcendentální literatury člověku pomáhá dosáhnout osvobození ještě v podmíněném stavu hmotné existence. Veškerá védská literatura vede k oddané službě Osobnosti Božství a jakmile se člověk upne na tento cíl, ihned se osvobodí z podmíněného života. Hrubohmotná a jemnohmotná těla vznikají pouze proto, že podmíněné duši chybí poznání, a jakmile se živá bytost soustředí na oddanou službu Pánu, začíná se kvalifikovat pro osvobození z podmíněného stavu. Oddaná služba se vyznačuje transcendentální láskou k Nejvyššímu, který je zdrojem všech blažených vztahů. Každý vyhledává nějaký požitek, ale nikdo nezná nejvyšší zdroj všeho přitažlivého (raso vai saḥ rasaṁ hy evāyaṁ labdhvānandī bhavati). Védské hymny informují každého, že nejvyšším zdrojem a neomezeným pramenem veškeré blaženosti je Osobnost Božství, a ten, komu se poštěstilo obdržet tuto informaci z transcendentální literatury jako je Śrīmad-Bhāgavatam, je natrvalo osvobozen a může dosáhnout postavení, které mu přísluší v Božím království.