STIH 78

TEXT 78

Tekst

Verš

yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo
yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir
dhruvā nītir matir mama

Synonyms

Synonyma

yatra – gdje; yoga-īśvaraḥ – gospodar misticizma; kṛṣṇaḥ – Gospodin Kṛṣṇa; yatra – gdje; pārthaḥ – Pṛthin sin; dhanuḥ-dharaḥ – nositelj luka i strijele; tatra – ondje; śrīḥ – obilje; vijayaḥ – pobjeda; bhūtiḥ – neobična moć; dhruvā – zacijelo; nītiḥ – ćudorednost; matiḥ mama – moje mišljenje.

yatra — kde; yoga-īśvaraḥ — Pán mystiky; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; yatra — kde; pārthaḥ — syn Pṛthy; dhanuḥ-dharaḥ — jenž drží luk a šíp; tatra — tam; śrīḥ — bohatství; vijayaḥ — vítězství; bhūtiḥ — neobyčejná moc; dhruvā — jistá; nītiḥ — mravnost; matiḥ mama — mé mínění.

Translation

Překlad

Gdje god je prisutan Kṛṣṇa, gospodar svih mistika, i Arjuna, vrhunski strijelac, tu je prisutno obilje, pobjeda, izuzetna moć i ćudorednost. To je moje mišljenje.

Kdekoliv je Kṛṣṇa, Pán všech mystiků, a Arjuna, nejlepší lučištník, tam bude zajisté také bohatství, vítězství, neobyčejná moc a mravnost. To je mé mínění.

Purport

Význam

SMISAO: Bhagavad-gītā je počela s Dhṛtarāṣṭrinim pitanjem. On se nadao da će njegovi sinovi, uz pomoć velikih ratnika kao što su Bhīṣma, Droṇa i Karṇa, pobijediti. Nadao se da će pobjeda biti na njihovoj strani. Ali nakon što je opisao bojno polje, Sañjaya je rekao kralju: „Ti razmišljaš o pobjedi, ali po mom mišljenju, gdje god su prisutni Kṛṣṇa i Arjuna, tu je prisutna sva sreća." Tako je otvoreno izjavio da Dhṛtarāṣṭra ne može očekivati pobjedu svojih sinova. Pobjeda je zacijelo očekivala Arjunu, jer je Kṛṣṇa bio na Arjuninoj strani. Prihvativši mjesto vozača Arjuninih bojnih kola, Kṛṣṇa je pokazao još jedno obilje. Kṛṣṇa posjeduje sva obilja i jedno je od njih odricanje. Ima mnogo primjera takva odricanja, jer Kṛṣṇa je gospodar odricanja.

Bhagavad-gītā začala dotazem Dhṛtarāṣṭry. Dělal si naděje na vítězství svých synů, kterým pomáhali velcí válečníci, jako byl Bhīṣma, Droṇa a Karṇa. Doufal, že vítězství bude na jeho straně. Sañjaya však poté, co vylíčil situaci na bojišti, králi řekl: “Myslíš na vítězství, ale já soudím, že tam, kde jsou Kṛṣṇa s Arjunou, bude i všechno štěstí.” Přímo tak potvrdil, že Dhṛtarāṣṭra nemohl očekávat vítězství. Bylo jisté, že zvítězí Arjunova strana, protože tam byl Kṛṣṇa. To, že Kṛṣṇa přijal úlohu Arjunova vozataje, bylo projevem Jeho dalšího druhu bohatství. Kṛṣṇa vlastní v plné míře všechny druhy bohatství a odříkání je jedním z nich. Je mnoho příkladů, kdy Kṛṣṇa předvedl svou schopnost si odříkat, protože je rovněž Pánem odříkání.

Borba se ustvari vodila između Duryodhane i Yudhiṣṭhire. Arjuna se borio na strani svoga starijeg brata, Yudhiṣṭhire. Budući da su Kṛṣṇa i Arjuna bili na njegovoj strani, Yudhiṣṭhirina je pobjeda bila osigurana. Bitka je trebala odlučiti tko će vladati svijetom i Sañjaya je pretkazao da će vlast preuzeti Yudhiṣṭhira. Također je pretkazao da će Yudhiṣṭhira, nakon osvajanja pobjede u bici, sve više napredovati, jer nije bio samo pravedan i pobožan, već i strogi sljedbenik ćudoređa. Nikada u životu nije izgovorio laž.

Boj se ve skutečnosti odehrával mezi Duryodhanou a Yudhiṣṭhirou. Arjuna bojoval za svého staršího bratra Yudhiṣṭhiru. Jelikož byli na Yudhiṣṭhirově straně Kṛṣṇa a Arjuna, jeho vítězství bylo zaručeno. Bitva měla rozhodnout o tom, kdo bude vládnout světu, a Sañjaya předpověděl, že moc nyní připadne Yudhiṣṭhirovi. Dále je zde předpovězeno, že po vítězství v této bitvě si bude Yudhiṣṭhira vést stále lépe, neboť byl nejen čestný a zbožný, ale také nanejvýš mravný. Za celý svůj život ani jednou nezalhal.

Ima mnogo neinteligentnih osoba koje smatraju da je Bhagavad-gītā razgovor između dva prijatelja na bojnom polju. No takva knjiga ne može biti sveti spis. Neki mogu prigovoriti da je Kṛṣṇa naveo Arjunu da se bori, što je bilo nemoralno, ali stvarna je situacija bila jasno opisana: Bhagavad-gītā je najviša moralna uputa. Najviša je moralna uputa izložena u trideset četvrtom stihu devetoga poglavlja: man-manā bhava mad-bhaktaḥ. Osoba mora postati Kṛṣṇin bhakta i bit je svih religija predati se Kṛṣṇi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Upute Bhagavad-gīte predstavljaju najviši proces religije i ćudoređa. Svi drugi procesi mogu biti pročišćavajući i mogu voditi do ovog procesa, ali posljednja je uputa Gīte posljednja riječ ćudoređa i religije: predaj se Kṛṣṇi. To je mišljenje osamnaestoga poglavlja.

Je mnoho méně inteligentních lidí, kteří považují Bhagavad-gītu za pouhý rozhovor dvou přátel na bojišti. Taková kniha by však nemohla být posvátným písmem. Někteří mají možná námitky proti tomu, že Kṛṣṇa podněcoval Arjunu k boji, což je obvykle nemorální, ale zde je jasně vyjádřena skutečnost: Bhagavad-gītā je nejvyšším morálním pokynem. Ve třicátém čtvrtém verši deváté kapitoly je uveden nejvyšší princip mravnosti: man-manā bhava mad-bhaktaḥ — je třeba se stát oddaným Kṛṣṇy. A esencí veškerého náboženství je odevzdat se Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Pokyny Bhagavad-gīty jsou podstatou svrchovaného procesu náboženství a mravnosti. Všechny ostatní cesty mohou očišťovat a vést k tomuto procesu, ale závěrečný pokyn Gīty — odevzdat se Kṛṣṇovi — je vrcholem veškeré mravnosti a náboženství. Takový je závěr osmnácté kapitoly.

Iz Bhagavad-gīte možemo shvatiti da se jastvo može spoznati i filozofskom spekulacijom i meditacijom, ali potpuno je predavanje Kṛṣṇi najviše savršenstvo. To je bit naučavanja Bhagavad-gīte. Put načela propisanih u skladu s društvenim staležima i različitim religijskim procesima može biti povjerljivi put znanja, ali iako su religijski obredi povjerljivi, meditacija i njegovanje znanja još su povjerljiviji. Najpovjerljivija je uputa predavanje Kṛṣṇi u predanom služenju, u potpunoj svjesnosti Kṛṣṇe. To je bit osamnaestoga poglavlja.

Z Bhagavad-gīty vyplývá, že poznat sám sebe filozofickou spekulací a meditací je jedna cesta, ale zcela se odevzdat Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalost. To je podstata učení Bhagavad-gīty. Cesta usměrňujících zásad, daných podle jednotlivých stavů společenského života a náboženských činností, může být důvěrnou cestou poznání, ale i když jsou náboženské obřady důvěrné, meditace a rozvíjení poznání je ještě důvěrnější. A odevzdat se Kṛṣṇovi vykonáváním oddané služby s úplným vědomím Kṛṣṇy je nejdůvěrnější ze všech pokynů. To je esencí osmnácté kapitoly.

Druga je poruka Bhagavad-gīte da je krajnja istina Svevišnja Božanska Osoba, Kṛṣṇa. Apsolutna se Istina spoznaje u tri oblika: kao neosobni Brahman, kao lokalizirana Paramātmā i na kraju kao Svevišnja Božanska Osoba, Kṛṣṇa. Savršeno znanje o Apsolutnoj Istini savršeno je znanje o Kṛṣṇi. Ako netko shvati Kṛṣṇu, to razumijevanje obuhvaća sva područja znanja. Kṛṣṇa je transcendentalan, jer je uvijek utemeljen u Svojoj vječnoj unutarnjoj moći. Živa su bića očitovanja Njegove energije i dijele se na dvije vrste – vječno uvjetovana i vječno oslobođena živa bića. Takva su živa bića bezbrojna i smatraju se Kṛṣṇinim temeljnim dijelovima. Materijalna se energija očituje u obliku dvadeset četiri elementa. Kreaciju uzrokuje vječno vrijeme, a stvara je i uništava izvanjska energija. To očitovanje kozmičkoga svijeta uvijek nanovo postaje vidljivo i nevidljivo.

Dalším sdělením Bhagavad-gīty je, že skutečnou pravdou je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Absolutní Pravda je vnímána ve třech aspektech: neosobního Brahmanu, lokalizované Paramātmy a nakonec Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokonalým poznáním Absolutní Pravdy je dokonalé poznání Kṛṣṇy, které zahrnuje všechny obory poznání. Kṛṣṇa je transcendentální, neboť vždy setrvává na úrovni své věčné vnitřní energie. Živé bytosti jsou projevem Jeho energie a dělí se do dvou skupin, některé jsou nazývány věčně podmíněné a některé věčně osvobozené. Je jich nesčetně mnoho a jsou neodmyslitelnými částmi Kṛṣṇy. Hmotná energie se projevuje ve dvaceti čtyřech aspektech. Stvoření je v činnosti díky věčnému času a je projeveno a zničeno působením vnější energie. Tento vesmírný svět je vždy opakovaně projeven a neprojeven.

U Bhagavad-gīti bilo je objašnjeno pet glavnih tema: Svevišnja Božanska Osoba, materijalna priroda, živa bića, vječno vrijeme i razne vrste djelatnosti. Sve ovisi o Svevišnjoj Božanskoj Osobi, Kṛṣṇi. Sva shvaćanja Apsolutne Istine – neosobni Brahman, lokalizirana Paramātmā i bilo koje drugo transcendentalno shvaćanje – postoje unutar kategorije razumijevanja Svevišnje Božanske Osobe. Iako, površno gledano, Svevišnja Božanska Osoba, živo biće, materijalna priroda i vrijeme izgledaju različito, ništa se ne razlikuje od Svevišnjeg. Međutim, Svevišnji se uvijek razlikuje od svega. Filozofija je Gospodina Caitanye „nepojmljiva istovjetnost i različitost". Taj filozofski sustav predstavlja savršeno znanje o Apsolutnoj Istini.

Bhagavad-gītā rozebírá pět základních námětů: Nejvyšší Osobnost Božství, hmotnou přírodu, živé bytosti, věčný čas a činnosti všeho druhu. Vše závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Všechna pojetí Absolutní Pravdy — neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a jakékoliv jiné transcendentální pojetí — jsou zahrnuta v poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Navenek se může zdát, že Nejvyšší Osobnost Božství, živá bytost, hmotná příroda a čas se od sebe liší, ale ve skutečnosti se od Nejvyššího neliší nic. Nejvyšší se však vždy liší od všeho. Filozofií Pána Caitanyi je nepochopitelná jednota a rozdílnost, a to představuje dokonalé poznání Absolutní Pravdy.

Živo je biće u svom izvornom položaju čisti duh. Ono je atomska čestica Vrhovnog Duha. Zato se Gospodin Kṛṣṇa može usporediti sa Suncem, a živa bića sa sunčevim zrakama. Budući da su živa bića Kṛṣṇina granična energija, sklona su dodiru s materijalnom ili duhovnom energijom. Drugim riječima, živo se biće nalazi između dvije Gospodinove energije i ima djelomičnu neovisnost, jer pripada Njegovoj višoj energiji. Pravilnom upotrebom te neovisnosti dolazi pod Kṛṣṇino neposredno vodstvo. Tako dostiže svoje prirodno stanje u energiji koja pruža zadovoljstvo.

Živá bytost je ve svém původním postavení čistě duchovní — je nepatrnou částečkou Nejvyšší Duše. Pán Kṛṣṇa může být přirovnán ke slunci a živé bytosti ke slunečnímu svitu. Protože živé bytosti představují okrajovou energii Kṛṣṇy, mají sklon být ve styku buď s hmotnou, nebo s duchovní energií. Jinak řečeno — každá živá bytost se nachází mezi dvěma energiemi Pána, a jelikož patří k Jeho vyšší energii, vyznačuje se nepatrnou nezávislostí. Když s ní naloží správně, dostane se pod přímé vedení Kṛṣṇy, a tak dosáhne svého přirozeného stavu na úrovni energie dávající blaženost.

Tako se završavaju Bhaktivedantina tumačenja osamnaestoga poglavlja Śrīmad Bhagavad-gīte pod naslovom „Zaključak – savršenstvo odricanja".

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o jejím závěru — dokonalosti odříkání.