STIH 49
TEXT 49
Tekst
Verš
jitātmā vigata-spṛhaḥ
naiṣkarmya-siddhiṁ paramāṁ
sannyāsenādhigacchati
jitātmā vigata-spṛhaḥ
naiṣkarmya-siddhiṁ paramāṁ
sannyāsenādhigacchati
Synonyms
Synonyma
asakta-buddhiḥ – nevezane inteligencije; sarvatra – svuda; jita-ātmā – ovladana uma; vigata-spṛhaḥ – bez materijalnih želja; naiṣkarmya-siddhim – savršenstvo bez posljedica; paramām – najviše; sannyāsena – redom odricanja; adhigacchati – dostiže.
asakta-buddhiḥ — s neulpívající inteligencí; sarvatra — všude; jita-ātmā — s ovládnutou myslí; vigata-spṛhaḥ — bez hmotných tužeb; naiṣkarmya-siddhim — dokonalý stav bez jakýchkoliv reakcí; paramām — nejvyšší; sannyāsena — stavem odříkání; adhigacchati — dosahuje se.
Translation
Překlad
Samoovladana osoba, koja nije vezana i koja se ne obazire na materijalne užitke, može odricanjem dostići najsavršeniji stadij oslobođenja od posljedica.
Ten, kdo ovládá sám sebe a neulpívá, kdo si nevšímá žádného hmotného požitku, může odříkáním dosáhnout nejdokonalejšího stavu osvobození od jakékoliv reakce.
Purport
Význam
SMISAO: Trebamo uvijek smatrati sebe sastavnim djelićem Svevišnjeg Gospodina i misliti da nemamo pravo na uživanje u rezultatima svoga rada. To je pravo odricanje. Budući da smo sastavni djelići Svevišnjega Gospodina, u rezultatima našeg rada mora uživati Svevišnji Gospodin. To je svjesnost Kṛṣṇe. Onaj tko djeluje svjesno Kṛṣṇe pravi je sannyāsī, osoba u redu odricanja. Zahvaljujući takvom mentalitetu osjeća zadovoljstvo, jer djeluje za Svevišnjeg. Zato nije vezan ni za što materijalno. Naviknut je da uživa samo u transcendentalnoj sreći koja potječe od služenja Gospodina i ni u čemu drugome. Smatra se da je sannyāsī oslobođen svih posljedica prošlih djela, ali osoba svjesna Kṛṣṇe automatski dostiže to savršenstvo, čak i bez prihvaćanja takozvanog reda odricanja. To se stanje uma naziva yogārūḍha, odnosno savršena razina yoge. Kao što je bilo potvrđeno u trećem poglavlju – yas tv ātma-ratir eva syāt: onaj tko nalazi zadovoljstvo u sebi ne plaši se posljedica svoga djelovanja.
Skutečné odříkání znamená, že se živá bytost neustále považuje za nedílnou část Nejvyššího Pána, a proto je přesvědčena, že nemá právo užívat si výsledků své práce. Jelikož je částí Nejvyššího Pána, výsledků její práce si musí užívat Nejvyšší Pán. To je vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je skutečný sannyāsī, osoba ve stavu odříkání. Díky takovému smýšlení je živá bytost spokojená, protože její činy jsou určeny Nejvyššímu. Potom není poutána k ničemu hmotnému, zvykne si nevyhledávat blaženost v ničem kromě transcendentálního štěstí plynoucího ze služby Pánu. Předpokládá se, že sannyāsī je prostý reakcí za své dřívější činnosti, ale ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dosahuje této dokonalosti automaticky a nemusí kvůli tomu ani přijímat takzvaný stav odříkání. Úroveň, kdy je jeho mysl v takovém rozpoložení, se nazývá yogārūḍha, dokonalá úroveň yogy. Ve třetí kapitole je řečeno: yas tv ātma-ratir eva syāt — ten, kdo je spokojen ve svém nitru, se nebojí žádné reakce za své jednání.