Skip to main content

Text 48

Sloka 48

Texto

Verš

evaṁ gṛheṣv abhirato
viṣayān vividhaiḥ sukhaiḥ
sevamāno na cātuṣyad
ājya-stokair ivānalaḥ
evaṁ gṛheṣv abhirato
viṣayān vividhaiḥ sukhaiḥ
sevamāno na cātuṣyad
ājya-stokair ivānalaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

evam — de este modo; gṛheṣu — en asuntos domésticos; abhirataḥ — estar siempre ocupado; viṣayān — bienes materiales; vividhaiḥ — con diversidad de; sukhaiḥ — felicidad; sevamānaḥ — disfrutar; na — no; ca — también; atuṣyat — satisfizo; ājya-stokaiḥ — con gotas de grasa; iva — como; analaḥ — un fuego.

evam — tak; gṛheṣu — v péči o domácnost; abhirataḥ — stále zabraný; viṣayān — hmotné předměty požitku; vividhaiḥ — s různými druhy; sukhaiḥ — štěstí; sevamānaḥ — užívající si; na — ne; ca — rovněž; atuṣyat — uspokojovalo ho; ājya-stokaiḥ — kapkami tuku; iva — jako; analaḥ — oheň.

Traducción

Překlad

Saubhari Muni disfrutó del placer de los sentidos en el mundo material; pero su deseo de placer, como un fuego alimentado con gotas de grasa, ardía sin cesar y nunca acababa de satisfacerle.

Tak si Saubhari Muni užíval smyslového požitku v hmotném světě, ale vůbec ho to neuspokojovalo, tak jako oheň nepřestává hořet, když se do něj neustále po kapkách přilévá tuk.

Significado

Význam

El deseo material es como un fuego ardiente que, alimentado por un flujo constante de gotas de grasa, se hace cada vez más grande y nunca se apaga. Por lo tanto, de nada nos sirve tratar de satisfacer esos deseos doblegándonos a sus exigencias. En la civilización actual, todo el mundo se dedica al crecimiento económico, lo cual es otra forma de alimentar con gotas de grasa el fuego material. Los países occidentales han alcanzado la cúspide de la civilización material, pero la gente sigue insatisfecha. La verdadera satisfacción es ser consciente de Kṛṣṇa. Esto se confirma en el Bhagavad-gītā (5.29), donde Kṛṣṇa dice:

Hmotná touha je jako planoucí oheň. Neustálým přiléváním tuku se bude oheň jen a jen zvětšovat a nikdy neuhasne. Snaha uspokojit hmotné touhy posluhováním hmotným požadavkům nebude tedy nikdy úspěšná. V moderní civilizaci každý usiluje o hospodářský rozvoj, což je další způsob, jak neustále přilévat tuk do hmotného ohně. Západní země dospěly k vrcholu hmotné civilizace, ale lidé jsou tam stále nespokojení. Skutečnou spokojenost přináší vědomí Kṛṣṇy. To potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29), kde Kṛṣṇa říká:

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

«La persona que tiene plena conciencia de Mí, sabiendo que Yo soy el beneficiario final de todo sacrificio y austeridad, el Señor Supremo de todos los planetas y semidioses, y el benefactor y bienqueriente de todas las entidades vivientes, se libera de los tormentos de las miserias materiales». Por consiguiente, es necesario emprender el proceso de conciencia de Kṛṣṇa y avanzar en esa práctica, siguiendo adecuadamente los principios regulativos. De ese modo se puede alcanzar una vida eterna y bienaventurada de paz y conocimiento.

“Ten, kdo si je Mě plně vědom a zná Mě coby konečného příjemce veškerých obětí a askeze, Nejvyššího Pána všech planet a polobohů a přejícího přítele všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhne klidu a míru.” Proto je nutné, aby se člověk snažil rozvíjet vědomí Kṛṣṇy za řádného dodržování usměrňujících zásad. Pak bude moci dosáhnout věčného, blaženého života v míru a poznání.