Skip to main content

Text 102

Text 102

Texto

Verš

eta śuni’ hāsi’ prabhu balilā vacana
duḥkha nā mānaha yadi, kari nivedana
eta śuni’ hāsi’ prabhu balilā vacana
duḥkha nā mānaha yadi, kari nivedana

Palabra por palabra

Synonyma

eta—así pues; śuni’—oyendo; hāsi’—sonriendo; prabhu—Śrī Caitanya Mahāprabhu; balilā—dijo; vacana—Sus palabras; duḥkha—infeliz; nā—no; mānaha—considerarlo; yadi—si; kari—digo; nivedana—algo a vosotros.

eta — takto; śuni' — když slyšel; hāsi' — s úsměvem; prabhu — Pán Caitanya Mahāprabhu; balilā — řekl; vacana — Jeho slova; duḥkha — nešťastní; — ne; mānaha — berte to; yadi — když; kari — řeknu; nivedana — vám něco.

Traducción

Překlad

Tras oír hablar de aquella manera a los sannyāsīs māyāvādīs, Śrī Caitanya Mahāprabhu sonrió ligeramente y dijo: «Señores Míos, si no tenéis inconveniente, puedo deciros algo sobre la filosofía vedānta».

Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel māyāvādské sannyāsī takto mluvit, lehce se pousmál a řekl: „Vážení pánové, pokud nemáte nic proti, řekl bych vám něco o filosofii vedānty.“

Significado

Význam

Los sannyāsīs māyāvādīs, comprendiendo al Śrī Caitanya Mahāprabhu, Le preguntaron por qué no hablaba nunca de la filosofía vedānta. En realidad, sin embargo, todo el sistema de actividades vaiṣṇavas se basa en la filosofía vedānta. Los vaiṣṇavas no descuidan el Vedānta, sino que no les interesa entenderlo sobre la base del comentario Śārīraka-bhāṣya. Por tanto, para aclarar la situación, el Señor Śrī Caitanya Mahāprabhu, con el permiso de los sannyāsīs māyāvādīs, quería hablar sobre la filosofía vedānta.

Māyāvādští sannyāsī ocenili Pána Caitanyu Mahāprabhua a zeptali se Ho, proč nediskutuje filosofii vedānty.Skutečností však je, že celý systém vaiṣṇavských činností je na filosofii vedānty založený. Vaiṣṇavové vedāntunezanedbávají, ale zároveň se ji nesnaží chápat podle komentáře Śārīraka-bhāṣya. Aby tedy Śrī Caitanya Mahāprabhu objasnil celou situaci, chtěl se svolením māyāvādských sannyāsīch něco o filosofii vedānty říci.

Los vaiṣṇavas son, con mucho, los más grandes filósofos del mundo, y el más grande de todos ellos fue Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu, cuya filosofía fue presentada de nuevo, casi cuatrocientos años más tarde, por Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Mahārāja. Por tanto, hay que saber muy bien que los filósofos vaiṣṇavas no son unos sentimentales o devotos «de pacotilla» como los sahajiyās. Todos los ācāryas vaiṣṇavas eran eruditos ampliamente instruidos que comprendían la filosofía vedānta perfectamente, porque, de no conocer la filosofía vedānta, no se puede ser ācārya. Para ser aceptado como ācārya entre los espiritualistas indios que siguen los principios védicos, hay que llegar a ser un erudito ampliamente instruido en filosofía vedānta, ya sea estudiándola o escuchándola.

Vaiṣṇavové jsou zdaleka největšími filosofy na světě a největším z nich byl Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu, jehož filosofii znovu představil o necelých čtyři sta let později Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Mahārāja. Je tedy třeba dobře vědět, že vaiṣṇavští filosofové nejsou žádní sentimentalisté nebo laciní oddaní, jako jsou sahajiyové.Všichni vaiṣṇavští ācāryové byli nesmírně vzdělaní učenci, kteří plně chápali filosofii vedānty, protože bez znalosti filosofie vedānty nelze být ācāryou. K tomu, aby indičtí transcendentalisté, kteří se řídí védskými zásadami, někoho přijali jako ācāryu, musí být nesmírně vzdělaným odborníkem ve filosofii vedānty, kterým se stane buď poslechem, nebo studiem.

El bhakti se desarrolla en base a la filosofía vedānta. Esto se declara en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.12):

Žijeme-li podle filosofie vedānty, rozvine se bhakti. To je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.12):

tac chraddadhānā munayojñāna-vairāgya-yuktayā
paśyanty ātmani cātmānaṁ
bhaktyā śruta-gṛhītayā
tac chraddadhānā munayojñāna-vairāgya-yuktayā
paśyanty ātmani cātmānaṁ
bhaktyā śruta-gṛhītayā

Las palabras bhaktyā śruta-gṛhītayā de ese verso son muy importantes, porque indican que el bhakti debe basarse en la filosofía de los Upaniṣads y del Vedānta-sūtra. Śrīla Rūpa Gosvāmī dijo:

Slova bhaktyā śruta-gṛhītayā v tomto verši jsou velice důležitá, protože vyjadřují, že bhakti musí být založená na filosofii Upaniṣad a Vedānta-sūtry. Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl:

śruti-smṛti-purāṇādi-pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate
śruti-smṛti-purāṇādi-pañcarātra-vidhiṁ vinā
aikāntikī harer bhaktir
utpātāyaiva kalpate

«El servicio devocional practicado sin referencia a los Vedas, Purāṇas, Pañcarātras, etc., debe considerarse sentimentalismo, y no produce más que trastornos a la sociedad» (Brs. 1.2.101). Existen diferentes grados de vaiṣṇavas (kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī y uttama-adhikārī), pero para ser un predicador madhyama-adhikārī hay que ser un erudito docto en el Vedānta-sūtra y otras Escrituras védicas, porque cuando el bhakti-yoga se desarrolla en base a la filosofía vedānta es objetivo y estable. A este respecto, podemos citar la traducción y el significado del verso antes mencionado Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.12):

„Oddaná služba vykonávaná bez odkazu na Védy, Purāṇy, Pañcarātry a tak dále musí být považována za sentimentalismus a není ničím jiným než rušivým prvkem ve společnosti.“ Ačkoliv existují různé úrovně vaiṣṇavů (kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī), ale abychom mohli být kazateli úrovně madhyama-adhikārī, musíme být učenci vzdělanými ve Vedānta-sūtře a další védské literatuře, protože když se bhakti-yogarozvine na základě filosofie vedānty, je skutečná a stálá. V této souvislosti můžeme citovat překlad a význam verše zmíněného výše (Bhāg. 1.2.12):

TRANSLATION

TRANSLATION

«Esa Verdad Absoluta la comprende el estudiante o sabio seriamente inquisitivo, dotado de conocimiento y que se ha desapegado al ofrecer servicio devocional y escuchar el Vedānta-śruti.

Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímně hledající studenti nebo mudrci s rozvinutým poznáním a odpoutaností tak, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.

PURPORT

PURPORT

«La Verdad Absoluta se llega a comprender plenamente mediante el proceso del servicio devocional al Señor Vāsudeva, la Suprema Personalidad de Dios, que es la Verdad Absoluta en Su forma completa. El Brahman es la refulgencia trascendental de Su cuerpo, y Paramātmā es Su representación parcial. Por tanto, la comprensión Brahman o Paramātmā de la Verdad Absoluta no es más que una comprensión parcial. Hay cuatro tipos diferentes de seres vivientes: los karmīs, los jñānīs, los yogīs y los devotos. Los karmīs son materialistas, mientras que los otros tres son trascendentales. Los espiritualistas de primera categoría son los devotos que han comprendido a la Personalidad Suprema. Los espiritualistas de segunda categoría son aquellos que han comprendido parcialmente la porción plenaria de la Persona Absoluta. Y los espiritualistas de tercera categoría son aquellos que apenas han comprendido el foco espiritual de la Persona Absoluta. Como se afirma en la Bhagavad-gītā y otras Escrituras védicas, se puede llegar a comprender a la Persona Suprema por medio del servicio devocional, que se apoya en el conocimiento pleno y el desapego de todo contacto material. Ya hemos hablado del hecho de que del servicio devocional provienen el conocimiento y el desapego del contacto material. Así como la comprensión del Brahman y de Paramātmā son comprensiones imperfectas de la Verdad Absoluta, los medios para comprender el Brahman y Paramātmā, es decir, los senderos del jñāna y del yoga, son también medios imperfectos de comprender la Verdad Absoluta. El servicio devocional se basa en la combinación del conocimiento pleno y el desapego de todo contacto material establecidos por recepción auditiva del Vedānta-śruti, y es el único método perfecto para que el estudiante serio e inquisitivo comprenda la Verdad Absoluta. El servicio devocional no es, por lo tanto, un medio destinado a la clase de espiritualistas menos inteligentes.

Dokonalé realizace Absolutní Pravdy můžeme dosáhnout oddanou službou Pánu, Osobnosti Božství Vāsudevovi, který je plně projevenou Absolutní Pravdou. Brahman představuje Jeho transcendentální tělesnou záři a Paramātmā je Jeho částečné zastoupení. Realizace Brahmanu či Paramātmy jsou tedy jen částečnými realizacemi Absolutní Pravdy. Existují čtyři druhy lidí: karmī, jñānī, yogī a oddaní. Karmī jsou materialisticky, a zbývající tři skupiny transcendentálně založení lidé. Prvotřídními transcendentalisty jsou oddaní, jež realizovali Nejvyšší Osobnost. Transcendentalisté druhého stupně jsou ti, kteří dokázali částečně realizovat úplnou část absolutní osobnosti, zatímco transcendentalisté třetího stupně dokázali stěží realizovat duchovní podstatu absolutní osoby. Bhagavad-gītā i jiná védská písma praví, že Nejvyšší Osobnost můžeme realizovat jen oddanou službou, která pevně stojí na úplném poznání a odpoutanosti od hmotné společnosti. O skutečnosti, že poznání a odpoutání od hmotné společnosti následují oddanou službu, jsme se již zmínili. Protože realizace Brahmanu a Paramātmy jsou neúplnými realizacemi Absolutní Pravdy, jsou metody, které k těmto realizacím vedou – cesta jñāny a yogy – rovněž neúplné. Oddaná služba založená na dokonalém poznání a na odpoutanosti od hmoty a posílená poslechem Vedānta-śruti je jediná dokonalá metoda, jež umožňuje svědomitému a zvídavému studentovi dosáhnout úplné realizace Absolutní Pravdy. Oddaná služba není v žádném případě určena pro nějaké méně vzdělané transcendentalisty.

Hay tres clases de devotos: la primera, la segunda y la tercera. Los devotos de tercera clase, los neófitos, que ni tienen conocimiento ni desapego del contacto con la materia, sino que solamente están atraídos por el proceso preliminar de adorar a la Deidad en el templo, se llaman devotos materialistas. Los devotos materialistas están más apegados al beneficio material que al trascendental. Por tanto, es necesario hacer progresos muy precisos para, desde el nivel de servicio devocional material, alcanzar el nivel devocional de segunda clase. En el nivel de segunda clase, el devoto puede ver cuatro principios en la línea devocional: la Personalidad de Dios, Sus devotos, los ignorantes y los envidiosos. Es necesario elevarse, al menos, a la etapa de devoto de segunda clase, y de este modo, volverse merecedor de conocer la Verdad Absoluta.

Oddaní se dělí do třech tříd. Oddaný třetí třídy je začátečník. Nemá poznání a není odpoutaný od hmoty. Protože jej přitahuje jen počáteční stádium uctívání Božstva v chrámu, nazývá se také materialistický oddaný. Materialistický oddaný dává místo duchovního prospěchu přednost hmotnému zisku. Měl by se tedy rozhodně z tohoto stádia materialistické oddanosti dostat do postavení oddaného druhé třídy. Ten dělí osoby podle zásad oddanosti na čtyři kategorie: na Osobnost Božství, Pánovy oddané, nevědomé a závistivé. Člověk by se měl dopracovat alespoň do postavení oddaného druhé třídy. Jen tehdy bude způsobilý poznat Absolutní Pravdu.

El devoto de tercera clase, por tanto, debe recibir las instrucciones del servicio devocional de las fuentes autorizadas del Bhāgavatam. El primer Bhāgavatam es la persona que es un devoto puro, y el otro Bhāgavatam es el mensaje de Dios. El devoto de tercera clase debe, por tanto, acudir al devoto puro para aprender las instrucciones del servicio devocional. Ese devoto puro no es un profesional que se gana la vida aprovechándose del Bhāgavatam. Ese devoto debe ser un representante de Śukadeva Gosvāmī, como Sūta Gosvāmī, y debe predicar el culto del servicio devocional para el beneficio completo de todos. El devoto neófito tiene poca inclinación a escuchar a las autoridades. Ese devoto neófito hace ostentación de escuchar a un profesional para satisfacer sus sentidos. Este tipo de proceso de escuchar y de cantar lo ha estropeado todo, de manera que hay que tener gran cuidado con los procesos defectuosos. Los mensajes santos de Dios, como aparecen en la Bhagavad-gītā o en el Śrīmad-Bhāgavatam, son temas trascendentales, indudablemente; pero aunque lo sean, estas temáticas trascendentales no deben recibirse de un profesional que las contamina, como la serpiente que envenena la leche con el simple contacto de su lengua.

Oddaněmu třetí třídy se musí dostat o oddané službě patřičného poučení z autorizovaných zdrojů – odBhāgavatů. Prvním Bhāgavatou je autorizovaný oddaný a druhým je Bhāgavatam – poselství Boha. Oddaný třetí třídy se musí obrátit na seberealizovaného oddaného a být jím patřičně vyškolen v oddané službě. Takový oddaný však není profesionál, který se učením Bhāgavatamu živí. Musí být zástupcem Śukadevy Gosvāmīho, jako byl Sūta Gosvāmī. Musí lidem kázat o oddané službě, a tak přispívat k všestrannému blahu všech. Začínající oddaný nemá velkou touhu naslouchat autoritám. Naslouchání jen předstírá a poslouchá jen profesionální vypravěče, kteří uspokojují jeho smysly. Tento poslech a přednes představují zcela bezcenné, ba i závadné počínání, jehož bychom se měli vyvarovat. Svaté poselství Boha v Bhagavad-gītěŚrīmad-Bhāgavatamu je zajisté transcendentální, ale přesto je nutné vyvarovat se tomu, abychom mu naslouchali od profesionálních vypravěčů, kteří je znehodnotí stejně jako had mléko, když se ho dotkne svým jazykem.

Para poder avanzar, el devoto sincero debe estar preparado a escuchar las Escrituras védicas como los Upaniṣads, el Vedānta y otros escritos que dejaron autoridades o Gosvāmīs en el pasado. Sin escuchar estas Escrituras, no se puede avanzar. Y sin oír ni seguir las instrucciones, el alarde del servicio devocional pierde todo valor y se convierte en un obstáculo en el sendero del servicio devocional. Por tanto, a menos que el servicio devocional esté basado en los principios de la autoridad de śruti, smṛti, purāṇa y pañcarātra, el alarde de servicio devocional debe rechazarse de inmediato. El devoto que no esté autorizado no debe ser nunca reconocido como un devoto puro. Mediante la asimilación de estos mensajes de las Escrituras védicas, es posible ver constantemente el omnipresente aspecto localizado de la Personalidad de Dios dentro del propio ser. Esto se llama samādhi» (Bhāg. 1.2.12, Significado).

Upřímný oddaný se musí v zájmu svého pokroku věnovat poslechu védských textů, jako jsou Upaniṣady, Vedānta-sūtra a jiná díla předchozích autorit, Gosvāmīch. Pokud si tyto texty nevyslechne, nebude schopen udělat skutečný pokrok. Pouhé napodobování oddané služby bez vyslechnutí a následování pokynů těchto textů je jen ztrátou času, a tím pádem jistou překážkou na cestě opravdové oddané služby. Pokud tedy oddaná služba nestojí na zásadách autorit śruti, smṛti, Purāṇ a Pañcarātry, musíme takové nepovolané předvádění oddané služby okamžitě zavrhnout. Žádného samozvaného oddaného nelze nikdy přijímat jako čistého oddaného. Osvojení si těchto poselství védských textů dává možnost neustále vidět ve svém nitru všudypřítomný lokalizovaný aspekt Osobnosti Božství. Tomu se říká samādhi.