Text 4
Sloka 4
Devanagari
Dévanágarí
पप्रच्छ कथ्यतां वत्स मन्यते साधु यद्भवान् ॥ ४ ॥
Text
Verš
aṅkam āropya pāṇḍava
papraccha kathyatāṁ vatsa
manyate sādhu yad bhavān
aṅkam āropya pāṇḍava
papraccha kathyatāṁ vatsa
manyate sādhu yad bhavān
Synonyms
Synonyma
ekadā — once upon a time; asura-rāṭ — the Emperor of the asuras; putram — his son; aṅkam — on the lap; āropya — placing; pāṇḍava — O Mahārāja Yudhiṣṭhira; papraccha — inquired; kathyatām — let it be told; vatsa — my dear son; manyate — considers; sādhu — the best; yat — that which; bhavān — your good self.
Translation
Překlad
My dear King Yudhiṣṭhira, once upon a time the King of the demons, Hiraṇyakaśipu, took his son Prahlāda on his lap and very affectionately inquired: My dear son, please let me know what you think is the best of all the subjects you have studied from your teachers.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, jednou si král démonů Hiraṇyakaśipu posadil svého syna na klín a láskyplně se ho otázal: Můj milý synu Prahlāde, pověz mi prosím, co považuješ za nejlepší ze všeho, co ses naučil od svých učitelů.
Purport
Význam
Hiraṇyakaśipu did not ask his young son anything that would be very difficult for him to answer; instead, he gave the boy a chance to speak plainly about whatever he thought might be best. Prahlāda Mahārāja, of course, being a perfect devotee, knew everything and could say what the best part of life is. In the Vedas it is said, yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati: if one properly understands God, he can understand any subject matter very nicely. Sometimes we have to challenge big scientists and philosophers, but by the grace of Kṛṣṇa we emerge successful. It is impossible, practically speaking, for ordinary men to challenge scientists or philosophers concerning genuine knowledge, but a devotee can challenge them because the best of everything is known to a devotee by the grace of Kṛṣṇa. As confirmed in Bhagavad-gītā (10.11):
Hiraṇyakaśipu se svého malého syna neptal na nic, na co by pro něho bylo obtížné odpovědět; dal chlapci příležitost otevřeně hovořit o čemkoliv, co považoval za nejlepší. Prahlāda Mahārāja, který byl dokonalým oddaným, samozřejmě věděl vše a dovedl říci, co je v životě nejlepší. Ve Védách je řečeno: yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati — pokud někdo náležitě zná Boha, zná dobře i vše ostatní. Někdy musíme oponovat velkým vědcům a filozofům, ale milostí Kṛṣṇy vycházíme z debat vítězně. Pro obyčejné lidi je prakticky nemožné stavět se proti vědcům či filozofům ohledně pravého poznání, ale oddaný to může dělat, protože milostí Kṛṣṇy zná to, co je ze všeho nejlepší. Bhagavad-gītā (10.11) to dokládá takto:
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
Kṛṣṇa, who is situated in the core of everyone’s heart as the Supersoul, dissipates all the ignorance from the heart of a devotee. As a special favor, He enlightens the devotee with all knowledge by putting before him the torch of light. Prahlāda Mahārāja, therefore, knew the best of knowledge, and when his father inquired from him, Prahlāda gave him that knowledge. Prahlāda Mahārāja was able to solve the most difficult parts of problems because of his advanced Kṛṣṇa consciousness. Therefore he replied as follows.
Kṛṣṇa, který v podobě Nadduše sídlí v srdci každého, odstraňuje ze srdce oddaného veškerou nevědomost. Projevuje oddanému zvláštní přízeň — zajišťuje mu osvícení veškerým poznáním tak, že před něho umístí pochodeň, která vše osvětlí. Prahlāda Mahārāja tedy znal to nejlepší z veškerého poznání, a právě to svému otci na jeho dotaz předal. Díky svému rozvinutému vědomí Kṛṣṇy dokázal Prahlāda vyřešit i ty nejobtížnější problémy. Odpověděl proto následovně.