Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

श्रीप्रह्लाद उवाच
तत्साधु मन्येऽसुरवर्य देहिनां
सदा समुद्विग्नधियामसद्ग्रहात् ।
हित्वात्मपातं गृहमन्धकूपं
वनं गतो यद्धरिमाश्रयेत ॥ ५ ॥

Text

Verš

śrī-prahlāda uvāca
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta
śrī-prahlāda uvāca
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
hitvātma-pātaṁ gṛham andha-kūpaṁ
vanaṁ gato yad dharim āśrayeta

Synonyms

Synonyma

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja replied; tat — that; sādhu — very good, or the best part of life; manye — I think; asura-varya — O King of the asuras; dehinām — of persons who have accepted the material body; sadā — always; samudvigna — full of anxieties; dhiyām — whose intelligence; asat-grahāt — because of accepting the temporary body or bodily relations as real (thinking “I am this body, and everything belonging to this body is mine”); hitvā — giving up; ātma-pātam — the place where spiritual culture or self-realization is stopped; gṛham — the bodily concept of life, or household life; andha-kūpam — which is nothing but a blind well (where there is no water but one nonetheless searches for water); vanam — to the forest; gataḥ — going; yat — which; harim — the Supreme Personality of Godhead; āśrayeta — may take shelter of.

śrī-prahlādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja odpověděl; tat — to; sādhu — velmi dobré, to nejlepší v životě; manye — myslím; asura-varya — ó králi asurů; dehinām — těch, kdo přijali hmotné tělo; sadā — vždy; samudvigna — plná úzkosti; dhiyām — jejichž inteligence; asat-grahāt — jelikož pokládají dočasné tělo či vztahy na úrovni těla za skutečné (myslí si: “Já jsem toto tělo a vše, co k němu patří, je moje”); hitvā — zříci se; ātma-pātam — místa, kde je zastaven rozvoj duchovní kultury či seberealizace; gṛham — tělesné pojetí života, život hospodáře; andha-kūpam — jež není ničím jiným než zarostlou studnou (kde není žádná voda, ale člověk ji tam přesto hledá); vanam — do lesa; gataḥ — jít; yat — který; harim — u Nejvyšší Osobnosti Božství; āśrayeta — může přijmout útočiště.

Translation

Překlad

Prahlāda Mahārāja replied: O best of the asuras, King of the demons, as far as I have learned from my spiritual master, any person who has accepted a temporary body and temporary household life is certainly embarrassed by anxiety because of having fallen in a dark well where there is no water but only suffering. One should give up this position and go to the forest [vana]. More clearly, one should go to Vṛndāvana, where only Kṛṣṇa consciousness is prevalent, and should thus take shelter of the Supreme Personality of Godhead.

Prahlāda Mahārāja odpověděl: Ó nejlepší z asurů, králi démonů! Od svého duchovního učitele jsem se naučil, že ten, kdo přijal dočasné tělo a dočasný život hospodáře, je soužen úzkostí, protože spadl do temné studny, kde není žádná voda, ale pouze utrpení. Člověk by měl s takovým životem skončit a odejít do lesa (vanu). Přesněji řečeno, měl by jít do Vṛndāvanu, kde existuje pouze vědomí Kṛṣṇy, a tak přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.

Purport

Význam

Hiraṇyakaśipu thought that Prahlāda, being nothing but a small boy with no actual experience, might reply with something pleasing but nothing practical. Prahlāda Mahārāja, however, being an exalted devotee, had acquired all the qualities of education.

Hiraṇyakaśipu si myslel, že Prahlāda jako pouhý malý chlapec bez jakékoliv zkušenosti může říci něco příjemného, ale rozhodně nic praktického. Prahlāda Mahārāja však byl vznešený oddaný, a projevoval tedy všechny charakteristiky vzdělání.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“One who has unflinching devotional faith in Kṛṣṇa consistently manifests all the good qualities of Kṛṣṇa and the demigods. However, he who has no devotion to the Supreme Personality of Godhead has no good qualifications because he is engaged by mental concoction in material existence, which is the external feature of the Lord.” (Bhāg. 5.18.12) So-called educated philosophers and scientists who are simply on the mental platform cannot distinguish between what is actually sat, eternal, and what is asat, temporary. The Vedic injunction is asato mā jyotir gama: everyone should give up the platform of temporary existence and approach the eternal platform. The soul is eternal, and topics concerning the eternal soul are actually knowledge. Elsewhere it is said, apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām: those who are attached to the bodily conception of life and who thus stick to life as a gṛhastha, or householder, on the platform of material sense enjoyment, cannot see the welfare of the eternal soul. Prahlāda Mahārāja confirmed this by saying that if one wants success in life, he should immediately understand from the right sources what his self-interest is and how he should mold his life in spiritual consciousness. One should understand himself to be part and parcel of Kṛṣṇa and thus completely take shelter of His lotus feet for guaranteed spiritual success. Everyone in the material world is in the bodily conception, struggling hard for existence, life after life. Prahlāda Mahārāja therefore recommended that to stop this material condition of repeated birth and death, one should go to the forest (vana).

“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů. Ten, kdo však postrádá oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, nemá žádné dobré vlastnosti, protože je prostřednictvím mentální spekulace pohroužen v hmotné existenci, jež je vnějším aspektem Pána.” (Bhāg. 5.18.12) Takzvaní vzdělaní filozofové a vědci, kteří jsou zjevně na mentální úrovni, nedokáží rozlišit mezi tím, co je skutečně sat, věčné, a co je asat, dočasné. Védy přikazují: asato mā jyotir gama — každý by se měl zříci úrovně dočasné existence a dospět na úroveň věčnosti. Duše je věčná a náměty týkající se věčné duše představují skutečné poznání. Na jiném místě je řečeno: apaśyatām ātma-tattvaṁ gṛheṣu gṛha-medhinām — ti, kdo jsou poutáni k tělesnému pojetí života, a tak lpí na životě gṛhasthy (hospodáře) na úrovni hmotného smyslového požitku, nemohou vidět, co je dobré pro věčnou duši. Prahlāda Mahārāja to potvrzuje, když říká, že chce-li někdo dosáhnout v životě úspěchu, měl by neprodleně ze správných zdrojů zjistit, co je v jeho vlastním zájmu a jak má uzpůsobit svůj život na základě duchovního vědomí. Měl by poznat, že je nedílnou částí Kṛṣṇy, a pak se zcela odevzdat u Jeho lotosových nohou, což mu zaručí duchovní úspěch. Všichni v hmotném světě se považují za tělo a jeden život za druhým vedou těžký boj o přežití. Prahlāda Mahārāja tedy doporučil, že člověk má odejít do lesa (vanu), aby ukončil toto hmotné podmínění, ve kterém se musí opakovaně rodit a umírat.

In the varṇāśrama system, one first becomes a brahmacārī, then a gṛhastha, a vānaprastha and finally a sannyāsī. Going to the forest means accepting vānaprastha life, which is between gṛhastha life and sannyāsa. As confirmed in the Viṣṇu Purāṇa (3.8.9), varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate: by accepting the institution of varṇa and āśrama, one can very easily elevate himself to the platform of worshiping Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead. Otherwise, if one remains in the bodily conception, one must rot within this material world, and his life will be a failure. Society must have divisions of brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra, and for spiritual advancement one must gradually develop as a brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsī. Prahlāda Mahārāja recommended that his father accept vānaprastha life because as a gṛhastha he was becoming increasingly demoniac due to bodily attachment. Prahlāda recommended to his father that accepting vānaprastha life would be better than going deeper and deeper into gṛham andha-kūpam, the blind well of life as a gṛhastha. In our Kṛṣṇa consciousness movement we therefore invite all the elderly persons of the world to come to Vṛndāvana and stay there in retired life, making advancement in spiritual consciousness, Kṛṣṇa consciousness.

V systému varṇāśramy se muž nejprve stává brahmacārīnem, potom gṛhasthou, vānaprasthou a nakonec sannyāsīnem. Odejít do lesa znamená přijmout život vānaprasthy, což je stav mezi životem gṛhasthy a sannyāsem. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) dokládá: varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān viṣṇur ārādhyate — přijetím instituce vareṇ a āśramů může člověk snadno dospět na úroveň uctívání Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Bude-li se naopak držet tělesného pojetí, nevyhnutelně zůstane hnít v tomto hmotném světě a nepřivede tak svůj život k úspěchu. Společnost se musí dělit na třídy brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů a za účelem duchovního pokroku se člověk musí postupně stávat brahmacārīnem, gṛhasthou, vānaprasthou a sannyāsīnem. Prahlāda Mahārāja svému otci doporučoval, aby přijal život vānaprasthy, neboť jako gṛhastha pod vlivem pout k tělu projevoval stále více démonských sklonů. Radil mu, že přijmout život vānaprasthy bude lepší, než se víc a víc propadat do temné studny jako gṛhastha (gṛham andha-kūpam). V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto zveme všechny staré lidi z celého světa do Vṛndāvanu, kde mohou žít v ústraní a rozvíjet duchovní vědomí, vědomí Kṛṣṇy.