Text 18
Sloka 18
Devanagari
Dévanágarí
पुरञ्जन: स्वमहिषीं निरीक्ष्यावधुतां भुवि ।
तत्सङ्गोन्मथितज्ञानो वैक्लव्यं परमं ययौ ॥ १८ ॥
Text
Verš
purañjanaḥ sva-mahiṣīṁ
nirīkṣyāvadhutāṁ bhuvi
tat-saṅgonmathita-jñāno
vaiklavyaṁ paramaṁ yayau
purañjanaḥ sva-mahiṣīṁ
nirīkṣyāvadhutāṁ bhuvi
tat-saṅgonmathita-jñāno
vaiklavyaṁ paramaṁ yayau
Synonyms
Synonyma
nāradaḥ uvāca — the great sage Nārada spoke; purañjanaḥ — King Purañjana; sva-mahiṣīm — his own Queen; nirīkṣya — after seeing; avadhutām — appearing like a mendicant; bhuvi — on the ground; tat — her; saṅga — by association; unmathita — encouraged; jñānaḥ — whose knowledge; vaiklavyam — bewilderment; paramam — supreme; yayau — obtained.
nāradaḥ uvāca — velký mudrc Nārada pravil; purañjanaḥ — král Purañjana; sva-mahiṣīm — svoji královnu; nirīkṣya — když uviděl; avadhutām — která vypadala jako potulný mnich; bhuvi — na zemi; tat — ji; saṅga — společností; unmathita — povzbuzené; jñānaḥ — jehož poznání; vaiklavyam — zmatenost; paramam — nejvyšší; yayau — získal.
Translation
Překlad
The great sage Nārada continued: My dear King Prācīnabarhi, as soon as King Purañjana saw his Queen lying on the ground, appearing like a mendicant, he immediately became bewildered.
Velký mudrc Nārada pokračoval: Můj milý králi Prācīnabarhi, jakmile král Purañjana uviděl svoji královnu, jak leží na zemi jako potulný mnich, byl z toho velice zmatený.
Purport
Význam
In this verse the word avadhutām is especially significant, for it refers to a mendicant who does not take care of his body. Since the Queen was lying on the ground without bedding and proper dress, King Purañjana became very much aggrieved. In other words, he repented that he had neglected his intelligence and had engaged himself in the forest in killing animals. In other words, when one’s good intelligence is separated or neglected, he fully engages in sinful activities. Due to neglecting one’s good intelligence, or Kṛṣṇa consciousness, one becomes bewildered and engages in sinful activities. Upon realizing this, a man becomes repentant. Such repentance is described by Narottama dāsa Ṭhākura:
V tomto verši je zvláště důležité slovo avadhutām, neboť označuje potulného mnicha, který se nestará o své tělo. Krále Purañjanu velice zarmoutilo, že královna ležela na zemi bez matrací a náležitého oděvu. Litoval, že zanedbal svoji inteligenci a oddával se zabíjení zvířat v lese. Jinými slovy, když člověk zanedbá svoji dobrou inteligenci, propadne hříšným činnostem. Zanedbání dobré inteligence neboli vědomí Kṛṣṇy vede k tomu, že je člověk zmatený a vykonává hříšné činnosti. Když si to uvědomí, začne se kát. Toto pokání popsal Narottama dāsa Ṭhākura:
manuṣya-janama pāiyā, rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
manuṣya-janama pāiyā,
rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā,
jāniyā śuniyā viṣa khāinu
Narottama dāsa Ṭhākura herein says that he repents for having spoiled his human life and knowingly drunk poison. By not being Kṛṣṇa conscious, one willingly drinks the poison of material life. The purport is that one certainly becomes addicted to sinful activities when he becomes devoid of his good chaste wife, or when he has lost his good sense and does not take to Kṛṣṇa consciousness.
Narottama dāsa Ṭhākura zde říká, že lituje toho, jak promarnil svůj lidský život a vědomě pil jed. Pokud člověk nežije ve vědomí Kṛṣṇy, vědomě pije jed materialistického života. Význam je takový, že když člověk přijde o svoji počestnou manželku neboli když ztratí zdravý rozum a nerozvíjí vědomí Kṛṣṇy, jistě propadne hříšným činnostem.