Text 32
Sloka 32
Devanagari
Dévanágarí
इत्थं पुरञ्जनं नारी याचमानमधीरवत् ।
अभ्यनन्दत तं वीरं हसन्ती वीर मोहिता ॥ ३२ ॥
Text
Verš
itthaṁ purañjanaṁ nārī
yācamānam adhīravat
abhyanandata taṁ vīraṁ
hasantī vīra mohitā
itthaṁ purañjanaṁ nārī
yācamānam adhīravat
abhyanandata taṁ vīraṁ
hasantī vīra mohitā
Synonyms
Synonyma
nāradaḥ uvāca — the great sage Nārada continued to speak; ittham — upon this; purañjanam — unto Purañjana; nārī — the woman; yācamānam — begging; adhīra-vat — being too impatient; abhyanandata — she addressed; tam — him; vīram — the hero; hasantī — smiling; vīra — O hero; mohitā — being attracted by him.
Translation
Překlad
Nārada continued: My dear King, when Purañjana became so attracted and impatient to touch the girl and enjoy her, the girl also became attracted by his words and accepted his request by smiling. By this time she was certainly attracted by the King.
Nārada pokračoval: Můj milý králi, když byl Purañjana takto okouzlen a nemohl se dočkat, až se dívky dotkne a bude si s ní užívat, dívku také okouzlila jeho slova a úsměvem dala najevo svůj souhlas. Král ji tou dobou již nepochybně přitahoval.
Purport
Význam
By this incident we can understand that when a man is aggressive and begins to woo a woman, the woman becomes attracted to the man. This process is described in the Bhāgavatam (5.5.8) as puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etam. This attraction is enacted on the platform of sexual life. Thus the sex impulse is the platform of material engagement. This conditional life, the platform of material sense enjoyment, is the cause of forgetfulness of spiritual life. In this way a living entity’s original Kṛṣṇa consciousness becomes covered or converted into material consciousness. Thus one engages in the business of sense gratification.
Na tomto příkladě vidíme, že když je muž průbojný a začne se ženě dvořit, bude ji přitahovat. Bhāgavatam (5.5.8) to popisuje slovy puṁsaḥ striyā mithunī-bhāvam etam. Vzájemné okouzlení se odehrává na úrovni sexu, a sexuální pud je tedy základnou hmotných činností. Tento podmíněný život, založený na hmotném smyslovém požitku, je příčinou zapomnění duchovního života. Tím je zahaleno původní vědomí živé bytosti, vědomí Kṛṣṇy, mění se v hmotné vědomí a živá bytost se začíná věnovat uspokojování smyslů.