Text 47

Sloka 47

Devanagari

Dévanágarí

अपापेषु स्वभृत्येषु बालेनापक्‍वबुद्धिना ।
पापं कृतं तद्भगवान् सर्वात्मा क्षन्तुमर्हति ॥ ४७ ॥

Text

Verš

apāpeṣu sva-bhṛtyeṣu
bālenāpakva-buddhinā
pāpaṁ kṛtaṁ tad bhagavān
sarvātmā kṣantum arhati

Synonyms

Synonyma

apāpeṣu — unto one who is completely free from all sins; sva-bhṛtyeṣu — unto one who is subordinate and deserves to be protected; bālena — by a child; apakva — who is immature; buddhinā — by intelligence; pāpam — sinful act; kṛtam — has been done; tat bhagavān — therefore the Personality of Godhead; sarva-ātmā — who is all-pervading; kṣantum — just to pardon; arhati — deserve.

apāpeṣu — toho, kdo je zcela prost všech hříchů; sva-bhṛtyeṣu — toho, kdo je podřízený a zasluhuje ochranu; bālena — dítětem; apakva — které je nezkušené; buddhinā — inteligencí; pāpam — hříšný čin; kṛtam — byl spáchán; tat bhagavān — proto Osobnost Božství; sarva-ātmā — všeprostupující; kṣantum — aby omluvil; arhati — zasluhuje.

Translation

Překlad

Then the ṛṣi prayed to the all-pervading Personality of Godhead to pardon his immature boy, who had no intelligence and who committed the great sin of cursing a person who was completely free from all sins, who was subordinate and who deserved to be protected.

Potom se ṛṣi modlil k všeprostupující Osobnosti Božství o odpuštění pro svého nezkušeného syna, který neměl žádnou inteligenci a který spáchal velký hřích, když proklel toho, jenž byl zcela prost všech hříchů, jenž byl podřízený a zasluhoval si ochranu.

Purport

Význam

Everyone is responsible for his own action, either pious or sinful. Ṛṣi Śamīka could foresee that his son had committed a great sin by cursing Mahārāja Parīkṣit, who deserved to be protected by the brāhmaṇas, for he was a pious ruler and completely free from all sins because of his being a first-class devotee of the Lord. When an offense is done unto the devotee of the Lord, it is very difficult to overcome the reaction. The brāhmaṇas, being at the head of the social orders, are meant to give protection to their subordinates and not to curse them. There are occasions when a brāhmaṇa may furiously curse a subordinate kṣatriya or vaiśya, etc., but in the case of Mahārāja Parīkṣit there were no grounds, as already explained. The foolish boy had done it out of sheer vanity in being a brāhmaṇa’s son, and thus he became liable to be punished by the law of God. The Lord never forgives a person who condemns His pure devotee. Therefore, by cursing a king the foolish Śṛṅgi had committed not only a sin but also the greatest offense. Therefore the ṛṣi could foresee that only the Supreme Personality of Godhead could save his boy from his sinful act. He therefore directly prayed for pardon from the Supreme Lord, who alone can undo a thing which is impossible to change. The appeal was made in the name of a foolish boy who had developed no intelligence at all.

Každý je zodpovědný za své jednání, ať už zbožné či hříšné. Ṛṣi Śamīka viděl, že jeho syn spáchal velký hřích, když proklel Mahārāje Parīkṣita, který si zasluhoval ochranu od brāhmaṇů, jelikož byl zbožným vládcem a jakožto prvotřídní oddaný Pána byl zcela prost všech hříchů. Dopustí-li se někdo přestupku vůči oddanému Pána, reakci je velice těžké překonat. Brāhmaṇové, kteří jsou hlavou společenských řádů, mají dávat svým podřízeným ochranu a ne je proklínat. Za jistých okolností může nahněvaný brāhmaṇa proklít podřízeného kṣatriyu či vaiśyu atd., ale v případě Mahārāje Parīkṣita k tomu nebyl důvod, jak je vysvětleno dříve. Pošetilý hoch tak učinil z vyložené pýchy na to, že je synem brāhmaṇy, a proto se na něho vztahoval trest Božího zákona. Pán nikdy neodpouští tomu, kdo odsoudí Jeho čistého oddaného. Prokletím krále se tedy pošetilý Śṛṅgi dopustil nejen hříchu, ale také největšího přestupku. Ṛṣi proto viděl, že jeho syna mohl od hříšného činu osvobodit jedině Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Modlil se o odpuštění proto přímo k Nejvyššímu Pánovi, neboť jedině On může změnit i nezměnitelné. Modlil se ve jménu pošetilého hocha, který neměl ještě žádnou inteligenci.

A question may be raised herein that since it was the desire of the Lord that Parīkṣit Mahārāja be put into that awkward position so that he might be delivered from material existence, then why was a brāhmaṇa’s son made responsible for this offensive act? The answer is that the offensive act was performed by a child only so that he could be excused very easily, and thus the prayer of the father was accepted. But if the question is raised why the brāhmaṇa community as a whole was made responsible for allowing Kali into the world affairs, the answer is given in the Varāha Purāṇa that the demons who acted inimically toward the Personality of Godhead but were not killed by the Lord were allowed to take birth in the families of brāhmaṇas to take advantage of the Age of Kali. The all-merciful Lord gave them a chance to have their births in the families of pious brāhmaṇas so that they could progress toward salvation. But the demons, instead of utilizing the good opportunity, misused the brahminical culture due to being puffed up by vanity in becoming brāhmaṇas. The typical example is the son of Śamīka Ṛṣi, and all the foolish sons of brāhmaṇas are warned hereby not to become as foolish as Śṛṅgi and to be always on guard against the demoniac qualities which they had in their previous births. The foolish boy was, of course, excused by the Lord, but others, who may not have a father like Śamīka Ṛṣi, will be put into great difficulty if they misuse the advantages obtained by birth in a brāhmaṇa family.

Na tomto místě je možné se otázat, proč nesl syn brāhmaṇy zodpovědnost za tento přestupek, když to byla Pánova touha, aby se Parīkṣit Mahārāja dostal do takové těžké situace a mohl být osvobozen z hmotné existence. Odpovědí je, že přestupku se dopustilo pouhé dítě, takže bylo možné ho velice snadno prominout. Modlitba otce tedy byla přijata. Zeptáme-li se však, proč tedy celá společenská skupina brāhmaṇů nese zodpovědnost za vpuštění Kaliho do světového dění, odpověď se dočteme ve Varāha Purāṇě, kde stojí, že démoni, kteří jednali nepřátelsky vůči Osobnosti Božství, ale které Pán nezabil, dostali možnost narodit se v rodinách brāhmaṇů, aby využili věku Kali. Svrchovaně milostivý Pán jim dal příležitost, aby se narodili v rodinách zbožných brāhmaṇů a mohli tak dělat pokroky ke spasení. Démoni však namísto využití dobré příležitosti začali bráhmanskou kulturu zneužívat a být pyšní, že se stali brāhmaṇy. Syn Śamīky Ṛṣiho je typickým příkladem a všichni pošetilí synové brāhmaṇů zde dostávají varování, aby nejednali tak bláhově jako Śṛṅgi a aby se měli vždy na pozoru před démonskými vlastnostmi, které měli ve svých předchozích životech. Pošetilému chlapci Pán samozřejmě prominul, ale jiní, kteří nemusí mít otce jako byl Śamīka Ṛṣi, se dostanou do velkých potíží, pokud budou zneužívat výhod, které získali zrozením v bráhmanské rodině.