Skip to main content

Kapitola 5

5

Kuntí přirovnává Kršnu k lotosům

 La Visión de los Lotos

namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye
namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye

Skládám hluboké poklony Tobĕ, ó Pane, Jehož břicho je poznačeno prohlubní podobnou lotosovému kvĕtu, Jenž jsi neustále ozdobený girlandami z lotosových kvĕtů, Jehož pohled chladí jako lotos a Jenž máš na chodidlech reliéfy lotosů.

Mis respetuosas reverencias sean para Ti, ¡oh, Señor!, cuyo abdomen está marcado con una depresión semejante a una flor de loto, quien siempre está adornado con guirnaldas de flores de loto, cuya mirada es tan fresca como el loto, y cuyos pies están grabados con lotos.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.22

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.22

Zde jsou uvedeny nĕkteré ze zvláštních znaků na duchovním tĕle Osobnosti Božství, jimiž se Jeho tĕlo liší od ostatních. Toto jsou zvláštní rysy tĕla Nejvyššího Pána. Může se zdát, že Pán vypadá jako jeden z nás, ale na Jeho tĕle jsou zvláštní znaky, kterými se liší od všech ostatních druhů tĕl. Šrímatí Kuntí o sobĕ prohlašuje, že jako žena není způsobilá vidĕt Pána. To je obecné pravidlo, neboť ženy, šúdrové (třída dĕlníků) a dvidža-bandhuové neboli zkažení potomci tří vyšších tříd nemají dostatek inteligence k tomu, aby chápali transcendentální skutečnosti, které se týkají duchovního jména, slávy, vlastností, podob atd. Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tyto osoby, i když nemohou porozumĕt duchovnímu jednání Pána, Ho mohou vidĕt v podobĕ arcā-vigraha. Pán sestupuje do hmotného svĕta jako arcā-vigraha, aby obdařil Svou přízní pokleslé duše včetnĕ žen, šúdrů a dvidža-bandhuů. Jelikož pokleslé duše nevidí nic než hmotu, Pán sestupuje milostivĕ do všech nesčetných vesmírů jako Garbhódakašájí Višnu a z lotosovité prohlubnĕ uprostřed Jeho transcendentálního břicha vyrůstá stonek lotosu, na kterém se rodí Brahmá, první živá bytost ve vesmíru. Pán je proto známý jako Pankadžanábhi. Pán Pankadžanábhi přijímá podobu arcā-vigraha (Svoji transcendentální podobu), která může být z různých prvků: ze dřeva, ze zemĕ, z kovu, z drahokamů, z barev, může být nakreslená v písku nebo může být jen v mysli. Všechny tyto podoby Pána jsou vždy ozdobeny girlandami z lotosových kvĕtů a v chrámech, kde jsou uctívány, má vždy vládnout uklidňující atmosféra oddanosti, která upoutá roztĕkanou pozornost neoddaných, kteří jsou neustále pohrouženi do hmotných hádek. Lidé, kteří meditují, uctívají podobu Pána v mysli. Pán je tedy milostivý i k ženám, šúdrům a dvidža-bandhuům; stačí, aby byli ochotni navštívit chrám, kde probíhá uctívání různých Božstev, která pro nĕ byla vytvořena. Lidé, kteří chodí do chrámů, neuctívají modly, jak prohlašují nĕkteří jedinci s chabým poznáním. Všichni velcí áčárjové zakládali chrámy pro uctívání Boha po celé zemi, aby zprostředkovali milost ménĕ inteligentním lidem; nikdo by nemĕl předstírat, že už stádium chrámového uctívání překonal, když přitom náleží do kategorie šúdrů a žen nebo ještĕ nižší. Na Pána bychom se mĕli začít dívat od Jeho lotosových nohou a postupnĕ zvedat zrak ke stehnům, pasu, hrudi a obličeji. Nikdo by se nemĕl pokoušet hledĕt na tvář Pána, dokud si ještĕ nezvykl dívat se na Jeho lotosové nohy. Šrímatí Kuntí byla tetou Pána, a proto se na Pána nezačala dívat od lotosových nohou, jelikož Pán by se mohl stydĕt. Aby ušetřila Pána nepříjemné situace, hledĕla na Jeho pas a svůj pohled postupnĕ zvedala vzhůru k obličeji a pak zpĕt dolů k lotosovým nohám. Tak bylo vše v pořádku.

He aquí algunas de las señales simbólicas específicas del cuerpo espiritual de la Personalidad de Dios, que distinguen Su cuerpo de los cuerpos de todos los demás. Todas ellas son características especiales del cuerpo del Señor. El Señor puede que parezca ser uno de nosotros, pero Él siempre es distinto, en virtud de Sus características corporales específicas. Śrīmatī Kuntī dice que ella no es apta para ver al Señor, por el hecho de ser mujer. Esto lo dice porque las mujeres, los śūdras (la clase obrera) y los dvija-bandhus, los descendientes desdichados de las tres clases superiores, carecen de la inteligencia adecuada para entender el tema trascendental que trata del nombre, la fama, los atributos, las formas, etc., de la Suprema Verdad Absoluta, que son todos espirituales. Dichas personas, aunque no son aptas para participar de las actividades espirituales del Señor, pueden verle en Su forma de arcā-vigraha, el cual desciende al mundo material únicamente para distribuir gracias a las almas caídas, incluso a las mujeres, śūdras y dvija-bandhus anteriormente mencionados. Como esas almas caídas no pueden ver nada que esté más allá de la materia, el Señor consiente en entrar en todos y cada uno de los innumerables universos, en forma de Gabhodakaśāyī Viṣṇu, de cuya depresión cual loto —que tiene en el centro de Su abdomen trascendental— crece un tallo de loto, y así nace Brahmā, el primer ser viviente del universo. En consecuencia, al Señor se Le conoce con el nombre de Paṅkajanābhi. El Señor Paṅkajanābhi acepta el arcā-vigraha (Su forma trascendental) hecho de diferentes elementos, a saber: una forma dentro de la mente, una forma hecha de madera, una forma hecha de tierra, una forma hecha de metal, una forma hecha de joyas, una forma hecha de pintura, una forma dibujada en la arena, etc. Todas esas formas del Señor siempre están decoradas con collares de flores de loto, y en el templo de la adoración debe haber una atmósfera apacible, para atraer la atención ardiente de los no devotos que están siempre dedicados a pleitos mundanos. Los meditadores adoran una forma dentro de la mente. Por lo tanto, el Señor es misericordioso incluso con las mujeres, los śūdras y los dvija-bandhus, siempre y cuando accedan a visitar el templo y adoren las diferentes formas hechas para ellos. Esos visitantes de los templos no son idólatras, como alegan algunos hombres que poseen muy poco conocimiento. Todos los grandes ācāryas establecieron dichos templos de adoración en todos los lugares, tan sólo para favorecer a los poco inteligentes, y nadie debe hacerse pasar por alguien que ha trascendido la etapa de la adoración en el templo mientras se halle en la categoría de los śūdras y las mujeres, o más bajo que ellos. Se debe comenzar a ver al Señor a partir de Sus pies de loto, elevándose gradualmente hasta los muslos, la cintura, el pecho y la cara. No se debe tratar de mirar al Señor a la cara, sin estar acostumbrado a ver los pies de loto del Señor. Śrīmatī Kuntī, por ser la tía del Señor, no comenzó a verlo desde los pies de loto, debido a que el Señor hubiera podido sentirse avergonzado, así pues, Kuntīdevī, sólo para evitar al Señor una situación incómoda, comenzó a verlo justo por encima de Sus pies de loto, es decir, desde la cintura del Señor, elevándose gradualmente hasta la cara, y descendiendo luego hasta los pies de loto. Ése es el orden.

Když vidíme lotosový kvĕt, můžeme si okamžitĕ vzpomenout na Kršnu. Je to podobné jako s milovaným dítĕtem. Vidí-li jeho matka nĕjaké jeho oblečení, jeho boty, malou loďku nebo nĕjakou jinou hračku, okamžitĕ si na nĕj vzpomene: „Tohle jsou boty mého synka. A to jsou jeho hračky. A jeho oblečení.“ To je láska. Takže když nĕkdo opravdu miluje Boha, Kršnu, může na Nĕj vždy vzpomínat.

Si vemos una flor de loto, de inmediato podremos recordar a Kṛṣṇa. Por ejemplo, si alguien ama a su hijo y ve cualquiera de sus prendas de vestir, o sus zapatos, o un barquito, o cualquiera de sus juguetes, de inmediato recordará al niño: «¡Oh!, éstos son los zapatos de mi hijo. Éstos son los juguetes de mi hijo. Ésta es su ropa». Ésa es la naturaleza del amor. De manera que, quien verdaderamente ama a Dios, a Kṛṣṇa, puede recordarlo siempre.

Vzpomínat na Kršnu není tĕžké. Když Kuntídéví popisuje Kršnu, zmiňuje se o lotosových kvĕtech. Podobnĕ, když Kršna popisuje Sám Sebe v Bhagavad-gítĕ, říká: raso 'ham apsu kaunteya. „Jsem chutí tekutin.“ Takže když pijeme vodu, můžeme vzpomínat na Kršnu. Dokonce i když nĕkdo pije alkohol a myslí si: „Chuť tohoto nápoje je Kršna,“ jednoho dne se z nĕho stane velká svatá osoba. Mohu tedy požádat dokonce i opilce, aby se stali vĕdomými si Kršny, a co pak říci o ostatních, protože Kršna říká: raso 'ham apsu kaunteya    —    „Jsem chutí tekutin.“ V této souvislosti se pod pojmem tekutina rozumí voda. Ale alkohol je také tekutina; je to jen zkvašený a destilovaný cukr s melasou a dalšími přísadami. Je to zajisté špatná vĕc, protože je to omamná látka. Díváme-li se na vĕci z určitého pohledu, není špatné nic, ale alkohol je špatný, protože má špatné účinky. V Americe můžete potkat spousty opilců. Rozhodnĕ o nĕ není nouze. Ale já mohu požádat dokonce opilce: „Když pijete víno, vzpomeňte si, že chuť tohoto nápoje je Kršna. Tímto způsobem můžete začít a jednoho dne se z vás stane svĕtec vĕdomý si Kršny.“

No es difícil recordar a Kṛṣṇa. Aquí, Kuntīdevī describe a Kṛṣṇa en relación con las flores de loto. De modo similar, cuando Kṛṣṇa Se describe a Sí mismo en el Bhagavad-gītā, dice: raso ’ham apsu kaunteya: «Yo soy el sabor de los líquidos». Así que se puede recordar a Kṛṣṇa al saborear el agua. Incluso si alguien bebe licor, si piensa: «El sabor de esta bebida es Kṛṣṇa», un día se convertirá en una gran persona santa. Por consiguiente, incluso a los borrachos les puedo pedir que se vuelvan conscientes de Kṛṣṇa, ni qué hablar de los demás, pues Kṛṣṇa dice: raso ’ham apsu kaunteya: «Yo soy el sabor de los líquidos». En este contexto, «líquido» generalmente se toma con el significado de agua. Pero el licor también es un líquido; es sólo azúcar y melaza, o alguna otra combinación, que se fermenta y se destila. Desde luego, es malo, porque causa embriaguez. Aunque en un sentido nada es malo, el licor es malo porque crea malos efectos. En América hay muchos borrachos. No hay ninguna escasez de ellos. Pero incluso a los borrachos puedo pedirles que «cuando beban vino, tengan la bondad de recordar que el sabor de esa bebida es Kṛṣṇa. Tan sólo comiencen de esa manera, y un día se volverán personas santas y conscientes de Kṛṣṇa».

Pokud tedy chceme, můžeme si být vĕdomi Kršny za jakýchkoliv okolností. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.10):

De modo que, si queremos atrapar a Kṛṣṇa, Él Se encuentra a nuestra disposición bajo cualquier circunstancia. Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

„Tĕm, kteří Mĕ neustále s láskou a oddaností uctívají, dám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ Když nĕkdo skutečnĕ se vší vážností hledá Kršnu, najde Ho všude. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam-ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.35). Kršna je přítomný ve vesmíru, v našich srdcích, a dokonce i v atomu. Takže není tak tĕžké Ho nalézt, jen musíme znát správný způsob. Je to velice jednoduché a podle pokynu Šrí Čaitanji Maháprabhua učíme tuto metodu zadarmo každého, kdo projeví zájem. Základem je zpívání Haré Kršna mantry. Jakmile začne človĕk zpívat Haré Kršna, okamžitĕ Kršnu pochopí.

«A aquellos que están constantemente consagrados a servirme con amor, Yo les doy la comprensión mediante la cual pueden llegar hasta Mí». Si realmente nos tomamos muy en serio el buscar a Kṛṣṇa, Kṛṣṇa está en todas partes. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-saṁhitā 5.35). Kṛṣṇa está presente dentro del universo, dentro de nuestros corazones, e incluso dentro del átomo. Así que no es difícil encontrarlo, pero debemos conocer el proceso mediante el cual hacerlo. Ese proceso es muy sencillo y, por orden de Śrī Caitanya Mahāprabhu, se lo estamos distribuyendo a todo el mundo sin cobrar. El proceso consiste en cantar Hare Kṛṣṇa. En cuanto uno cante Hare Kṛṣṇa, de inmediato entenderá a Kṛṣṇa.

Podobnĕ se můžeme očistit pouhým nasloucháním nebo přednášením veršů ze Šrímad-Bhágavatamu. Všechno poznání na svĕtĕ, které je možné získat, najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu, ať se jedná o literaturu, poezii, astronomii, filozofii, náboženství nebo lásku k Bohu. Śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalam. Pouhým čtením Šrímad-Bhágavatamu může človĕk získat nejvyšší vzdĕlání a jeho důkladným studiem si může dokonale osvojit znalosti všech možných témat. Dokonce i když nĕkdo nerozumí ani jednomu slovu z manter Šrímad-Bhágavatamu, samotné vibrace mají takovou moc, že se človĕk očistí pouhým přednášením. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Slovo puṇya znamená „zbožný“, śravaṇa znamená „naslouchání“ a kīrtanaznamená „zpívání“. Ten, kdo přednáší verše Šrímad-Bhágavatamu nebo jim naslouchá, se automaticky stává zbožným. Aby se človĕk stal zbožným, musí obvykle vynaložit velké úsilí, ale když jednoduše naslouchá veršům Šrímad-Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty, stane se zbožným automaticky. V každém chrámu hnutí pro vĕdomí Kršny je proto pevnĕ stanovena zásada, podle které se každý den koná přednáška, zakládající se na naslouchání a přednášení. V našem hnutí chceme připravovat duchovní vůdce, ale bez naslouchání a přednášení se nikdo nemůže stát vůdcem. V hmotném svĕtĕ to samozřejmĕ možné je, ale nikoliv v duchovním svĕtĕ.

De igual manera, con simplemente oír o cantar los versos del Śrīmad-Bhāgavatam, podemos purificarnos. Todo conocimiento que existe en el mundo se encuentra en el Śrīmad-Bhāgavatam. El Śrīmad-Bhāgavatam comprende literatura, poesía, astronomía, filosofía, religión y amor por Dios. Śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalam. Quien simplemente lee el Śrīmad-Bhāgavatam adquiere la educación más alta de todas, pues si estudia el Śrīmad-Bhāgavatam estará bien versado en cualquier tema. Incluso si no entiende ni una sola palabra de los mantras del Śrīmad-Bhāgavatam, las vibraciones en sí tienen tal poder, que uno se purifica con sólo cantarlas. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. La palabra puṇya significa «piadoso», śravaṇa significa «oyendo», y kīrtana significa «cantando». Aquel que canta u oye los versos del Śrīmad-Bhāgavatam se vuelve piadoso automáticamente. Por lo general, para llegar a ser piadoso, hay que esforzarse mucho, pero quien simplemente oye los versos del Śrīmad-Bhāgavatam o del Bhagavad-gītā se vuelve piadoso automáticamente. Así pues, en todos los templos de nuestro movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa existe el estricto principio de que diariamente debe haber una clase para poner en práctica el proceso de oír y cantar. Nuestro movimiento tiene la función de formar a los líderes espirituales, pero sin oír y cantar es imposible volverse un líder. Claro que en el mundo material sí es posible, pero en el mundo espiritual no lo es.

mālī hañā sei bīja kare āropaṇa
śravaṇa-kīrtana-jale karaye secana
mālī hañā sei bīja kare āropaṇa
śravaṇa-kīrtana-jale karaye secana

(Čč. Madhja 19.152)

(Cc. Madhya 19.152)

Nasloucháním a zpíváním se zalévá semínko oddané služby, které nám pomůže vyvinout naše původní vĕdomí.

El proceso de oír y cantar riega la semilla del servicio devocional, que es lo que hace que la conciencia original se desarrolle.

Así que aquí, en estas oraciones, Kuntīdevī, una gran devota, nos está dando la oportunidad de volvernos conscientes de Kṛṣṇa simplemente mediante el hecho de concentrar nuestra mente en paṅkaja, la flor de loto. Paṅka significa «lodo», y ja significa «generarse». Aunque la flor de loto se genera a partir del lodo, es una flor muy importante, y a Kṛṣṇa Le gusta mucho. En consecuencia, Kuntīdevī describe todas las partes del cuerpo de Kṛṣṇa haciendo referencia a las flores de loto, para que en cuanto veamos una flor de loto, pensemos inmediatamente en Kṛṣṇa: «¡Oh!, el ombligo de Kṛṣṇa es exactamente igual que un loto, y del ombligo de Kṛṣṇa creció el tallo de loto sobre el cual nació Brahmā, el creador de este universo. Este universo comprende muchísimos planetas, mares, montañas, y ciudades con automóviles y otras cosas, pero todo el universo comenzó a partir de ese loto».

Kuntídéví, velká oddaná, nám tedy ve svých modlitbách dává příležitost stát se vĕdomými si Kršny jen tím, že soustředíme svou mysl na lotosový kvĕt, paṅkaja. Paṅka znamená „bláto, bahno“ a ja znamená „vzniknout“. Ačkoliv lotosový kvĕt vyrůstá z bahna, je nejdůležitĕjší kvĕtinou a Kršna ho má velice rád. Kuntídéví proto přirovnává všechny části Pánova tĕla k lotosovým kvĕtům, takže kdykoliv človĕk uvidí lotosový kvĕt, ihned bude myslet na Kršnu: „Kršnova pupeční prohlubeň je jako lotos a z ní vyrůstá stonek lotosu, z nĕhož se zrodil Brahmá, stvořitel tohoto vesmíru. Ve vesmíru je mnoho planet, moří, hor a mĕst plných automobilů a jiných vĕcí, ale celý vesmír vznikl z tohoto lotosu.“

Namaḥ paṅkaja-māline. Z Kršny pochází překrásný lotosový kvĕt, který je zárodkem celého vesmíru. Kršna ale není zdrojem pouze jednoho takového kvĕtu. Není tak chudý, aby nemohl stvořit více než jeden lotosový kvĕt. Stejnĕ jako můžeme udĕlat girlandu z mnoha kvĕtin, Kršna je zdrojem nekonečnĕ mnoha vesmírů, které můžeme přirovnat k velké girlandĕ z lotosů. Takový je Bůh. Yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya    /    jīvanti loma-vilajā jagadaṇḍa-nāthāḥ (Brahma-sanhitá 5.48). Kršna je neomezený. Velice se zajímáme o tuto jednu planetu, ale v Kršnovĕ stvoření je nekonečnĕ mnoho planet. Nemůžeme je spočítat, stejnĕ jako nemůžeme spočítat vlasy na hlavĕ. Taková je povaha Kršnova stvoření. Můžeme dát jiný příklad. Na jednom stromĕ je nekonečnĕ mnoho listů a podobnĕ existuje i nekonečnĕ mnoho planet a nekonečnĕ mnoho vesmírů. Kršna je neomezený.

Namaḥ pankaja-māline. De Kṛṣṇa proviene la maravillosa flor de loto que contiene la semilla de todo el universo. Pero Él no es la fuente de sólo una de esas flores. Kṛṣṇa no es tan pobre que simplemente produce una flor de loto y luego se acaba. No. Así como puede haber un collar con muchas flores, Kṛṣṇa es la fuente de innumerables universos, los cuales se pueden asemejar a un gran collar de lotos. Ése es Dios. Yasyaika-niśvasita-kalam athāvalambya / jīvanti loma-vilajā jagadaṇḍa-nāthāḥ (Brahma-saṁhitā 5.48). Kṛṣṇa es ilimitado. Nosotros estamos muy preocupados con este solo planeta, pero la creación de Kṛṣṇa contiene un ilimitado número de planetas. No podemos contar cuántos planetas existen, como tampoco podemos contar cuántos cabellos tenemos en la cabeza. Ésa es la naturaleza de la creación de Kṛṣṇa. Para dar otro ejemplo, en un árbol hay un ilimitado número de hojas. De igual manera, existe un ilimitado número de planetas, y hay ilimitados universos. De modo que Kṛṣṇa es ilimitado.

Kršnovo břicho je jako lotos, zdobí Ho girlanda z lotosů a Jeho oči jsou také přirovnávány k okvĕtním lístkům lotosu (ālola-candraka-lasad-vanamālya-vaṁśī,Brahma-sanhitá 5.31). Takže i když přemýšlíme jen o tomto jediném verši, ve kterém je Kršnovo tĕlo popisováno ve spojení s lotosem, můžeme meditovat celý život o tom, jak je Kršna nádherný, jak je moudrý a jak vytváří celé Své stvoření. To se nazývá meditace neboli přemýšlení o Kršnovi. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti 'yaṁ yoginaḥ. Jógí je ten, kdo neustále myslí na Kršnu.

El ombligo de Kṛṣṇa se asemeja a un loto, lleva una guirnalda de lotos, y Sus ojos también se asemejan a los pétalos de un loto (ālola-candraka-lasad-vanamālya-vaṁśī, Brahma-saṁhitā 5.31). De modo que, si simplemente pensamos en este solo y único verso, que describe el cuerpo de Kṛṣṇa haciendo referencia al loto, podemos meditar durante toda nuestra vida en lo hermoso que es Kṛṣṇa, lo sabio que es Kṛṣṇa, y cómo Kṛṣṇa manifiesta Su creación. Eso es meditación: pensar en Kṛṣṇa. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Un yogī es aquel que siempre piensa en Kṛṣṇa.

Ti, kteří přemýšlejí o nĕčem neosobním, nejsou jógíni. Jejich meditace jednoduše vyžaduje pouze více a více práce (kleso 'dhikaras teṣām avyaktāsakta-cetasām) a nemohou dosáhnout ničeho podstatného. Po meditaci proto řeknou: „Dej mi cigaretu. Nĕjak mi vyschlo v krku.“ To není žádná meditace. Meditace znamená myslet vždy na Kršnu (satataṁ cintayanto mām) a na základĕ pevného slibu usilovat o pokrok ve vĕdomí Kršny (yatantaś ca ḍṛdha-vratāḥ).

Aquellos que piensan en algo impersonal no son yogīs. Su meditación simplemente implica pasar cada vez más trabajos (kleśo ’dhikataras teṣāṁ avyaktāsakta-cetasām), y no pueden llegar a nada concreto. Por eso, después de la meditación, dicen: «Vamos, dame un cigarrillo. Vamos, que ahora tengo la garganta seca. Dame un cigarrillo». Eso no es meditación. Meditación significa pensar en Kṛṣṇa siempre (satataṁ kīrtayanto mām) y, con un voto firme, esforzarse por avanzar en el cultivo de conciencia de Kṛṣṇa (yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ).

Musíme se očistit. Paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Jelikož Kršna je vždy čistý, nemůžeme se k Nĕmu přiblížit v nečistém stavu. Když ale na Kršnu vždy myslíme a vždy o Nĕm meditujeme, očistíme se. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ.Meditaci můžeme provádĕt nasloucháním a opĕvováním a přemýšlení o Kršnovi se pak dostaví automaticky. V tom spočívá metoda uvĕdomování si Kršny. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam. Slovo smaraṇam znamená „vzpomínání“. Když zpíváme a nasloucháme, automaticky přijde vzpomínání a pak se zamĕstnáme uctíváním Kršnových lotosových nohou (sevanam). Potom bychom se mĕli zamĕstnat uctíváním v chrámu (arcanam) a pronášením modliteb (vandanam). Potom se zamĕstnáme jako Kršnovi služebníci (dāsyam), staneme se Kršnovými přáteli (sakhyam) a nakonec Kršnovi vše odevzdáme (ātma-nivedanam). To je způsob, jak rozvíjet vĕdomí Kršny.

Tenemos que estar purificados. Paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Como Kṛṣṇa es puro, no podemos acercarnos a Kṛṣṇa de un modo impuro. Pero si siempre pensamos en Kṛṣṇa y meditamos en Kṛṣṇa, entonces nos purificaremos. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Esa meditación puede hacerse posible mediante el oír y el cantar, y luego el pensar en Kṛṣṇa llegara automáticamente. Ése es el proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam. La palabra smaraṇam significa «recordar». Si cantamos y oímos, entonces el recuerdo aparecerá automáticamente, y luego nos dedicaremos a adorar los pies de loto de Kṛṣṇa (sevanam). Posteriormente nos dedicaremos a adorar en el templo (arcanam), y a ofrecer oraciones (vandanam). Nos ocuparemos como sirvientes de Kṛṣṇa (dāsyam), nos volveremos amigos de Kṛṣṇa (sakhyam), y lo entregaremos todo a Kṛṣṇa (ātma-nivedanam). Ése es el proceso de conciencia de Kṛṣṇa.