Skip to main content

Kapitola 5

5

Kuntí přirovnává Kršnu k lotosům

The Vision of Lotuses

namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye
namaḥ paṅkaja-nābhāya
namaḥ paṅkaja-māline
namaḥ paṅkaja-netrāya
namas te paṅkajāṅghraye

Skládám hluboké poklony Tobĕ, ó Pane, Jehož břicho je poznačeno prohlubní podobnou lotosovému kvĕtu, Jenž jsi neustále ozdobený girlandami z lotosových kvĕtů, Jehož pohled chladí jako lotos a Jenž máš na chodidlech reliéfy lotosů.

My respectful obeisances are unto You, O Lord, whose abdomen is marked with a depression like a lotus flower, who are always decorated with garlands of lotus flowers, whose glance is as cool as the lotus, and whose feet are engraved with lotuses.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.22

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.22

Zde jsou uvedeny nĕkteré ze zvláštních znaků na duchovním tĕle Osobnosti Božství, jimiž se Jeho tĕlo liší od ostatních. Toto jsou zvláštní rysy tĕla Nejvyššího Pána. Může se zdát, že Pán vypadá jako jeden z nás, ale na Jeho tĕle jsou zvláštní znaky, kterými se liší od všech ostatních druhů tĕl. Šrímatí Kuntí o sobĕ prohlašuje, že jako žena není způsobilá vidĕt Pána. To je obecné pravidlo, neboť ženy, šúdrové (třída dĕlníků) a dvidža-bandhuové neboli zkažení potomci tří vyšších tříd nemají dostatek inteligence k tomu, aby chápali transcendentální skutečnosti, které se týkají duchovního jména, slávy, vlastností, podob atd. Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tyto osoby, i když nemohou porozumĕt duchovnímu jednání Pána, Ho mohou vidĕt v podobĕ arcā-vigraha. Pán sestupuje do hmotného svĕta jako arcā-vigraha, aby obdařil Svou přízní pokleslé duše včetnĕ žen, šúdrů a dvidža-bandhuů. Jelikož pokleslé duše nevidí nic než hmotu, Pán sestupuje milostivĕ do všech nesčetných vesmírů jako Garbhódakašájí Višnu a z lotosovité prohlubnĕ uprostřed Jeho transcendentálního břicha vyrůstá stonek lotosu, na kterém se rodí Brahmá, první živá bytost ve vesmíru. Pán je proto známý jako Pankadžanábhi. Pán Pankadžanábhi přijímá podobu arcā-vigraha (Svoji transcendentální podobu), která může být z různých prvků: ze dřeva, ze zemĕ, z kovu, z drahokamů, z barev, může být nakreslená v písku nebo může být jen v mysli. Všechny tyto podoby Pána jsou vždy ozdobeny girlandami z lotosových kvĕtů a v chrámech, kde jsou uctívány, má vždy vládnout uklidňující atmosféra oddanosti, která upoutá roztĕkanou pozornost neoddaných, kteří jsou neustále pohrouženi do hmotných hádek. Lidé, kteří meditují, uctívají podobu Pána v mysli. Pán je tedy milostivý i k ženám, šúdrům a dvidža-bandhuům; stačí, aby byli ochotni navštívit chrám, kde probíhá uctívání různých Božstev, která pro nĕ byla vytvořena. Lidé, kteří chodí do chrámů, neuctívají modly, jak prohlašují nĕkteří jedinci s chabým poznáním. Všichni velcí áčárjové zakládali chrámy pro uctívání Boha po celé zemi, aby zprostředkovali milost ménĕ inteligentním lidem; nikdo by nemĕl předstírat, že už stádium chrámového uctívání překonal, když přitom náleží do kategorie šúdrů a žen nebo ještĕ nižší. Na Pána bychom se mĕli začít dívat od Jeho lotosových nohou a postupnĕ zvedat zrak ke stehnům, pasu, hrudi a obličeji. Nikdo by se nemĕl pokoušet hledĕt na tvář Pána, dokud si ještĕ nezvykl dívat se na Jeho lotosové nohy. Šrímatí Kuntí byla tetou Pána, a proto se na Pána nezačala dívat od lotosových nohou, jelikož Pán by se mohl stydĕt. Aby ušetřila Pána nepříjemné situace, hledĕla na Jeho pas a svůj pohled postupnĕ zvedala vzhůru k obličeji a pak zpĕt dolů k lotosovým nohám. Tak bylo vše v pořádku.

Here are some of the specific symbolical marks on the spiritual body of the Personality of Godhead which distinguishes His body from the bodies of all others. They are all special features of the body of the Lord. The Lord may appear as one of us, but He is always distinct by His specific bodily features. Śrīmatī Kuntī claims herself unfit to see the Lord because of her being a woman. This is claimed because women, śūdras (the laborer class), and the dvija-bandhus, or the wretched descendants of the higher three classes, are unfit by intelligence to understand transcendental subject matter concerning the spiritual name, fame, attributes, forms, etc., of the Supreme Absolute Truth. Such persons, although they are unfit to enter into the spiritual affairs of the Lord, can see Him as the arcā-vigraha, who descends on the material world just to distribute favors to the fallen souls, including the above-mentioned women, śūdras, and dvija-bandhus. Because such fallen souls cannot see anything beyond matter, the Lord condescends to enter into each and every one of the innumerable universes as the Garbhodaka-śāyī Viṣṇu, who grows a lotus stem from the lotuslike depression in the center of His transcendental abdomen, and thus Brahmā, the first living being in the universe, is born. Therefore, the Lord is known as the Paṅkajanābhi. The Paṅkajanābhi Lord accepts the arcā-vigraha (His transcendental form) in different elements, namely a form within the mind, a form made of wood, a form made of earth, a form made of metal, a form made of jewels, a form made of paint, a form drawn on sand, etc. All such forms of the Lord are always decorated with garlands of lotus flowers, and there should be a soothing atmosphere in the temple of worship to attract the burning attention of the nondevotees always engaged in material wranglings. The meditators worship a form within the mind. Therefore, the Lord is merciful even to the women, śūdras, and dvija-bandhus, provided they agree to visit the temple and worship the different forms made for them. Such temple visitors are not idolaters, as alleged by some men with a poor fund of knowledge. All the great ācāryas established such temples of worship in all places just to favor the less intelligent, and one should not pose himself as transcending the stage of temple worship while one is actually in the category of the śūdras and the women or less. One should begin to see the Lord from His lotus feet, gradually rising to the thighs, waist, chest, and face. One should not try to look at the face of the Lord without being accustomed to seeing the lotus feet of the Lord. Śrīmatī Kuntī, because of her being the aunt of the Lord, did not begin to see the Lord from the lotus feet because the Lord might feel ashamed, and thus Kuntīdevī, just to save a painful situation for the Lord, began to see the Lord just above His lotus feet, i.e., from the waist of the Lord, gradually rising to the face, and then down to the lotus feet. In the round, everything there is in order.

Když vidíme lotosový kvĕt, můžeme si okamžitĕ vzpomenout na Kršnu. Je to podobné jako s milovaným dítĕtem. Vidí-li jeho matka nĕjaké jeho oblečení, jeho boty, malou loďku nebo nĕjakou jinou hračku, okamžitĕ si na nĕj vzpomene: „Tohle jsou boty mého synka. A to jsou jeho hračky. A jeho oblečení.“ To je láska. Takže když nĕkdo opravdu miluje Boha, Kršnu, může na Nĕj vždy vzpomínat.

If one sees a lotus flower, one can immediately remember Kṛṣṇa. For example, if one loves one’s child and one sees any of the child’s garments, or his shoes or a small ship or any of his playthings, one will immediately remember the child: “Oh, these are my child’s shoes. These are my child’s playthings. This is his garment.” This is the nature of love. So if one actually loves God, Kṛṣṇa, one can remember Him always.

Vzpomínat na Kršnu není tĕžké. Když Kuntídéví popisuje Kršnu, zmiňuje se o lotosových kvĕtech. Podobnĕ, když Kršna popisuje Sám Sebe v Bhagavad-gítĕ, říká: raso 'ham apsu kaunteya. „Jsem chutí tekutin.“ Takže když pijeme vodu, můžeme vzpomínat na Kršnu. Dokonce i když nĕkdo pije alkohol a myslí si: „Chuť tohoto nápoje je Kršna,“ jednoho dne se z nĕho stane velká svatá osoba. Mohu tedy požádat dokonce i opilce, aby se stali vĕdomými si Kršny, a co pak říci o ostatních, protože Kršna říká: raso 'ham apsu kaunteya    —    „Jsem chutí tekutin.“ V této souvislosti se pod pojmem tekutina rozumí voda. Ale alkohol je také tekutina; je to jen zkvašený a destilovaný cukr s melasou a dalšími přísadami. Je to zajisté špatná vĕc, protože je to omamná látka. Díváme-li se na vĕci z určitého pohledu, není špatné nic, ale alkohol je špatný, protože má špatné účinky. V Americe můžete potkat spousty opilců. Rozhodnĕ o nĕ není nouze. Ale já mohu požádat dokonce opilce: „Když pijete víno, vzpomeňte si, že chuť tohoto nápoje je Kršna. Tímto způsobem můžete začít a jednoho dne se z vás stane svĕtec vĕdomý si Kršny.“

It is not difficult to remember Kṛṣṇa. Here Kuntīdevī describes Kṛṣṇa with reference to lotus flowers. Similarly, when Kṛṣṇa describes Himself in Bhagavad-gītā, He says, raso ’ham apsu kaunteya: “I am the taste of liquids.” So one can remember Kṛṣṇa by tasting water. Even if one is drinking liquor, if he thinks, “The taste of this drink is Kṛṣṇa,” he will one day turn out to be a great saintly person. So I can request even drunkards to become Kṛṣṇa conscious, what to speak of others, because Kṛṣṇa says, raso ’ham apsu kaunteya: “I am the taste of liquids.” Generally in this context “liquid” is taken to mean water. But liquor is also liquid; it is only sugar and molasses or some other combination fermented and distilled. Of course, it is bad because it creates intoxication. Although in one sense nothing is bad, liquor is bad because it creates bad effects. In America there are many drunkards. There is no scarcity of them. But I may request even the drunkards, “When drinking wine, kindly remember that the taste of this drink is Kṛṣṇa. Just begin in this way, and one day you will become a saintly, Kṛṣṇa conscious person.”

Pokud tedy chceme, můžeme si být vĕdomi Kršny za jakýchkoliv okolností. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.10):

So Kṛṣṇa is available under any circumstances, if we want to catch Him. Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

„Tĕm, kteří Mĕ neustále s láskou a oddaností uctívají, dám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ Když nĕkdo skutečnĕ se vší vážností hledá Kršnu, najde Ho všude. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam-ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.35). Kršna je přítomný ve vesmíru, v našich srdcích, a dokonce i v atomu. Takže není tak tĕžké Ho nalézt, jen musíme znát správný způsob. Je to velice jednoduché a podle pokynu Šrí Čaitanji Maháprabhua učíme tuto metodu zadarmo každého, kdo projeví zájem. Základem je zpívání Haré Kršna mantry. Jakmile začne človĕk zpívat Haré Kršna, okamžitĕ Kršnu pochopí.

“To those who are constantly devoted and who worship Me with love, I give the understanding by which they can come to Me.” If one is actually very serious in searching for Kṛṣṇa, Kṛṣṇa is everywhere. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-saṁhitā 5.35). Kṛṣṇa is present within the universe, within our hearts, and even within the atom. So it is not difficult to find Him, but one must know the process by which to do so. This process is very simple, and by the order of Śrī Caitanya Mahāprabhu we are distributing this process to everyone, without charge. The process is to chant Hare Kṛṣṇa. As soon as one chants Hare Kṛṣṇa, one will immediately understand Kṛṣṇa.

Podobnĕ se můžeme očistit pouhým nasloucháním nebo přednášením veršů ze Šrímad-Bhágavatamu. Všechno poznání na svĕtĕ, které je možné získat, najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu, ať se jedná o literaturu, poezii, astronomii, filozofii, náboženství nebo lásku k Bohu. Śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalam. Pouhým čtením Šrímad-Bhágavatamu může človĕk získat nejvyšší vzdĕlání a jeho důkladným studiem si může dokonale osvojit znalosti všech možných témat. Dokonce i když nĕkdo nerozumí ani jednomu slovu z manter Šrímad-Bhágavatamu, samotné vibrace mají takovou moc, že se človĕk očistí pouhým přednášením. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Slovo puṇya znamená „zbožný“, śravaṇa znamená „naslouchání“ a kīrtanaznamená „zpívání“. Ten, kdo přednáší verše Šrímad-Bhágavatamu nebo jim naslouchá, se automaticky stává zbožným. Aby se človĕk stal zbožným, musí obvykle vynaložit velké úsilí, ale když jednoduše naslouchá veršům Šrímad-Bhágavatamu nebo Bhagavad-gíty, stane se zbožným automaticky. V každém chrámu hnutí pro vĕdomí Kršny je proto pevnĕ stanovena zásada, podle které se každý den koná přednáška, zakládající se na naslouchání a přednášení. V našem hnutí chceme připravovat duchovní vůdce, ale bez naslouchání a přednášení se nikdo nemůže stát vůdcem. V hmotném svĕtĕ to samozřejmĕ možné je, ale nikoliv v duchovním svĕtĕ.

Similarly, simply by hearing or chanting the verses of Śrīmad-Bhāgavatam, one can be purified. Whatever knowledge exists in the world is present in Śrīmad-Bhāgavatam. It includes literature, poetry, astronomy, philosophy, religion, and love of Godhead. Śrīmad-bhāgavataṁ pramāṇam amalam. If one simply reads Śrīmad-Bhāgavatam, he gains the topmost education, for if one studies Śrīmad-Bhāgavatam he will be well versed in every subject matter. Even if one does not understand a single word of the mantras of Śrīmad-Bhāgavatam, the vibrations themselves have such power that simply by chanting one will be purified. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. The word puṇya means “pious,” śravaṇa means “hearing,” and kīrtana means “chanting.” One who chants or hears the verses of Śrīmad-Bhāgavatam becomes pious automatically. To become pious one generally has to endeavor a great deal, but if one simply hears the verses of Śrīmad-Bhāgavatam or Bhagavad-gītā one becomes pious automatically. Therefore it is a rigid principle in every temple of our Kṛṣṇa consciousness movement that there must be a daily class for hearing and chanting. Our movement is meant for training spiritual leaders, but without hearing and chanting it is impossible to become a leader. Of course, in the material world it is possible, but not in the spiritual world.

mālī hañā sei bīja kare āropaṇa
śravaṇa-kīrtana-jale karaye secana
mālī hañā sei bīja kare āropaṇa
śravaṇa-kīrtana-jale karaye secana

(Čč. Madhja 19.152)

(Caitanya-caritāmṛta, Madhya 19.152)

Nasloucháním a zpíváním se zalévá semínko oddané služby, které nám pomůže vyvinout naše původní vĕdomí.

Hearing and chanting waters the seed of devotional service, which develops one’s original consciousness.

Kuntídéví, velká oddaná, nám tedy ve svých modlitbách dává příležitost stát se vĕdomými si Kršny jen tím, že soustředíme svou mysl na lotosový kvĕt, paṅkaja. Paṅka znamená „bláto, bahno“ a ja znamená „vzniknout“. Ačkoliv lotosový kvĕt vyrůstá z bahna, je nejdůležitĕjší kvĕtinou a Kršna ho má velice rád. Kuntídéví proto přirovnává všechny části Pánova tĕla k lotosovým kvĕtům, takže kdykoliv človĕk uvidí lotosový kvĕt, ihned bude myslet na Kršnu: „Kršnova pupeční prohlubeň je jako lotos a z ní vyrůstá stonek lotosu, z nĕhož se zrodil Brahmá, stvořitel tohoto vesmíru. Ve vesmíru je mnoho planet, moří, hor a mĕst plných automobilů a jiných vĕcí, ale celý vesmír vznikl z tohoto lotosu.“

So here, in these prayers, Kuntīdevī, a great devotee, is giving us an opportunity to become Kṛṣṇa conscious simply by concentrating our mind on paṅkaja, the lotus flower. Paṅka means “mud,” and ja means “generate.” Although the lotus flower is generated from mud, it is a most important flower, and Kṛṣṇa likes it very much. Kuntīdevī therefore describes all the parts of Kṛṣṇa’s body with reference to lotus flowers, so that as soon as one sees a lotus flower one will immediately think of Kṛṣṇa: “Oh, Kṛṣṇa’s navel is just like a lotus, and from Kṛṣṇa’s navel grew the stem of the lotus upon which Brahmā, the creator of this universe, was born. This universe includes so many planets, seas, mountains, and cities with motorcars and other paraphernalia, but the entire universe began from that lotus.”

Namaḥ paṅkaja-māline. Z Kršny pochází překrásný lotosový kvĕt, který je zárodkem celého vesmíru. Kršna ale není zdrojem pouze jednoho takového kvĕtu. Není tak chudý, aby nemohl stvořit více než jeden lotosový kvĕt. Stejnĕ jako můžeme udĕlat girlandu z mnoha kvĕtin, Kršna je zdrojem nekonečnĕ mnoha vesmírů, které můžeme přirovnat k velké girlandĕ z lotosů. Takový je Bůh. Yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya    /    jīvanti loma-vilajā jagadaṇḍa-nāthāḥ (Brahma-sanhitá 5.48). Kršna je neomezený. Velice se zajímáme o tuto jednu planetu, ale v Kršnovĕ stvoření je nekonečnĕ mnoho planet. Nemůžeme je spočítat, stejnĕ jako nemůžeme spočítat vlasy na hlavĕ. Taková je povaha Kršnova stvoření. Můžeme dát jiný příklad. Na jednom stromĕ je nekonečnĕ mnoho listů a podobnĕ existuje i nekonečnĕ mnoho planet a nekonečnĕ mnoho vesmírů. Kršna je neomezený.

Namaḥ paṅkaja-māline. From Kṛṣṇa comes the wonderful lotus flower that contains the seed of the entire universe. But He is not the source of only one such flower. Kṛṣṇa is not so poor that He simply produces one lotus flower and then is finished. No. Just as there may be a garland with many flowers, Kṛṣṇa is the source of innumerable universes, which may be compared to a big garland of lotuses. This is God. Yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya/ jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ (Brahma-saṁhitā 5.48). Kṛṣṇa is unlimited. We are very much concerned with this one planet, but Kṛṣṇa’s creation contains an unlimited number of planets. We cannot count how many planets there are, any more than one can count how many hairs there are on one’s head. This is the nature of Kṛṣṇa’s creation. To give another example, on one tree there is an unlimited number of leaves. Similarly, there is an unlimited number of planets, and there are unlimited universes. Therefore, Kṛṣṇa is unlimited.

Kršnovo břicho je jako lotos, zdobí Ho girlanda z lotosů a Jeho oči jsou také přirovnávány k okvĕtním lístkům lotosu (ālola-candraka-lasad-vanamālya-vaṁśī,Brahma-sanhitá 5.31). Takže i když přemýšlíme jen o tomto jediném verši, ve kterém je Kršnovo tĕlo popisováno ve spojení s lotosem, můžeme meditovat celý život o tom, jak je Kršna nádherný, jak je moudrý a jak vytváří celé Své stvoření. To se nazývá meditace neboli přemýšlení o Kršnovi. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti 'yaṁ yoginaḥ. Jógí je ten, kdo neustále myslí na Kršnu.

Kṛṣṇa’s navel resembles a lotus, He is garlanded with lotuses, and His eyes are also compared to the petals of a lotus (ālola-candraka-lasad-vanamālya-vaṁśī, Brahma-saṁhitā 5.31). So if we simply think of only this one verse, which describes Kṛṣṇa’s body with reference to the lotus, we can meditate our whole life on how beautiful Kṛṣṇa is, how wise Kṛṣṇa is, and how Kṛṣṇa manifests His creation. This is meditation – thinking of Kṛṣṇa. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yam-yoginaḥ. A yogī is one who always thinks of Kṛṣṇa.

Ti, kteří přemýšlejí o nĕčem neosobním, nejsou jógíni. Jejich meditace jednoduše vyžaduje pouze více a více práce (kleso 'dhikaras teṣām avyaktāsakta-cetasām) a nemohou dosáhnout ničeho podstatného. Po meditaci proto řeknou: „Dej mi cigaretu. Nĕjak mi vyschlo v krku.“ To není žádná meditace. Meditace znamená myslet vždy na Kršnu (satataṁ cintayanto mām) a na základĕ pevného slibu usilovat o pokrok ve vĕdomí Kršny (yatantaś ca ḍṛdha-vratāḥ).

Those who think of something impersonal are not yogīs. Their meditation simply involves undergoing more and more labor (kleśo ’dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām), and they cannot reach anything substantial. Therefore after meditation they say, “Come on, give me a cigarette. Come on, my throat is now dry. Give me a cigarette.” That is not meditation. Meditation means thinking of Kṛṣṇa always (satataṁ cintayanto mām) and endeavoring to advance in Kṛṣṇa consciousness with a firm vow (yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ).

Musíme se očistit. Paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Jelikož Kršna je vždy čistý, nemůžeme se k Nĕmu přiblížit v nečistém stavu. Když ale na Kršnu vždy myslíme a vždy o Nĕm meditujeme, očistíme se. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ.Meditaci můžeme provádĕt nasloucháním a opĕvováním a přemýšlení o Kršnovi se pak dostaví automaticky. V tom spočívá metoda uvĕdomování si Kršny. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam. Slovo smaraṇam znamená „vzpomínání“. Když zpíváme a nasloucháme, automaticky přijde vzpomínání a pak se zamĕstnáme uctíváním Kršnových lotosových nohou (sevanam). Potom bychom se mĕli zamĕstnat uctíváním v chrámu (arcanam) a pronášením modliteb (vandanam). Potom se zamĕstnáme jako Kršnovi služebníci (dāsyam), staneme se Kršnovými přáteli (sakhyam) a nakonec Kršnovi vše odevzdáme (ātma-nivedanam). To je způsob, jak rozvíjet vĕdomí Kršny.

We have to be purified. Paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān. Because Kṛṣṇa is pure, we cannot approach Kṛṣṇa impurely. But if we think of Kṛṣṇa always and meditate upon Kṛṣṇa, then we shall be purified. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. That meditation can be possible by hearing and chanting, and then thinking of Kṛṣṇa will automatically come. That is the process of Kṛṣṇa consciousness. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam. The word smaraṇam means “remembering.” If we chant and hear, then remembrance will automatically come, and then we shall engage in worshiping Kṛṣṇa’s lotus feet (sevanam). Then we shall engage in the temple worship (arcanam) and offering prayers (vandanam). We shall engage ourselves as Kṛṣṇa’s servants (dāsyam), we shall become Kṛṣṇa’s friends (sakhyam), and we shall surrender everything to Kṛṣṇa (ātma-nivedanam). This is the process of Kṛṣṇa consciousness.