Sloka 13

VERSO 13

Verš

Texto

kṣetra-jñāya namas tubhyaṁ
sarvādhyakṣāya sākṣiṇe
puruṣāyātma-mūlāya
mūla-prakṛtaye namaḥ

Synonyma

Sinônimos

kṣetra-jñāya — tomu, jenž ví vše o vnějším těle; namaḥ — s úctou se klaním; tubhyam — Tobě; sarva — vše; adhyakṣāya — jenž dohlížíš a řídíš; sākṣiṇe — jenž jsi svědkem jako Paramātmā neboli antaryāmī; puruṣāya — Nejvyšší Osobě; ātma-mūlāya — jenž jsi původním zdrojem všeho; mūla- prakṛtaye — puruṣa-avatārovi, zdroji prakṛti a pradhāny; namaḥ — s úctou se klaním.

kṣetra-jñāya — àquele que conhece tudo do corpo externo; namaḥ — ofereço minhas respeitosas reverências; tubhyam — a Vós; sarva — tudo; adhyakṣāya — que estais superintendendo, dirigindo; sākṣiṇe — que sois a testemunha, Paramātmā, ou antaryāmī; puruṣāya — a Pessoa Suprema; ātma-mūlāya — que sois a fonte da qual tudo se origina; mūla-prakṛtaye — ao puruṣa-avatāra, a origem de prakṛti e de pradhāna; namaḥ — ofereço minhas respeitosas reverências.

Překlad

Tradução

S úctou se klaním Tobě, Nadduše, která dohlížíš na vše a jež jsi svědkem veškerého dění. Jsi Nejvyšší Osobou, původem hmotné přírody a celkové hmotné energie. Hmotné tělo patří rovněž Tobě. Jsi tedy svrchovaně úplná. S úctou se Ti klaním.

Ofereço minhas respeitosas reverências a Vós, que sois a Superalma, o superintendente de tudo e a testemunha de tudo o que ocorre. Sois a Pessoa Suprema, a origem da natureza material e da totalidade da energia material. Sois também o proprietário do corpo material. Portanto, sois o completo supremo. Ofereço-Vos minhas respeitosas reverências.

Význam

Comentário

V Bhagavad-gītě (13.3) Pán říká: kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata — “Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem, a to ve všech tělech.” Každý z nás si myslí “jsem toto tělo” nebo “toto tělo je moje”, ale pravda je jiná. Svá těla dostáváme od svrchovaného vlastníka. Živá bytost, která je také kṣetra-jña neboli znalec těla, není jeho jediným vlastníkem — skutečným vlastníkem těla je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, svrchovaný kṣetra-jña. My si například můžeme pronajmout nějaký dům a bydlet v něm, ale skutečným majitelem domu je pan domácí. Může nám být přidělen určitý druh těla jako prostředek, se kterým si můžeme užívat hmotného světa, ale jeho skutečným vlastníkem je Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je nazván sarvādhyakṣa, protože v hmotném světě se vše děje pod Jeho dohledem. To sám potvrzuje v Bhagavad- gītě (9.10): mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — “Tato hmotná příroda, která jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, vydává všechny pohyblivé a nehybné bytosti.” Z prakṛti neboli hmotné přírody pocházejí nejrůznější živé bytosti, jako jsou vodní živočichové, rostliny, stromy, hmyz, ptáci, zvířata, lidské bytosti a polobozi. Prakṛti je matka a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je otec (ahaṁ bīja-pradaḥ pitā).

SIGNIFICADO—Na Bhagavad-gītā (13.3), o Senhor diz que kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata: “Ó descendente de Bharata, deves entender que também sou o conhecedor presente em todos os corpos.” Todos nós pensamos: “Eu sou este corpo” ou “Este é o meu corpo”, mas, de fato, a verdade é bem diferente. Nossos corpos nos são dados pelo proprietário supremo. A entidade viva, que também é kṣetra-jña, ou alguém que conhece o corpo, não é o único proprietário do corpo; o verdadeiro proprietário do corpo é a Suprema Personalidade de Deus, que é o kṣetra-jña supremo. Por exemplo, podemos alugar e ocupar uma casa, mas, na verdade, o proprietário da casa é o senhorio. Do mesmo modo, podemos receber determinada espécie de corpo que nos dá condições de desfrutar deste mundo material, mas o verdadeiro proprietário do corpo é a Suprema Personalidade de Deus. Ele é chamado sarvādhyakṣa porque tudo no mundo material funciona sob Sua supervisão. Confirma-se isso na Bhagavad-gītā (9.10), onde o Senhor diz que mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sacarācaram: “Ó filho de Kuntī, esta natureza material, funcionando sob Minha direção, está produzindo todos os seres móveis e imóveis.” A partir da prakṛti, ou natureza material, surgem grandes variedades de entidades vivas, incluindo os seres aquáticos, as plantas, as árvores, os insetos, os pássaros, os animais, os seres humanos e os semideuses. Prakṛti é a mãe, e a Suprema Personalidade de Deus é o pai (ahaṁ bīja-pradaḥ pitā).

Prakṛti nám může dát hmotná těla, ale my, duše, jsme nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7): mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. Živá bytost, nedílná část Boha, není výtvorem tohoto hmotného světa. Proto je o Pánu v tomto verši řečeno, že je ātma-mūla, původní zdroj všeho. On je původním semenem veškeré existence (bījaṁ māṁ sarva-bhūtānām). V Bhagavad-gītě (14.4) Pán říká:

A prakṛti pode proporcionar-nos corpos materiais, mas, como almas espirituais, somos partes integrantes da Suprema Personalidade de Deus. A Bhagavad-gītā (15.7) confirma isso: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. A entidade viva, sendo parte integrante de Deus, não é um produto deste mundo material. Portanto, o Senhor é descrito neste verso como ātma-mūla, a fonte que origina tudo. Ele é a semente de tudo o que existe (bījaṁ māṁ sarva-bhūtānām). Na Bhagavad-gītā (14.4), o Senhor diz:

sarva-yoniṣu kaunteya
mūrtayaḥ sambhavanti yāḥ
tāsāṁ brahma mahad yonir
ahaṁ bīja-pradaḥ pitā

“Ó synu Kuntī, existence všech druhů života je umožněna jejich zrozením v této hmotné přírodě a Já jsem otec dávající símě.” Rostliny, stromy, hmyz, vodní živočichové, polobozi, zvířata, ptáci a všechny ostatní živé bytosti jsou synové Nejvyššího Pána, Jeho nedílné časti, ale potýkají se s mentalitami různého druhu, a proto dostávají různé druhy těl (manaḥ- ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati). Tak se stávají syny prakṛti neboli hmotné přírody, kterou Nejvyšší Osobnost Božství oplodňuje. Každá živá bytost v tomto hmotném světě zápasí o přežití, a jedinou záchranou z koloběhu rození a umírání v evolučním cyklu je zcela se odevzdat. Toto odevzdání je zde vyjádřeno slovem namaḥ — “S úctou se Ti klaním.”

“Ó filho de Kuntī, deve-se compreender que é com o nascimento nesta natureza material que todas as entidades vivas, em todas as espécies de vida, tornam-se possíveis, e que Eu sou o pai que dá a semente.” As plantas, as árvores, os insetos, os seres aquáticos, os semideuses, os animais selvagens, os pássaros e todas as outras entidades vivas são filhos ou partes integrantes do Senhor Supremo, mas, como estão lutando munidos de diferentes mentalidades, receberam diferentes classes de corpos (manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati). Assim, eles se tornaram filhos da prakṛti, ou da natureza material, que é fecundada pela Suprema Personalidade de Deus. Neste mundo material, toda entidade viva luta pela existência, e a única maneira de alguém se salvar ou se aliviar do ciclo de nascimentos e mortes que forma o processo evolutivo é se render por completo. Indica isso a palavra namaḥ: “Ofereço-Vos minhas respeitosas reverências.”