ŚB 8.19.41
Dévanágarí
पराग् रिक्तमपूर्णं वा अक्षरं यत् तदोमिति ।
यत् किञ्चिदोमिति ब्रूयात् तेन रिच्येत वै पुमान् ।
भिक्षवे सर्वम्ॐ कुर्वन्नालं कामेन चात्मने ॥ ४१ ॥
यत् किञ्चिदोमिति ब्रूयात् तेन रिच्येत वै पुमान् ।
भिक्षवे सर्वम्ॐ कुर्वन्नालं कामेन चात्मने ॥ ४१ ॥
Verš
parāg riktam apūrṇaṁ vā
akṣaraṁ yat tad om iti
yat kiñcid om iti brūyāt
tena ricyeta vai pumān
bhikṣave sarvam oṁ kurvan
nālaṁ kāmena cātmane
akṣaraṁ yat tad om iti
yat kiñcid om iti brūyāt
tena ricyeta vai pumān
bhikṣave sarvam oṁ kurvan
nālaṁ kāmena cātmane
Synonyma
parāk — to, co odděluje; riktam — co osvobozuje od připoutanosti; apūrṇam — to, co je nedostatečné; vā — nebo; akṣaram — tato slabika; yat — to; tat — co; om — oṁkāra; iti — takto je řečeno; yat — co; kiñcit — cokoliv; oṁ — toto slovo oṁ; iti — takto; brūyāt — když říkáš; tena — pronášením takového zvuku; ricyeta — osvobozuje se; vai — vskutku; pumān — osoba; bhikṣave — žebrákovi; sarvam — všechno; oṁ kurvan — dávající milodar za pronášení slova oṁ; na — ne; alam — dostatečně; kāmena — pro smyslový požitek; ca — také; ātmane — pro seberealizaci.
Překlad
Pronášením slova “oṁ” se člověk odděluje od svého pěněžního jmění. Osvobozuje se tak od připoutanosti k penězům, neboť se jich vzdává. Být bez peněz není příliš příjemné, neboť v takové situaci člověk nemůže splnit své touhy. Užitím slova “oṁ” v podstatě zchudne. Zvláště když dá milodar chudákovi či žebrákovi, nepomůže mu to v seberealizaci ani smyslovém požitku.
Význam
Bali Mahārāja chtěl dát vše Vāmanadevovi, který přišel jako žebrák, ale Śukrācārya jakožto jeho rodinný guru v pokrevní posloupnosti nemohl jeho slib dobře ocenit. Uvedl védský důkaz, že člověk nemá dát chudákovi vše. Když ho nějaký chudák požádá o milodar, má zalhat a říci: “Všechno, co jsem měl, jsem ti dal. Nic víc už nemám.” Neměl by mu dát všechno. Slovo oṁ ve skutečnosti zastupuje Absolutní Pravdu, oṁ tat sat. Oṁkāra osvobozuje od veškeré připoutanosti k penězům, které se mají utrácet v zájmu Nejvyššího. Tendencí moderní civilizace je rozdávat peníze chudým. Taková dobročinnost nemá žádnou duchovní hodnotu, protože prakticky vidíme, že navzdory úsilí tolika nemocnic, nadací a jiných institucí pro chudé i nadále třída chudých existuje, což je dáno třemi kvalitami hmotné přírody. Ani množství charitativních ústavů chudobu ve společnosti nevymýtí. Proto je zde doporučeno: bhikṣave sarvam oṁ kurvan nālaṁ kāmena cātmane. Dávat všechno žebrákům není správné.
Nejlepší řešení nabízí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Toto hnutí je k chudákům vždy vlídné — nejen tím, že jim dává najíst, ale také proto, že je učí, jak si být vědomi Kṛṣṇy. Z toho důvodu otevíráme stovky a tisíce středisek pro ty, kdo jsou chudí jak po stránce peněz, tak i co se týče poznání. Seznamujeme je s vědomím Kṛṣṇy a napravujeme jejich charakter tím, že je učíme vyhýbat se nedovolenému sexu, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. To jsou ty nejhříšnější činnosti, kvůli kterým lidé trpí život za životem. Nejlepším využitím peněz je otevřít takové středisko, kam mohou všichni přijít a napravovat svůj charakter. Mohou žít pohodlně, aniž by tělu upírali jeho potřeby, ale po duchovní stránce usměrněně, a tak budou šťastní a ušetří čas na rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Když má někdo peníze, neměl by je promrhat, ale měl by je využít k šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby celá lidská společnost žila ve štěstí a blahobytu s vyhlídkami na návrat domů, zpátky k Bohu. Odpovídající védská mantra zní:
parāg vā etad riktam akṣaraṁ yad etad om iti tad yat kiñcid om iti āhātraivāsmai tad ricyate. sa yat sarvam oṁ kuryād ricyād ātmānaṁ sa kāmebhyo nālaṁ syāt.