ŚB 7.9.33

तस्यैव ते वपुरिदं निजकालशक्त्या
सञ्चोदितप्रकृतिधर्मण आत्मगूढम् ।
अम्भस्यनन्तशयनाद्विरमत्समाधे-
र्नाभेरभूत् स्वकणिकावटवन्महाब्जम् ॥ ३३ ॥
tasyaiva te vapur idaṁ nija-kāla-śaktyā
sañcodita-prakṛti-dharmaṇa ātma-gūḍham
ambhasy ananta-śayanād viramat-samādher
nābher abhūt sva-kaṇikā-vaṭavan-mahābjam

Synonyma

tasyaté Nejvyšší Osobnosti Božství; evajistě; teTvoje; vapuḥvesmírné tělo; idamtento (vesmír); nija-kāla-śaktyāmocným časem; sañcoditarozrušené; prakṛti-dharmaṇaḥjehož působením jsou tři guṇy, kvality hmotné přírody; ātma-gūḍhamspící v Tobě; ambhasina vodě zvané Příčinný oceán; ananta-śayanātz lůžka známého jako Ananta (další z Tvých rysů); viramat-samādheḥprobuzený ze samādhi (transu yogy); nābheḥz pupku; abhūtobjevil se; sva-kaṇikāze semene; vaṭa-vatjako velký banyán; mahā-abjam(podobně vyrostl) velký lotos obsahující všechny světy.

Překlad

Tento vesmírný projev, hmotný svět, je také Tvoje tělo. Tato celková masa hmoty je rozrušená Tvou mocnou energií zvanou kāla-śakti, a tak se projevují tři kvality hmotné přírody. Probouzíš se na loži, kterým je Śeṣa, Ananta, a v Tvém pupku vzniká malé transcendentální semeno. Právě z něho vyrůstá lotos obsahující gigantický vesmír, stejně jako banyán vyrůstá z malého semínka.

Význam

Postupně jsou zde popisovány tři podoby Mahā-Viṣṇua: Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, jež jsou původem stvoření a udržování. Z Mahā-Viṣṇua se projevuje Garbhodakaśāyī Viṣṇu a z Něho se postupně expanduje Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Mahā-Viṣṇu je tedy původní příčina existence Garbhodakaśāyī Viṣṇua, z něhož vyrůstá lotos, ze kterého se projevuje Pán Brahmā. Původní příčinou všeho je tedy Viṣṇu, a vesmírný projev se proto od Něho neliší. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (10.8), kde Kṛṣṇa říká: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate — “Jsem původem všech světů — jak hmoty, tak duchovní existence. Vše pochází ze Mě.” Garbhodakaśāyī Viṣṇu je expanzí Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, který je expanzí Saṅkarṣaṇa. Tímto způsobem je Kṛṣṇa příčinou všech příčin (sarva-kāraṇa-kāraṇam). Závěr zní, že hmotný i duchovní svět jsou považovány za tělo Nejvyššího Pána. Hmotné tělo má svůj původ v duchovním těle, a je proto jeho expanzí. Když se tedy člověk začne věnovat duchovním činnostem, celé jeho hmotné tělo bude zduchovnělé. A podobně když se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozšíří po tomto hmotném světě, celý hmotný svět se zduchovní. Dokud to nevnímáme, žijeme v hmotném světě, ale když jsme si plně vědomi Kṛṣṇy, nežijeme v hmotném světě, nýbrž v duchovním.