ŚB 7.10.13

भोगेन पुण्यं कुशलेन पापं
कलेवरं कालजवेन हित्वा ।
कीर्तिं विशुद्धां सुरलोकगीतां
विताय मामेष्यसि मुक्तबन्ध: ॥ १३ ॥
bhogena puṇyaṁ kuśalena pāpaṁ
kalevaraṁ kāla-javena hitvā
kīrtiṁ viśuddhāṁ sura-loka-gītāṁ
vitāya mām eṣyasi mukta-bandhaḥ

Synonyma

bhogenaprožitky hmotného štěstí; puṇyamzbožné činnosti či jejich výsledky; kuśalenazbožným jednáním (oddaná služba je nejlepší ze všech zbožných činností); pāpamvšechny druhy reakcí za bezbožné činnosti; kalevaramhmotné tělo; kāla-javenanejmocnějším časem; hitvāvzdávající se; kīrtimsláva; viśuddhāmtranscendentální, plně očištěný; sura-loka-gītāmvelebený i na nebeských planetách; vitāyašířící se po celém vesmíru; māmke Mně; eṣyasivrátíš se; mukta-bandhaḥzbavený všech pout.

Překlad

Můj milý Prahlāde, dokud jsi v tomto hmotném světě, budeš prožíváním štěstí vyčerpávat všechny reakce za zbožné činnosti a zbožným jednáním neutralizovat bezbožné činnosti. Vlivem mocného času opustíš své tělo, avšak sláva tvých skutků bude opěvována ve vyšších planetárních soustavách a ty, zcela zbavený veškerých pout, se vrátíš domů, zpátky k Bohu.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: evaṁ prahlādasyāṁśena sādhana-siddhatvaṁ nitya-siddhatvaṁ ca nāradādivaj jñeyam. Existují dva druhy oddaných — sādhana-siddha a nitya-siddha. Prahlāda Mahārāja je smíšený siddha; zčásti je dokonalý díky vykonávání oddané služby a zčásti se jedná o věčnou dokonalost. Je proto přirovnán k takovým oddaným, jako je Nārada. Nārada Muni byl dříve synem služebné, a jelikož vykonával oddanou službu, dosáhl v dalším životě dokonalosti (sādhana-siddhi). Je však zároveň také nitya-siddha, jelikož nikdy nezapomíná na Nejvyšší Osobnost Božství.
Velice důležité je slovo kuśalena — člověk by měl umět v hmotném světě žít správně. Hmotný svět je známý jako svět protikladů, neboť někdy musíme jednat bezbožně a jindy zbožně. I když nechceme jednat bezbožně, svět je tak zařízený, že zde vždy hrozí nějaké nebezpečí (padaṁ padaṁ yad vipadām). Proto i při vykonávání oddané služby si oddaný nutně vytváří mnoho nepřátel. Prahlāda Mahārāja to zažil na vlastní kůži, neboť dokonce jeho vlastní otec se stal jeho nepřítelem. Oddaný by se měl zařídit tak, aby neustále myslel na Nejvyššího Pána, a aby se ho tedy nemohly dotknout reakce přinášející utrpení. Tak vypadá zkušený přístup ke zbožným a bezbožným činnostem (pāpa-puṇya). Vznešený oddaný, jako je Prahlāda Mahārāja, je jīvan-mukta — je vysvobozený již za tohoto života v hmotném těle.