KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

CAPÍTULO VINTE E DOIS

Oběžné dráhy planet

As Órbitas dos Planetas

Tato kapitola popisuje oběžné dráhy planet. Podle pohybů Měsíce a ostatních planet se všichni obyvatelé vesmíru ocitají v příznivých a nepříznivých situacích. O tom se hovoří jako o vlivu hvězd.

Neste capítulo, descrevem-se as órbitas dos planetas. De acordo com os movimentos da Lua e de outros planetas, todos os habitantes do universo se sujeitam a situações auspiciosas ou inauspiciosas. Isso é conhecido como a influência das estrelas.

Bůh Slunce, který řídí dění v celém vesmíru — zvláště co se týče tepla, světla, změn ročních období a tak dále — je považován za expanzi Nārāyaṇa. Představuje tři Vedy — Ṛg, Yajur a Sāma — a proto je známý jako Trayīmaya, podoba Pána Nārāyaṇa. Někdy je také označován jako Sūrya Nārāyaṇa. Expanduje se na dvanáct částí, a tímto způsobem řídí změny šesti ročních období a způsobuje zimu, léto, déšť a podobně. Yogīni a karmī, kteří následují varṇāśramu a praktikují haṭha-yogu neboli aṣṭāṅga-yogu či vykonávají oběti agnihotra, uctívají Sūrya Nārāyaṇa pro svůj vlastní prospěch. Polobůh Sūrya je v neustálém styku s Nejvyšší Osobností Božství, Nārāyaṇem. Slunce se nachází v meziplanetárním prostoru — uprostřed vesmíru mezi Bhūlokou a Bhuvarlokou. Prochází zvěrokruhem představovaným dvanácti znameními (rāśi), a podle znamení, ve kterém se právě nalézá, dostává různá jména. Co se týče Měsíce, každý měsíc je rozdělen na dvě části po čtrnácti dnech. Podle výpočtů založených na solárním kalendáři se každý měsíc rovná době, kterou Slunce stráví v jednom souhvězdí; dva měsíce představují jedno roční období a rok má dvanáct měsíců. Celá obloha je rozdělena na dvě poloviny, z nichž každá představuje jednu ayanu, dráhu, kterou Slunce projde během šesti měsíců. Slunce se pohybuje někdy pomalu, někdy rychle a jindy střední rychlostí. Tak putuje třemi světy, které sestávají z nebeských planet, zemských planet a meziplanetárního prostoru. Velcí učenci tyto dráhy označují jmény Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.

O deus do Sol, que controla os afazeres de todo o universo, especialmente no que diz respeito a calor, luz, mudanças sazonais e assim por diante, é considerado uma expansão de Nārāyaṇa. Ele representa os três Vedas – Ṛg, Yajur e Sāma –, de modo que é conhecido como Trayīmaya, a forma do Senhor Nārāyaṇa. Às vezes, o deus do Sol também é chamado de Sūrya Nārāyaṇa. O deus do Sol manifesta doze expansões, e assim ele controla as seis mudanças sazonais e produz o inverno, o verão, a chuva e assim por diante. Para seu próprio benefício, os yogīs e karmīs seguidores da instituição varṇāśrama e que praticam haṭha ou aṣṭānga-yoga ou que realizam sacrifícios agnihotra adoram Sūrya Nārāyaṇa. O semideus Sūrya sempre está em contato com Nārāyaṇa, a Suprema Personalidade de Deus. Situado no espaço exterior, bem no meio do universo, entre Bhūloka e Bhuvarloka, o Sol gira através do círculo de tempo do zodíaco, representado pelos doze rāśis, ou signos, e assume diferentes nomes, de acordo com o signo em que se encontra. Para a Lua, cada mês é formado de duas quinzenas. Igualmente, de acordo com os cálculos solares, um mês é igual ao tempo em que o Sol permanece em uma constelação; dois meses constituem uma estação, e existem doze meses em um ano. Toda a área do céu se divide em duas partes, cada uma representando um ayana, o percurso coberto pelo Sol dentro de um período de seis meses. O Sol viaja ora devagar, ora depressa, ora a uma velocidade moderada. Dessa maneira, ele viaja dentro dos três mundos, que consistem nos planetas celestiais, nos planetas terrestres e no espaço exterior. Grandes estudiosos eruditos chamam essas órbitas de Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara e Vatsara.

Měsíc se nachází 100 000 yojanů nad slunečními paprsky. Den a noc na nebeských planetách a Pitṛloce se počítají podle jeho ubývání a přibývání. Nad Měsícem ve vzdálenosti 200 000 yojanů je mnoho hvězd a nad nimi se nachází Śukra-graha (Venuše), jejíž vliv je pro obyvatele celého vesmíru vždy příznivý. 200 000 yojanů nad Śukra-grahou je Budha-graha (Merkur), jehož vliv je někdy příznivý a jindy nepříznivý. 200 000 yojanů nad Budha-grahou je Aṅgāraka (Mars), jehož vliv je téměř vždy nepříznivý, a dalších 200 000 yojanů nad Aṅgārakou se nachází planeta zvaná Bṛhaspati-graha (Jupiter), která je vždy velmi příznivá pro kvalifikované brāhmaṇy. Nad Bṛhaspati-grahou je velice nepříznivá planeta Śanaiścara (Saturn) a nad Saturnem je skupina sedmi hvězd, na nichž sídlí sedm velkých světců, kteří neustále myslí na blaho všech živých bytostí. Těchto sedm hvězd krouží okolo Dhruvaloky, jež je sídlem Pána Viṣṇua v tomto vesmíru.

A Lua está situada a 100.000 yojanas acima dos raios solares. Calculam-se o dia e a noite dos planetas celestiais e de Pitṛloka de acordo com o crescente e o minguante. Acima da Lua, a uma distância de 200.000 yojanas, ficam algumas estrelas, e, acima das mesmas, encontra-se Śukra-graha (Vênus), cuja influência sempre é auspiciosa para os habitantes de todo o universo. A 200.000 yojanas acima de Śukra-graha, está Budha-graha (Mercúrio), cuja influência às vezes é auspiciosa e, outras vezes, inauspiciosa. Em seguida, a 200.000 yojanas acima de Budha-graha, fica Aṅgāraka (Marte), que quase sempre exerce uma influência desfavorável. A outros 200.000 yojanas acima de Añgāraka, fica o planeta chamado Bṛhaspati-graha (Júpiter), que sempre favorece muito os brāhmaṇas qualificados. Acima de Bṛhaspati-graha, está o planeta Śanaiścara (Saturno), que é muito inauspicioso, e, acima de Saturno, consta um grupo de sete estrelas habitado por grandes santos sempre pensando no bem-estar de todo o universo. Essas sete estrelas orbitam Dhruvaloka, que é a residência do Senhor Viṣṇu dentro deste universo.

Sloka 1:: Král Parīkṣit se otázal Śukadeva Gosvāmīho: Můj drahý pane, již jsi potvrdil skutečnost, že svrchovaně mocný bůh Slunce putuje okolo Dhruvaloky, přičemž Dhruvaloku i horu Sumeru zanechává po své pravé straně. Zároveň je však obrácen čelem ke znamením zvěrokruhu a horu Sumeru s Dhruvalokou nechává po své levici. Jak můžeme logicky přijmout, že bůh Slunce má při své cestě horu Sumeru a Dhruvaloku po levé i pravé straně zároveň?

VERSO 1:: O rei Parīkṣit perguntou a Śukadeva Gosvāmī: Meu querido senhor, já revelaste a verdade de que o supremamente poderoso deus do Sol viaja em volta de Dhruvaloka, com Dhruvaloka e o monte Sumeru à sua direita. Contudo, ao mesmo tempo, ele fica diante dos signos do zodíaco e mantém Sumeru e Dhruvaloka à sua esquerda. Em que podemos nos basear para aceitar o fato de que o deus do Sol, durante o seu percurso, mantém Sumeru e Dhruvaloka tanto à sua esquerda quanto à sua direita, simultaneamente?

Sloka 2:: Śrī Śukadeva Gosvāmī jasně odpověděl: Při otáčení hrnčířského kruhu, na kterém jsou malí mravenci, se pozorovateli jeví pohyb mravenců jako odlišný od pohybu kola, protože se zdají být někdy na jedné části kola a jindy na druhé. Znamení a souhvězdí s horou Sumeru a Dhruvalokou po pravé straně se pohybují s kolem času a Slunce s ostatními planetami, které připomínají mravence, se pohybují s nimi. Slunce a planety však lze v různou dobu pozorovat v různých znameních a souhvězdích. To svědčí o tom, že se jejich pohyb liší od pohybu zvěrokruhu a samotného kola času.

VERSO 2:: Śrī Śukadeva Gosvāmī respondeu claramente: Quando uma roda de oleiro se move e pequenas formigas localizam-se sobre essa grande roda e se movem com ela, pode-se ver que o movimento delas é diferente do movimento da roda porque ora elas aparecem em uma parte da roda, ora em outra. Do mesmo modo, os signos e constelações, com Sumeru e Dhruvaloka à sua direita, movem-se com a roda do tempo, e o Sol e os outros planetas, que parecem formigas, movem-se com eles. Contudo, em diferentes momentos, o Sol e os planetas são vistos em diferentes signos e constelações. Isso indica que o movimento deles é diferente do movimento do zodíaco e da própria roda do tempo.

Sloka 3:: Původní příčinou vesmírného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa. Když se velcí světci, plně obeznámení s védským poznáním, modlili k Nejvyššímu Pánu, sestoupil do tohoto hmotného světa v podobě Slunce, aby přinesl prospěch všem planetám a očistil plodonosné činnosti. Rozdělil se na dvanáct částí a stvořil roční období, počínaje jarem. Tímto způsobem stvořil vlastnosti ročních období, jako je horko, zima a tak dále.

VERSO 3:: A causa que origina a manifestação cósmica é Nārāyaṇa, a Suprema Personalidade de Deus. Quando grandes pessoas santas, plenamente inteiradas do conhecimento védico, ofereceram-Lhe orações, a Pessoa Suprema, visando a beneficiar todos os planetas e purificar as atividades fruitivas, fez Seu advento neste mundo material na forma do Sol. Dividiu-Se em doze partes e criou formas sazonais, começando com a primavera. Dessa maneira, Ele criou as qualidades sazonais, tais como calor, frio e assim por diante.

Sloka 4:: Podle systému čtyř vareṇ a čtyř āśramů lidé obvykle uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, v podobě boha Slunce. S pevnou vírou uctívají Nejvyšší Osobnost jako Nadduši podle obřadů, jako je agnihotra a podobné vyšší či nižší plodonosné činnosti předané ve třech Vedách, a podle metody mystické yogy. Tak velmi snadno dosáhnou nejvyššího cíle života.

VERSO 4:: De acordo com o sistema de quatro varṇas e quatro āśramas, as pessoas geralmente adoram a Suprema Personalidade de Deus, Nārāyaṇa, que está situado como o deus do Sol. Com muita fé, adoram a Suprema Personalidade como a Superalma, de acordo com as cerimônias ritualísticas prescritas nos três Vedas, tais como agni-hotra e atividades fruitivas afins, superiores ou inferiores, e de acordo com o processo de yoga místico. Dessa maneira, alcançam muito facilmente a meta última da vida.

Sloka 5:: Bůh Slunce, Nārāyaṇa neboli Viṣṇu, duše všech světů, se nachází v meziplanetárním prostoru mezi horní a dolní částí vesmíru. Když Slunce prochází dvanácti měsíci kola času, přichází do styku s dvanácti různými znameními zvěrokruhu a podle nich přijímá dvanáct různých jmen. Součet těchto dvanácti měsíců se nazývá saṁvatsara, jeden celý rok. Dvě čtrnáctidenní období — jedno dorůstajícího a druhé ubývajícího Měsíce — tvoří podle výpočtů lunárního kalendáře jeden měsíc. Stejné období tvoří jeden den a noc na Pitṛloce. Podle hvězdářských výpočtů se měsíc rovná dvěma a čtvrt souhvězdím. Když Slunce putuje dva měsíce, uplyne jedno roční období, a proto jsou změny ročních období považovány za části těla roku.

VERSO 5:: O deus do Sol, que é Nārāyaṇa, ou Viṣṇu, a alma de todos os mundos, está situado no espaço exterior, entre as porções superior e inferior do universo. Passando os doze meses na roda do tempo, o Sol entra em contato com doze diferentes signos do zodíaco e, de acordo com esses signos, assume doze diferentes nomes. O conjunto desses doze meses forma um saṁvatsara, ou um ano completo. De acordo com os cálculos lunares, duas quinzenas – uma, da lua crescente, e outra, da lua minguante – perfazem um mês. Esse mesmo período corresponde a um dia e uma noite no planeta Pitṛloka. De acordo com os cálculos estelares, o mês é igual a duas constelações e um quarto. Quando o Sol viaja por dois meses, termina uma estação, daí se considerarem as mudanças sazonais como partes do corpo do ano.

Sloka 6:: Doba, kterou Slunce potřebuje k procestování poloviny vesmíru, se nazývá ayana, doba jeho pohybu (na severu či na jihu).

VERSO 6:: Assim, o tempo que o Sol leva para percorrer a metade do espaço exterior se chama ayana, ou seu período de movimento [no norte ou no sul].

Sloka 7:: Bůh Slunce se pohybuje třemi rychlostmi — pomalou, rychlou a průměrnou. Dobu, kterou stráví cestou okolo nebeské, pozemské a meziplanetární sféry, když cestuje těmito třemi rychlostmi, označují učenci pěti jmény — Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara a Vatsara.

VERSO 7:: O deus do Sol imprime três velocidades – lenta, rápida e moderada. O tempo que, a essas três velocidades, ele leva para percorrer todas as esferas do céu, Terra e espaço, recebe dos sábios eruditos os cinco nomes a seguir: Saṁvatsara, Parivatsara, Iḍāvatsara, Anuvatsara e Vatsara.

Sloka 8:: Ve vzdálenosti 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) nad slunečními paprsky je Měsíc, jenž se pohybuje rychleji než Slunce. Za dvě lunární čtrnáctidenní období Měsíc procestuje vzdálenost jedné sluneční saṁvatsary, za dva a čtvrt dne vzdálenost, kterou Slunce urazí za měsíc, a za jeden den vzdálenost, kterou Slunce překoná za čtrnáct dní.

VERSO 8:: A uma distância de 100.000 yojanas [11.280.000 quilômetros] acima dos raios solares, está a Lua, que viaja com mais velocidade do que o Sol. Em duas quinzenas lunares, a Lua viaja o equivalente a um saṁvatsara do Sol; em dois dias e um quarto, ela perfaz um mês do Sol e, em um dia, perfaz uma quinzena do Sol.

Sloka 9:: Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.

VERSO 9:: Quando a Lua está na fase crescente, suas porções iluminantes aumentam a cada dia, criando, assim, dia para os semideuses e noite para os pitās. Quando a Lua está no minguante, contudo, ela produz noite para os semideuses e dia para os pitās. Dessa maneira, em trinta muhūrtas [um dia inteiro], a Lua passa por cada constelação de estrelas. A Lua é a fonte de frescor nectáreo que influencia o crescimento de grãos alimentícios, daí o deus da Lua ser considerado a vida de todas as entidades vivas. Consequentemente, ele é chamado de Jīva, o principal ser vivo dentro do universo.

Sloka 10:: Jelikož Měsíc oplývá veškerou mocí, zastupuje vliv Nejvyšší Osobnosti Božství. Je vládnoucím božstvem mysli všech, a proto se bůh Měsíce nazývá Manomaya. Měsíc je nazýván rovněž Annamaya, protože dodává sílu všem bylinám a rostlinám, a také Amṛtamaya, protože je zdrojem života všech živých bytostí. Těší polobohy, pity, lidské bytosti, zvířata, ptáky, plazy, stromy, rostliny a všechny ostatní živé bytosti. Jeho přítomnost uspokojuje každého, a to je důvod, proč se nazývá také Sarvamaya (všeprostupující).

VERSO 10:: Como é repleta de todas as potencialidades, a Lua representa a influência da Suprema Personalidade de Deus. A Lua é a deidade que predomina a mente, daí o deus da Lua se chamar Manomaya. Ele também se chama Annamaya porque dá potência a todas as ervas e plantas, e se chama Amṛtamaya porque é a fonte da vida de todas as entidades vivas. A Lua satisfaz os semideuses, os pitās, os seres humanos, os animais, os pássaros, os répteis, as árvores, as plantas e todas as outras entidades vivas. Todos ficam satisfeitos com a presença da Lua. Portanto, a Lua também é chamada de Sarvamaya [onipenetrante].

Sloka 11:: Ve vzdálenosti 200 000 yojanů (2 560 000 kilometrů) nad Měsícem se nachází mnoho hvězd. Svrchovanou vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství jsou připevněny ke kolu času, a tak se otáčejí s horou Sumeru po své pravé straně, přičemž se jejich pohyb liší od pohybu Slunce. Mezi nimi je dvacet osm hvězd, které jsou velmi významné, a nejpřednější z nich se nazývá Abhijit.

VERSO 11:: Existem muitas estrelas localizadas a 200.000 yojanas [2.560.000 quilômetros] acima da Lua. Pela vontade suprema da Suprema Personalidade de Deus, elas estão fixas na roda do tempo e, dessa maneira, giram com o monte Sumeru à sua direita, sendo que seu movimento é diferente do movimento do Sol. Existem vinte e oito estrelas importantes, lideradas por Abhijit.

Sloka 12:: Asi 2 560 000 kilometrů nad touto skupinou hvězd je planeta Venuše, která se pohybuje téměř stejně jako Slunce, co se týče rychlých, pomalých a středních pohybů. Někdy se pohybuje za Sluncem, někdy před ním a jindy společně s ním. Odstraňuje vliv planet, jež brání dešti — její přítomnost tedy způsobuje déšť, a z toho důvodu je považována za velmi příznivou pro všechny živé bytosti ve vesmíru. Tuto skutečnost potvrzují velcí učenci.

VERSO 12:: Cerca de 2.560.000 quilômetros acima deste grupo de estrelas, encontra-se o planeta Vênus, que, de acordo com os movimentos rápidos, lentos ou moderados, segue basicamente o mesmo ritmo do Sol. Às vezes, Vênus se move atrás do Sol; outras vezes, na frente do Sol, e há vezes em que se move juntamente com ele. Vênus anula a influência dos planetas que impedem o aparecimento das chuvas. Consequentemente, sua presença traz a chuva, motivo pelo qual ele é considerado muito favorável a todos os seres vivos dentro deste universo. Isso é aceito pelos sábios eruditos.

Sloka 13:: Merkur je popisován jako podobný Venuši tím, že se pohybuje někdy za Sluncem, někdy před ním a někdy s ním. Je 2 560 000 kilometrů nad Venuší a 11 520 000 kilometrů nad Zemí. Merkur, syn Měsíce, je pro obyvatele vesmíru téměř vždy velmi příznivý, ale když se nepohybuje společně se Sluncem, přináší cyklóny, prach, nepravidelný déšť a mraky bez vody. Způsobováním nedostatečných či nadměrných srážek tedy vytváří podmínky, které nahánějí strach.

VERSO 13:: Em relação ao fato de se mover ora atrás, ora na frente do Sol, ora juntamente com este, descreve-se que Mercúrio é semelhante a Vênus. Ele fica a 2.560.000 quilômetros acima de Vênus, e a 11.520.000 quilômetros acima da Terra. Mercúrio, que é filho da Lua, quase sempre é muito auspicioso para os habitantes do universo, mas, quando não se move ao lado do Sol, há prenúncios de ciclones, poeira, chuva irregular e nuvens secas. Dessa maneira, devido às chuvas escassas ou excessivas, ele produz condições adversas.

Sloka 14:: 2 560 000 kilometrů nad Merkurem — tedy 14 080 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Mars. Pokud není její pohyb zakřivený, prochází každým znamením zvěrokruhu za tři čtrnáctidenní období, a tímto způsobem postupně projde všemi dvanácti znameními. Téměř vždy je zdrojem nepříznivých podmínek, pokud jde o déšť a další vlivy.

VERSO 14:: Situado a 2.560.000 quilômetros acima de Mercúrio e a 14.080.000 quilômetros acima da Terra, está o planeta Marte. Quando não viaja de maneira sinuosa, esse planeta atravessa cada signo do zodíaco em três quinzenas e, desse modo, viaja por todos os doze, um após o outro. No que diz respeito a chuvas e outras influências, ele quase sempre cria condições desfavoráveis.

Sloka 15:: 2 560 000 kilometrů nad Marsem, tedy 16 640 000 kilometrů nad Zemí, se nachází planeta Jupiter, která prochází jedním znamením zvěrokruhu za dobu jedné Parivatsary. Pokud není její pohyb zakřivený, je velmi příznivá pro všechny brāhmaṇy ve vesmíru.

VERSO 15:: A 2.560.000 quilômetros acima de Marte e a 16.640.000 quilômetros acima da Terra, fica o planeta Júpiter, que, dentro do período de um Parivatsara, viaja através de um signo do zodíaco. Quando seu movimento não é curvo, o planeta Júpiter se mostra muito favorável aos brāhmaṇas do universo.

Sloka 16:: Ve vzdálenosti 2 560 000 kilometrů nad Jupiterem — čili 19 200 000 kilometrů nad Zemí — je planeta Saturn, která prochází každým znamením zvěrokruhu třicet měsíců a celým zvěrokruhem projde za třicet Anuvatsar. Je vždy velmi nepříznivá pro situaci ve vesmíru.

VERSO 16:: A 2.560.000 quilômetros acima de Júpiter, ou a 19.200.000 quilômetros acima da Terra, está o planeta Saturno, que passa por um signo do zodíaco em trinta meses e cobre todo o círculo do zodíaco em trinta Anuvatsaras. Esse planeta é sempre muito inauspicioso para a situação universal.

Sloka 17:: Ve vzdálenosti 14 080 000 kilometrů nad Saturnem, tedy 33 280 000 kilometrů nad Zemí, se nachází sedm svatých mudrců, kteří neustále myslí na blaho obyvatel vesmíru. Krouží okolo svrchovaného sídla Pána Viṣṇua, jež je známé jako Dhruvaloka či Polárka.

VERSO 17:: Situado a 14.080.000 quilômetros acima de Saturno, ou a 33.280.000 quilômetros acima da Terra, estão os sete sábios santos, que estão sempre pensando no bem-estar dos habitantes do universo. Eles circundam a morada suprema do Senhor Viṣṇu, conhecida como Dhruvaloka, a estrela polar.