ŚB 5.20.33
Dévanágarí
यत्तत्कर्ममयं लिङ्गं ब्रह्मलिङ्गं जनोऽर्चयेत् ।
एकान्तमद्वयं शान्तं तस्मै भगवते नम इति ॥ ३३ ॥
एकान्तमद्वयं शान्तं तस्मै भगवते नम इति ॥ ३३ ॥
Verš
yat tat karmamayaṁ liṅgaṁ
brahma-liṅgaṁ jano ’rcayet
ekāntam advayaṁ śāntaṁ
tasmai bhagavate nama iti
brahma-liṅgaṁ jano ’rcayet
ekāntam advayaṁ śāntaṁ
tasmai bhagavate nama iti
Synonyma
yat — který; tat — to; karma-mayam — dosažitelný védskými obřady; liṅgam — podoba; brahma-liṅgam — která umožňuje poznat Nejvyšší Brahman; janaḥ — osoba; arcayet — musí uctívat; ekāntam — jež má plnou víru v jediného Nejvyššího; advayam — neliší se; śāntam — klidná; tasmai — jemu; bhagavate — nejmocnější; namaḥ — klaníme se; iti — tak.
Překlad
Pán Brahmā je znám jako karma-maya, podoba obřadů, protože vykonáváním obřadů lze dosáhnout jeho postavení a protože se z něho projevily védské obřadní hymny. Je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se od Pána v jednom smyslu neliší. Přesto by však neměl být uctíván po vzoru monistů, ale z hlediska duality. Člověk má vždy zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, nejvyššího Božstva přijímajícího uctívání. Proto se uctivě klaníme Pánu Brahmovi, podobě projeveného védského poznání.
Význam
Důležité je zde slovo karma-mayam (“dosažitelný metodou védských obřadů”). Vedy praví: dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān viriñcatām eti: “Ten, kdo alespoň sto životů striktně následuje zásady varṇāśrama-dharmy, bude odměněn postavením Pána Brahmy.” Významné je i to, že Pán Brahmā se přes svou nesmírnou moc nikdy nepovažuje za totožného s Nejvyšší Osobností Božství. Je si neustále vědom toho, že je věčným služebníkem Pána. Jelikož Pán a služebník jsou na duchovní úrovni totožní, je zde Brahmā osloven jako bhagavān. Bhagavān je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, ale pokud Mu oddaný slouží s plnou vírou, je mu vyjeven význam védské literatury. Proto se Brahmā nazývá brahma-liṅga, což znamená, že celá jeho podoba se skládá z védského poznání.