ŚB 5.2.17
Dévanágarí
श्रीशुक उवाच
इति ललनानुनयातिविशारदो ग्राम्यवैदग्ध्यया परिभाषया तां विबुधवधूं विबुधमतिरधिसभाजयामास ॥ १७ ॥
इति ललनानुनयातिविशारदो ग्राम्यवैदग्ध्यया परिभाषया तां विबुधवधूं विबुधमतिरधिसभाजयामास ॥ १७ ॥
Verš
śrī-śuka uvāca
iti lalanānunayāti-viśārado grāmya-vaidagdhyayā paribhāṣayā tāṁ vibudha-vadhūṁ vibudha-matir adhisabhājayām āsa.
iti lalanānunayāti-viśārado grāmya-vaidagdhyayā paribhāṣayā tāṁ vibudha-vadhūṁ vibudha-matir adhisabhājayām āsa.
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; iti — takto; lalanā — žen; anunaya — v získávání; ati-viśāradaḥ — značně zkušený; grāmya-vaidagdhyayā — zběhlý v plnění hmotných tužeb; paribhāṣayā — vybranými slovy; tām — ji; vibudha-vadhūm — nebeskou dívku; vibudha-matiḥ — Āgnīdhra, který měl inteligenci polobohů; adhisabhājayām āsa — získal její přízeň.
Překlad
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Mahārāja Āgnīdhra, jenž se inteligencí vyrovnal polobohům, ovládal umění, jak lichotit ženám, aby si je získal na svou stranu. Potěšil tedy onu nebeskou dívku svými chtivými slovy a vydobyl si její přízeň.
Význam
Král Āgnīdhra byl oddaný, a hmotný požitek ho tedy ve skutečnosti vůbec nepřitahoval. Jelikož však chtěl manželku, aby mohl mít potomstvo, a Pán Brahmā mu za tímto účelem poslal Pūrvacitti, zkušeně ji potěšil lichotivými slovy. Lichotivá slova mužů ženy přitahují. Ten, kdo je zběhlý v tomto umění lichocení, se nazývá vidagdha.