ŚB 5.19.13
Dévanágarí
इदं हि योगेश्वर योगनैपुणं
हिरण्यगर्भो भगवाञ्जगाद यत् ।
यदन्तकाले त्वयि निर्गुणे मनो
भक्त्या दधीतोज्झितदुष्कलेवर: ॥ १३ ॥
हिरण्यगर्भो भगवाञ्जगाद यत् ।
यदन्तकाले त्वयि निर्गुणे मनो
भक्त्या दधीतोज्झितदुष्कलेवर: ॥ १३ ॥
Verš
idaṁ hi yogeśvara yoga-naipuṇaṁ
hiraṇyagarbho bhagavāñ jagāda yat
yad anta-kāle tvayi nirguṇe mano
bhaktyā dadhītojjhita-duṣkalevaraḥ
hiraṇyagarbho bhagavāñ jagāda yat
yad anta-kāle tvayi nirguṇe mano
bhaktyā dadhītojjhita-duṣkalevaraḥ
Synonyma
idam — toto; hi — jistě; yoga-īśvara — ó můj Pane, vládce všech mystických sil; yoga-naipuṇam — odborný proces praktikování zásad yogy; hiraṇya-garbhaḥ — Pán Brahmā; bhagavān — nejmocnější; jagāda — řekl; yat — co; yat — co; anta-kāle — v okamžiku smrti; tvayi — do Tebe; nirguṇe — transcendence; manaḥ — mysl; bhaktyā — s postojem oddanosti; dadhīta — má umístit; ujjhita-duṣkalevaraḥ — poté, co se přestal ztotožňovat s hmotným tělem.
Překlad
Ó můj Pane, vládce veškeré mystické yogy, toto je vysvětlení jógového procesu, o kterém mluvil seberealizovaný Pán Brahmā (Hiraṇyagarbha). Všichni yogīni se v okamžiku smrti vzdávají hmotného těla s naprostou odpoutaností, jednoduše tak, že upřou svou mysl na Tvé lotosové nohy. To je dokonalost yogy.
Význam
Śrīla Madhvācārya říká:
yasya samyag bhagavati
jñānaṁ bhaktis tathaiva ca
niścintas tasya mokṣaḥ syāt
sarva-pāpa-kṛto 'pi tu
jñānaṁ bhaktis tathaiva ca
niścintas tasya mokṣaḥ syāt
sarva-pāpa-kṛto 'pi tu
“Ten, kdo během svého života s velkou vážností praktikuje oddanou službu, aby pochopil přirozené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, má osvobození z tohoto hmotného světa zaručené, i když měl dříve mnoho hříšných zvyků.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā:
api cet sudurācāro
bhajate mām ananya bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
bhajate mām ananya bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
“Je-li ten, kdo se dopustí byť i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za svatého, protože je správně umístěn.” (Bg. 9.30) Jediným smyslem života je být plně pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu a Jeho podobu, zábavy, činnosti a vlastnosti. Dokáže-li někdo takto na Kṛṣṇu myslet — dvacet čtyři hodin denně — je již osvobozený (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). Zatímco materialisté jsou pohrouženi v hmotných myšlenkách a činnostech, oddaní jsou naopak vždy pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu a činnosti Kṛṣṇy. Proto jsou již na úrovni osvobození. Člověk musí v okamžiku smrti myslet s plným soustředěním na Kṛṣṇu. Pak se nepochybně vrátí domů, zpátky k Bohu.