Śrīmad-bhāgavatam 4.6.53

Oběť je obřad konaný pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že každý by se měl snažit zjistit, zda jeho počínání uspokojuje Nejvyššího Pána. Spokojenost Nejvyšší Osobnosti Božství by měla být cílem našich činností. Jako je povinností zaměstnance firmy uspokojit svou prací majitele či nadřízeného, je povinností všech uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Védské texty předepisují potřebné činnosti a jejich vykonávání se nazývá yajña, činnost ve prospěch Nejvyššího Pána. Člověk by si měl uvědomit, že každá jiná činnost je příčinou hmotného otroctví. Bhagavad-gītā (3.9) to vysvětluje: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ. Karma-bandhanaḥ znamená, že pokud nejednáme v zájmu spokojenosti Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, výsledky naší práce nás budou poutat. Musíme zanechat práce pro náš vlastní smyslový požitek a vykonávat práci pro potěšení Boha. To se nazývá yajña.

Po ukončení Dakṣovy yajñi očekávali všichni polobozi prasādam, zbytky pokrmů obětovaných Viṣṇuovi. Pán Śiva je jedním z polobohů, a proto svůj podíl prasādam očekával přirozeně i on. Závistivý Dakṣa ho však ani nepřizval k vykonávání yajñi, ani mu nedal jeho podíl. Poté, co Śivovi vojáci zničili celou arénu yajñi, přišel ho Pán Brahmā upokojit a ujistil ho, že svůj podíl prasādam dostane. Zároveň ho požádal o nápravu všech škod, které způsobili jeho stoupenci.

Bhagavad-gītā (3.11) praví, že vykonávání yajñi uspokojuje všechny polobohy. Polobozi očekávají prasādam, a proto je nutné tyto yajñi vykonávat. Ti, kdo se zabývají hmotnými činnostmi pro uspokojení smyslů, musí vykonávat yajñi, aby se nezaplétali do následků svého jednání. Dakṣa, otec lidstva, konal yajñu a Pán Śiva očekával, že dostane svůj podíl. Nedostal však ani pozvání, a tak došlo ke konfliktu. S pomocí Pána Brahmy se však celá záležitost urovnala.

Vykonávat yajñu je nesmírně složité, protože musí být pozváni všichni polobozi. V Kali-yuze je vykonávání tak nákladných obětí nemožné a také nelze přizvat polobohy. Pro náš věk se tedy doporučuje: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ (Bhāg. 11.5.32). Inteligentní člověk by měl vědět, že v Kali-yuze nelze provádět védské oběti. Pravidelný déšť a střídání ročních období však závisí na spokojenosti polobohů. Polobozi vládnou všemu, a proto by se všichni inteligentní lidé měli snažit udržet mír a prosperitu ve společnosti prostřednictvím saṅkīrtaṇa-yajñi—zpívání svatých jmen Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Měli by k sobě zvát hosty, zpívat Hare Kṛṣṇa a potom rozdávat prasādam. Všichni polobozi budou touto yajñou uspokojeni a na světě zavládne mír a blahobyt. Další nevýhodou védských obřadů je, že pokud neuspokojíme byť i jen jediného z mnoha set tisíc polobohů (tak jako Dakṣa neuspokojil Pána Śivu), dojde k neštěstí. V tomto věku je však vykonávání oběti zjednodušené. Stačí zpívat Hare Kṛṣṇa, a když uspokojíme Pána Kṛṣṇu, uspokojíme s Ním automaticky i všechny polobohy.