ŚB 4.29.60

Živá bytost má dva druhy těla — jemné a hrubé. Užívá si ve skutečnosti prostřednictvím jemného těla, které se skládá z mysli, inteligence a ega. Hrubé tělo je vnějším obalem, který jedná jako nástroj. Když je hrubé tělo zničeno (neboli když zemře), jeho kořen — mysl, inteligence a ego — zůstává a vytváří další hrubé tělo. I když se hrubá těla zjevně mění, jejich skutečný kořen — jemné tělo z mysli, inteligence a ega — se zachovává. Zbožné či bezbožné činnosti jemného těla vytvářejí pro živou bytost další situaci, aby si užívala či trpěla v příštím hrubém těle. Tímto způsobem jemné tělo zůstává, zatímco hrubá těla se mění jedno za druhým.

Moderní vědci a filozofové jsou příliš velcí materialisté, které iluzorní energie připravila o poznání, a proto nedokáží vysvětlit, jak se hrubé tělo mění. Materialistický filozof Darwin se snažil zkoumat změny hrubého těla, ale nevěděl nic o jemném těle ani o duši, a proto nemohl jasně vysvětlit, jak probíhá evoluce. Živá bytost může měnit hrubé tělo, ale jedná v jemném těle. Lidé nechápou činnosti jemného těla, a tím pádem jsou zmateni, jak může jedno hrubé tělo ovlivňovat druhé. Činnosti jemného těla také řídí Nadduše, jak uvádí Bhagavad-gītā (15.15):

“Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.”

Díky soustavnému vedení Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě Nadduše individuální duše vždy ví, jak má jednat podle reakcí své minulé karmy, neboť jí to Nadduše připomíná. Proto i když dochází k viditelným změnám hrubého těla, jednotlivé životy individuální duše na sebe navazují.