Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Sloka 47

VERSO 47

Verš

Texto

ātmānaṁ śocatī dīnam
abandhuṁ viklavāśrubhiḥ
stanāv āsicya vipine
susvaraṁ praruroda sā
ātmānaṁ śocatī dīnam
abandhuṁ viklavāśrubhiḥ
stanāv āsicya vipine
susvaraṁ praruroda sā

Synonyma

Sinônimos

ātmānam — nad sebou; śocatī — truchlila; dīnam — nešťastná; abandhum — bez přítele; viklava — zoufalá; aśrubhiḥ — slzami; stanau — svá prsa; āsicya — smáčela; vipine — v lese; susvaram — hlasitě; praruroda — začala naříkat; sā — ona.

ātmānam — por ela mesma; śocatī — lamentando-se; dīnam — sofrida; abandhum — sem um amigo; viklava — de coração partido; aśrubhiḥ — com lágrimas; stanau — seus seios; āsicya — umedecendo; vipine — na floresta; susvaram — bem alto; praruroda — começou a chorar; sā — ela.

Překlad

Tradução

Ovdovělá a osamělá dcera Vidarbhy začala v onom lese truchlit. Bez ustání ronila slzy, které smáčely její prsa, a velice hlasitě naříkala.

Estando agora sozinha e viúva naquela floresta, a filha de Vidarbha começou a lamentar-se e a chorar bem alto, derramando lágrimas incessantes, as quais umedeciam seus seios.

Význam

Comentário

Královna zde obrazně vystupuje jako králův žák; to znamená, že když smrtelné tělo duchovního mistra opustí život, jeho žáci mají naříkat stejně, jako naříká královna, když král opustí své tělo. Žák a duchovní mistr ovšem nejsou nikdy odděleni, protože duchovní mistr svého žáka doprovází tak dlouho, co žák přísně následuje jeho pokyny. To se nazývá společnost prostřednictvím vāṇī (slov). Tělesná přítomnost se nazývá vapuḥ. Dokud je duchovní mistr tělesně přítomný, žák má sloužit jeho tělu, a když duchovní mistr již z tělesného hlediska neexistuje, žák má sloužit jeho pokynům.

SIGNIFICADO—Figurativamente, a rainha é tida como discípula do rei; assim, quando o corpo mortal do mestre espiritual expira, seus discípulos devem chorar exatamente como a rainha chora quando o rei deixa seu corpo. Contudo, o discípulo e o mestre espiritual jamais se separam, pois o mestre espiritual sempre se mantém na companhia do discípulo enquanto o discípulo seguir estritamente as instruções do mestre espiritual. Isso se chama associação por meio de vāṇī (palavras). A presença física se chama vapuḥ. Enquanto o mestre espiritual está presente fisicamente, o discípulo deve servir o corpo físico do mestre espiritual, e, quando o mestre espiritual deixa de existir fisicamente, o discípulo deve servir às instruções do mestre espiritual.