Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Sloka 47

Text 47

Verš

Texto

ātmānaṁ śocatī dīnam
abandhuṁ viklavāśrubhiḥ
stanāv āsicya vipine
susvaraṁ praruroda sā
ātmānaṁ śocatī dīnam
abandhuṁ viklavāśrubhiḥ
stanāv āsicya vipine
susvaraṁ praruroda sā

Synonyma

Palabra por palabra

ātmānam — nad sebou; śocatī — truchlila; dīnam — nešťastná; abandhum — bez přítele; viklava — zoufalá; aśrubhiḥ — slzami; stanau — svá prsa; āsicya — smáčela; vipine — v lese; susvaram — hlasitě; praruroda — začala naříkat; sā — ona.

ātmānam — por sí misma; śocatī — lamentarse; dīnam — desdichada; abandhum — sin un amigo; viklava — con el corazón roto; aśrubhiḥ — con lágrimas; stanau — sus senos; āsicya — humedecer; vipine — en el bosque; susvaram — en voz alta; praruroda — comenzó a llorar; sā — ella.

Překlad

Traducción

Ovdovělá a osamělá dcera Vidarbhy začala v onom lese truchlit. Bez ustání ronila slzy, které smáčely její prsa, a velice hlasitě naříkala.

Sola y viuda en medio del bosque, la hija de Vidarbha comenzó a lamentarse a grandes voces, derramando lágrimas incesantes que humedecieron sus senos.

Význam

Significado

Královna zde obrazně vystupuje jako králův žák; to znamená, že když smrtelné tělo duchovního mistra opustí život, jeho žáci mají naříkat stejně, jako naříká královna, když král opustí své tělo. Žák a duchovní mistr ovšem nejsou nikdy odděleni, protože duchovní mistr svého žáka doprovází tak dlouho, co žák přísně následuje jeho pokyny. To se nazývá společnost prostřednictvím vāṇī (slov). Tělesná přítomnost se nazývá vapuḥ. Dokud je duchovní mistr tělesně přítomný, žák má sloužit jeho tělu, a když duchovní mistr již z tělesného hlediska neexistuje, žák má sloužit jeho pokynům.

En sentido simbólico, se considera que la reina es el discípulo del rey; cuando el cuerpo mortal del maestro espiritual expira, sus discípulos deben llorar tanto como la reina cuando el rey abandona el cuerpo. Sin embargo, el discípulo y el maestro espiritual nunca se separan, porque si el discípulo sigue estrictamente las instrucciones del maestro espiritual, él siempre le acompaña. Esa relación se denomina vāṇī (palabras). La presencia física se denomina vapuḥ. Mientras el maestro espiritual está físicamente presente, el discípulo debe ofrecer servicio a su cuerpo físico, y cuando la existencia fisica del maestro espiritual llega a su fin, el discípulo debe ofrecer servicio a sus instrucciones.