Śrīmad-bhāgavatam 4.22.34
Verš
tamas tīvraṁ titīriṣuḥ
dharmārtha-kāma-mokṣāṇāṁ
yad atyanta-vighātakam
Synonyma
na — ne; kuryāt — jednat; karhicit — kdykoliv; saṅgam — společnost; tamaḥ — nevědomost; tīvram — velkou rychlostí; titīriṣuḥ — ti, kdo chtějí překonat nevědomost; dharma — náboženství; artha — hospodářský rozvoj; kāma — smyslový požitek; mokṣāṇām — osvobození; yat — to, co; atyanta — velice; vighātakam — překážka.
Překlad
Ti, kdo mají silnou touhu překonat oceán hmotné existence, se nesmějí stýkat s kvalitou nevědomosti, neboť hedonistické činnosti jsou těmi největšími překážkami v realizaci náboženských zásad, hospodářského rozvoje, usměrněného uspokojování smyslů a osvobození.
Význam
Čtyři principy života dovolují lidem žít podle náboženských zásad, vydělávat peníze podle příslušného postavení ve společnosti, usměrněně si užívat smyslových předmětů prostřednictvím smyslů a spět k osvobození od této hmotné připoutanosti. Dokud máme tělo, nemůžeme se všech těchto hmotných zájmů zcela zbavit. Zároveň se ovšem nedoporučuje jednat pouze pro smyslový požitek — vydělávat peníze pouze s tímto cílem a obětovat mu všechny náboženské zásady. Současná lidská civilizace se o náboženské zásady nestará; zato se velmi zajímá o hospodářský rozvoj bez náboženských zásad. Řezníci na jatkách si jistě snadno vydělají peníze, ale takové zaměstnání se s náboženskými zásadami neshoduje. Existuje také mnoho nočních klubů a nevěstinců, které nabízejí smysový požitek a sex. Sex je samozřejmě dovolen v manželství, ale prostituce je zakázána, neboť všechny činnosti mají vést ke konečnému osvobození z hmotné existence. Stejné je to v případě obchodů s alkoholem — i když je vláda může povolit, neznamená to, že se mají otevírat neomezeně a že se má pašovat nedovolený alkohol. Povolení se vydávají kvůli omezení. Nikdo nemusí mít povolení na cukr, pšenici či mléko, neboť tyto suroviny není nutné omezovat. Jinými slovy, člověku se doporučuje nedělat věci, které by bránily jeho soustavnému pokroku na cestě duchovního života a osvobození. Védský způsob uspokojování smyslů je proto naplánován tak, aby se člověk mohl hospodářsky rozvíjet, užívat si smyslového požitku, a přesto nakonec dosáhnout osvobození. Védská civilizace nám nabízí veškeré poznání v śāstrách, a pokud budeme žít usměrněným životem podle pokynů śāster a gurua, všechny naše hmotné touhy se vyplní a zároveň budeme moci spět k osvobození.