Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv čtvrtý: Stvoření čtvrtého řádu » KAPITOLA DVANÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 4.12.35

Verš

tri-lokīṁ deva-yānena
so ’tivrajya munīn api
parastād yad dhruva-gatir
viṣṇoḥ padam athābhyagāt

Synonyma

tri-lokīm — tři planetární systémy; deva-yānena — transcendentálním letadlem; saḥ — Dhruva; ativrajya — překonal; munīn — velkých mudrců; api — dokonce; parastāt — za; yat — která; dhruva-gatiḥ — Dhruva, který získal věčný život; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua; padam — sídla; atha — poté; abhyagāt — dosáhl.

Překlad

Dhruva Mahārāja tak minul sedm planetárních systémů mudrců, známých jako saptarṣi, a poté dosáhl transcendentálního postavení věčného života na planetě, kde sídlí Pán Viṣṇu.

Význam

Letadlo řídili dva hlavní společníci Pána Viṣṇua, Sunanda a Nanda. Jen takoví duchovní astronauté dokáží doletět za sedm planet, do oblasti věčného a blaženého života. Bhagavad-gītā rovněž potvrzuje (paras tasmāt tu bhāvo 'nyaḥ), že nad hmotnými planetami začíná duchovní nebe, kde je vše věčné a blažené. Planety duchovního nebe se jmenují Viṣṇuloka nebo Vaikuṇṭhaloka a jedině na nich můžeme žít věčně, blaženě a v dokonalém poznání. Pod Vaikuṇṭhalokou je hmotný vesmír, kde Pán Brahmā a ostatní obyvatelé Brahmaloky žijí až do jeho zničení, ale nemohou žít věčně. I to potvrzuje Bhagavad-gītā (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ). I když se dostaneme na nejvyšší planetu tohoto vesmíru, věčný život tam nezískáme. Věčný a blažený život je možný pouze na Vaikuṇṭhaloce.