Śrīmad-bhāgavatam 3.7.11

Verš

yathā jale candramasaḥ
kampādis tat-kṛto guṇaḥ
dṛśyate ’sann api draṣṭur
ātmano ’nātmano guṇaḥ

Synonyma

yathā — jako; jale — ve vodě; candramasaḥ — měsíce; kampa-ādiḥ — chvění atd.; tat-kṛtaḥ — způsobené vodou; guṇaḥ — vlastnost; dṛśyate — je vidět; asan api — neexistuje; draṣṭuḥ — pozorovatele; ātmanaḥ — duše; anātmanaḥ — něčeho jiného, než je duše; guṇaḥ — vlastnost.

Překlad

Stejně jako měsíc zrcadlící se na vodě se pozorovateli jeví, jako kdyby se chvěl, protože je ve styku s vlastnostmi vody, tak i duše ve styku s hmotou vypadá, jako kdyby měla vlastnosti hmoty.

Význam

Nejvyšší Duše, Osobnost Božství, je přirovnána k měsíci na obloze a živé bytosti jsou přirovnány k odrazu měsíce na vodě. Měsíc na obloze je nehybný a nechvěje se jako jeho odraz na vodě. Měsíc zrcadlící se na vodě se nechvěje stejně jako původní měsíc na obloze, ale jelikož je odraz ve styku s vodou, vypadá, jako kdyby se chvěl, i když je ve skutečnosti nehybný. Voda se hýbe, ale měsíc se nehýbe. Stejně tak živé bytosti vypadají jako poznamenané hmotnými vlastnostmi iluze, nářku a utrpení, i když čistá duše žádnou takovou vlastnost nemá. Významné je v této souvislosti slovo pratīyate, které znamená “zdánlivě” a “neskutečně” (jako ve snu o useknuté vlastní hlavě). Odraz měsíce na vodě jsou oddělené paprsky měsíce, a nikoliv skutečný měsíc. Oddělené části Pána, jež jsou ponořené ve vodě hmotné existence, mají sklon k chvění, zatímco Pán je jako skutečný měsíc na obloze, který není s vodou vůbec ve styku. Světlo slunce a měsíce odražené na hmotě dává hmotě jas a úroveň. Životní příznaky jsou přirovnány ke světlu slunce a měsíce, které ozařuje hmotné projevy, jako jsou stromy a hory. Méně inteligentní lidé považují odraz slunce či měsíce za skutečné slunce nebo měsíc a z těchto představ se vyvíjí čistě monistická filozofie. Ve skutečnosti se však světlo slunce a měsíce liší od samotných planet Slunce a Měsíce, přestože je mezi nimi neustále spojení. Měsíční světlo, šířící se po obloze, se zdá být neosobní, ale samotná planeta Měsíc je osoba a živé bytosti na ní jsou také osoby. V měsíčních paprscích vypadají různé hmotné objekty relativně různě důležité. Měsíční světlo na Taj Mahalu vypadá krásnější než totéž světlo v pustině. I když je světlo měsíce všude stejné, jeho hodnocení se liší, a proto se jeví různě. Stejně tak světlo Pána se šíří všude stejně, ale jelikož je různě přijímáno, vypadá různě. Neměli bychom tedy považovat odraz měsíce na vodě za skutečný a celou situaci chybně chápat podle monistické filozofie. Chvění měsíce je také proměnlivé. Když je voda klidná, chvění ustává. Ustálená podmíněná duše se chvěje méně, ale vlivem styku s hmotou je chvění více či méně přítomné všude.