Śrīmad-bhāgavatam 2.7.9
Verš
niṣpluṣṭa-pauruṣa-bhagaṁ niraye patantam
trātvārthito jagati putra-padaṁ ca lebhe
dugdhā vasūni vasudhā sakalāni yena
Synonyma
yat — když; venam — na krále Venu; utpatha-gatam — který se odchýlil od cesty spravedlivých; dvija — brāhmaṇů; vākya — slova kletby; vajra — blesk; niṣpluṣṭa — spálen s; pauruṣa — velké činy; bhagam — bohatství; niraye — do pekla; patantam — padající; trātvā — osvobozením; arthitaḥ — vymodlené; jagati — na světě; putra-padam — postavení syna; ca — a také; lebhe — získal; dugdhā — zužitkoval; vasūni — vydat; vasudhā — Země; sakalāni — všechny druhy; yena — jímž.
Překlad
Mahārāja Vena sešel z cesty spravedlivosti a brāhmaṇové ho potrestali kletbou mocnou jako blesk. Tak byl král Vena spálen i se svými dobrými činy a bohatstvím a ubíral se do pekla. Pán ze Své bezpříčinné milosti sestoupil jako jeho syn jménem Pṛthu, osvobodil odsouzeného krále Venu z pekla a vytěžil ze Země úrodu všeho druhu.
Význam
Podle varṇāśramského systému byli zbožní a učení brāhmaṇové přirozenými strážci společnosti. Jejich nezištnou prací bylo, že radili králům, jak mají vládnou zemi spravedlivě a dobře, aby všude panoval dokonalý blahobyt. Králové neboli kṣatriyští vládci se vždy radili se sněmem učených brāhmaṇů. Nebyli to autokratičtí monarchové. Písma jako je Manu-saṁhitā a další autorizované knihy velkých mudrců poskytovala směrnice, jak vládnout podřízeným, a nebylo vůbec zapotřebí, aby ve jménu demokracie méně inteligentní lidé vytvářeli nějaké nové zákoníky. Obyčejní lidé nemají dostatek inteligence a poznání, aby věděli, co je pro ně dobré, stejně jako dítě má velice malé poznání ohledně toho, co je prospěšné pro jeho budoucnost. Zkušený otec vede své nevinné dítě takovým způsobem, aby dělalo stále větší pokroky a dětinská masa lidí potřebuje podobné vedení. Standardní zákony sloužící všeobecnému blahobytu již existují v Manu-saṁhitě a jiných védských spisech a učení brāhmaṇové mohli králi radit v souladu s těmito standardními knihami poznání a s ohledem na daný čas, místo a situaci. Brāhmaṇové nebyli placenými služebníky krále, a proto měli sílu diktovat králi, jak má jednat na základě písem. Tento systém přetrvával i za dob Mahārāje Candragupty, jehož neplaceným ministerským předsedou byl brāhmaṇa Cāṇakya.
Mahārāja Vena nectil tuto vladařskou zásadu a neposlouchal učené brāhmaṇy. Velkomyslní brāhmaṇové neměli sobecké zájmy, ale dbali na celkové blaho všech podřízených. Chtěli krále Venu potrestat za jeho nesprávné chování, a proto se modlili k Všemocnému Pánovi, přičemž zároveň krále prokleli.
Dlouhý život, loajalita podřízených, dobrá pověst, spravedlivost, vyhlídky na povýšení na vyšší planety a požehnání velkých osobností — to vše je zničeno, jestliže člověk neuposlechne velkou duši. Měli bychom se přísně snažit kráčet ve stopách velkých osobností. Mahārāja Vena se stal králem, což bylo nepochybně výsledkem jeho minulých ctnostných činů, ale jelikož svéhlavě přehlížel velké duše, byl potrestán tím, že ztratil všechny výše uvedené výsady. Historie Mahārāje Veny a jeho degradace je plně popsána ve Vāmana Purāṇě. Když Mahārāja Pṛthu slyšel o pekelných životních podmínkách svého otce Veny, který trpěl malomocenstvím v rodině mlecchy, ihned přivedl bývalého krále na Kurukṣetru, aby ho očistil, a zbavil ho tak všeho utrpení.
Mahārāja Pṛthu, inkarnace Boha, sestoupil po modlitbách brāhmaṇů, aby napravil nepořádek na Zemi. Vyprodukoval úrodu různého druhu. Zároveň však splnil povinnost syna, který vysvobozuje otce z pekelných podmínek. Slovo putra označuje toho, kdo vysvobozuje z pekla, zvaného put. To je řádný syn.