Sloka 4

Text 4

Verš

Text

satyāṁ kṣitau kiṁ kaśipoḥ prayāsair
bāhau svasiddhe hy upabarhaṇaiḥ kim
saty añjalau kiṁ purudhānna-pātryā
dig-valkalādau sati kiṁ dukūlaiḥ

Synonyma

Synonyms

satyām — vlastnící; kṣitau — zemské plochy; kim — proč je nutné; kaśipoḥ — postelí a chýší; prayāsaiḥ — snažit se o; bāhau — paže; sva-siddhe — soběstačný; hi — jistě; upabarhaṇaiḥ — postel a lůžko; kim — k čemu je; sati — je přítomný; añjalau — dlaně rukou; kim — k čemu je; purudhā — množství; anna — potraviny; pātryā — z nádobí; dik — širý prostor; valkala-ādau — kůra stromů; sati — je zde; kim — k čemu; dukūlaiḥ — oděvy.

satyām — being in possession; kṣitau — earthly flats; kim — where is the necessity; kaśipoḥ — of beds and cots; prayāsaiḥ — endeavoring for; bāhau — the arms; sva-siddhe — being self-sufficient; hi — certainly; upabarhaṇaiḥ — bed and bedstead; kim — what is the use; sati — being present; añjalau — the palms of the hands; kim — what is the use; purudhā — varieties of; anna — eatables; pātryā — by the utensils; dik — open space; valkala-ādau — skins of trees; sati — being existent; kim — what is the use of; dukūlaiḥ — clothes.

Překlad

Translation

Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?

When there are ample earthly flats to lie on, what is the necessity of cots and beds? When one can use his own arms, what is the necessity of a pillow? When one can use the palms of his hands, what is the necessity of varieties of utensils? When there is ample covering, or the skins of trees, what is the necessity of clothing?

Význam

Purport

Je nesmyslné zbytečně zvyšovat nároky na ochranu a pohodlí těla. V marné snaze dosáhnout takového iluzorního štěstí přichází nazmar cenná lidská energie. Když si můžeme lehnout na zem, proč bychom se měli pachtit za nějakou postelí s měkkými matracemi? Když si můžeme odpočinout s hlavou na rukou, které nám dala příroda, nemusíme hledat žádný polštář. Budeme-li studovat každodenní život zvířat, zjistíme, že jejich inteligence jim nedovoluje, aby stavěla velké domy, vyráběla nábytek a ostatní vybavení domácnosti. Přesto žijí zdravě, třebaže ulehají pod širým nebem. Nevědí, jak vařit a připravovat jídla, a přesto žijí zdravý život, aniž by vynakládala tolik námahy, jako to dělá člověk. To neznamená, že by se lidská civilizace měla vrátit ke zvířecímu životu a člověk by měl žít nahý v džungli a nemít žádnou kulturu, vzdělání ani smysl pro morálku. Inteligentní člověk nemůže žít jako zvíře — naopak, má své inteligence využívat v umění a ve vědě, v básnictví a ve filozofii. Může tak napomoci pokroku lidské civilizace. Ale to, o čem zde mluví Śrīla Śukadeva Gosvāmī, je, že energie vyhrazená lidskému životu, která je mnohem vyšší než energie zvířecího života, se má využít pouze k seberealizaci. Pokrok lidské civilizace musí směřovat k obnovení našeho ztraceného vztahu k Bohu, což je možné pouze v lidské životní podobě. Musíme si uvědomit nicotnost hmotných jevů — vědět, že jsou jen pomíjivým přeludem — a musíme hledat řešení životních strastí. Být spokojen s vypozlátkovanou civilizací zvířecího typu, která se honí za smyslovými požitky, znamená klamat sám sebe. Taková “civilizace” není tohoto názvu hodná. Při těchto nepravých činnostech je lidská bytost ve spárech māyi neboli iluze. Velcí mudrci a světci dávných dnů nežili v palácích přeplněných nábytkem a takzvanými moderními vymoženostmi. Žili obvykle v chatrčích nebo pod stromy a seděli na holé zemi — a přesto po sobě ve vší dokonalosti zanechali rozsáhlé pokladnice dokonalé moudrosti. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Śrīla Sanātana Gosvāmī byli kdysi vysoce postavení státní ministři, ale když sepisovali svá rozsáhlá písma o transcendentálním poznání, spali každou noc pod jiným stromem. Nezůstávali na jednom místě ani dvě noci a na přepychové pokoje s moderním vybavením neměli ani pomyšlení. Přesto nám dali tu nejdůležitější literaturu o seberealizaci. Takzvané životní pohodlí vlastně nepomáhá pokroku civilizace, ale je mu spíše na škodu. Systém sanātana-dharma neboli systém čtyř tříd společenského života a čtyř stavů duchovního vývoje poskytuje bohaté možnosti a dostatečné vedení pro šťastné završení života, a doporučuje svým upřímným následovníkům, aby pro dosažení tohoto cíle přijali život dobrovolného odříkání. Pokud člověk není zvyklý žít odříkavým způsobem už od začátku, může se o to pokusit v pozdějším životním stádiu, a to mu podle Śrīly Śukadeva Gosvāmīho pomůže dosáhnout vytouženého úspěchu.

The necessities of life for the protection and comfort of the body must not be unnecessarily increased. Human energy is spoiled in a vain search after such illusory happiness. If one is able to lie down on the floor, then why should one endeavor to get a good bedstead or soft cushion to lie on? If one can rest without any pillow and make use of the soft arms endowed by nature, there is no necessity of searching after a pillow. If we make a study of the general life of the animals, we can see that they have no intelligence for building big houses, furniture, and other household paraphernalia, and yet they maintain a healthy life by lying down on the open land. They do not know how to cook or prepare foodstuff, yet they still live healthy lives more easily than the human being. This does not mean that human civilization should revert to animal life or that the human being should live naked in the jungles without any culture, education and sense of morality. An intelligent human cannot live the life of an animal; rather, man should try to utilize his intelligence in arts and science, poetry and philosophy. In such a way he can further the progressive march of human civilization. But here the idea given by Śrīla Śukadeva Gosvāmī is that the reserve energy of human life, which is far superior to that of animals, should simply be utilized for self-realization. Advancement of human civilization must be towards the goal of establishing our lost relationship with God, which is not possible in any form of life other than the human. One must realize the nullity of the material phenomenon, considering it a passing phantasmagoria, and must endeavor to make a solution to the miseries of life. Self-complacence with a polished type of animal civilization geared to sense gratification is delusion, and such a “civilization” is not worthy of the name. In pursuit of such false activities, a human being is in the clutches of māyā, or illusion. Great sages and saints in the days of yore were not living in palatial buildings furnished with good furniture and so-called amenities of life. They used to live in huts and groves and sit on the flat ground, and yet they have left immense treasures of high knowledge with all perfection. Śrīla Rūpa Gosvāmī and Śrīla Sanātana Gosvāmī were high-ranking ministers of state, but they were able to leave behind them immense writings on transcendental knowledge, while residing only for one night underneath one tree. They did not live even two nights under the same tree, and what to speak of well-furnished rooms with modern amenities. And still they were able to give us most important literatures of self-realization. So-called comforts of life are not actually helpful for progressive civilization; rather, they are detrimental to such progressive life. In the system of sanātana-dharma, of four divisions of social life and four orders of progressive realization, there are ample opportunities and sufficient directions for a happy termination of the progressive life, and the sincere followers are advised therein to accept a voluntary life of renunciation in order to achieve the desired goal of life. If one is not accustomed to abiding by the life of renunciation and self-abnegation from the beginning, one should try to get into the habit at a later stage of life as recommended by Śrīla Śukadeva Gosvāmī, and that will help one to achieve the desired success.