Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.1.6

Verš

etāvān sāṅkhya-yogābhyāṁ
sva-dharma-pariniṣṭhayā
janma-lābhaḥ paraḥ puṁsām
ante nārāyaṇa-smṛtiḥ

Synonyma

etāvān — toto vše; sāṅkhya — úplné poznání hmoty a duše; yogābhyām — ovládání mystických sil; sva-dharma — příslušná povinnost či zaměstnání; pariniṣṭhayā — plným vnímáním; janma — zrození; lābhaḥ — získá; paraḥ — nejvyšší; puṁsām — osoba; ante — na konci; nārāyaṇa — Osobnost Božství; smṛtiḥ — vzpomínání.

Překlad

Nejvyšší dokonalostí lidského života, které může člověk dosáhnout úplným poznáním hmoty a duše, ovládáním mystických sil nebo dokonalým plněním předepsaných povinností svého zaměstnání, je vzpomínat na konci života na Osobnost Božství.

Význam

Nārāyaṇa je transcendentální Osobnost Božství a je mimo hmotné stvoření. Vše, co je stvořené, udržované a zničené, má svoji existenci v rámci mahat-tattvy (hmotné podstaty) a nazývá se to hmotný svět. Existence Nārāyaṇa ovšem pod vládu této mahat-tattvy nespadá. Jméno Nārāyaṇa, Jeho podoba, vlastnosti atd. nepodléhají vládě hmotného světa. Emipirickým filozofickým spekulováním, rozlišujícím hmotu od duše, rozvíjením mystických schopností, kterými se člověk nakonec může přemístit na jakoukoliv planetu tohoto vesmíru i mimo něj, nebo plněním náboženských povinností může člověk dosáhnout nejvyšší dokonalosti za předpokladu, že je schopen dostat se na úroveň nārāyaṇa-smṛti, neustálého vzpomínání na Osobnost Božství. To je možné jedině ve společnosti čistého oddaného, který dokáže dovršit transcendentální činnosti všech jñānīch, yogīnů a karmīch podle povinností předepsaných v písmech. Dějiny nabízejí mnoho příkladů, jak bylo dosaženo duchovní dokonalosti; ať už to byli Sanakādi Ṛṣiové či devět oslavovaných Yogendrů, kteří dosáhli dokonalosti teprve poté, kdy začali oddaně sloužit Pánu. Žádný oddaný Pána nikdy nevymění cestu oddané služby za metodu, jakou přijímají jñānī nebo yogīni. Každý se úzkostlivě snaží dosáhnout na svém poli nejvyšší dokonalosti, a zde je uvedeno, že touto dokonalostí je nārāyaṇa-smṛti. Je to cíl, jemuž každý musí obětovat to nejlepší, čeho je schopen. Jinými slovy, člověk má mít život uspořádaný tak, aby na každém svém kroku mohl čím dál víc vzpomínat na Osobnost Božství.